Šestatřicetiletá Petra čekala své první dítě. S manželem teď sice žijí v Litvě, kde mají strávit tři roky, začátkem prosince ale přijela do Prahy na lékařská vyšetření. Byla v 33. týdnu těhotenství. „Ráno jsem byla u svého gynekologa a vpodvečer mě začalo bolet pod žebry. Nepřikládala jsem tomu velký význam. Předtím jsem běžela na autobus, tak jsem si myslela, že je to únavou,“ vypráví.

Její stav se však nezlepšoval a navíc začala zvracet. Bylo jí zle. Vyrazila proto na kontrolu do kladenské nemocnice. „Rovnou mi udělali císařský řez a převezli mě do Prahy k Apolináři. Prodělala jsem dvě operace. Lékaři hledali krvácení, protože se mi nesrážela krev a v břiše jsem jí měla litr a půl. Probudila jsem se až na oddělení akutní medicíny na Karlově náměstí,“ vzpomíná Petra.

Podle lékařů jí selhaly ledviny a játra, neměla v pořádku krevní destičky. Přesná příčina jejího stavu je neznámá. „Vyvrátili mi, že by to způsobil běh na autobus, který jsem si vyčítala. Potom mě léčili dialýzou, plazmaferézou a dávali mi krevní transfuze,“ vysvětluje Petra s tím, že následovala biologická léčba.

Své dítě při léčbě u sebe mít nemohla. Hospitalizována byla třiadvacet dní, Vánoce už ale oslavila doma. Dalším těhotenstvím si nyní není jistá, s manželem prý zváží adopci.

Podobné zkušenosti

Pár dní předtím, než Petra mířila z nemocnice domů, se tam naopak objevila dvaatřicetiletá Sabina, která čekala své druhé dítě. „V noci ze 17. na 18. prosince mi začaly takové bolesti, že jsem nemohla sedět ani chodit. Zavolala jsem si záchranku, věděla jsem, že to nejsou kontrakce. Sestřička se mě ptala, jak mi je, na stupnici od jedné do desíti, ale nedalo se to popsat. Cítila jsem se jen na to vyskočit z okna. Přišlo mi, jako by orgány chtěly ven z mého těla. Bylo to strašné,“ popisuje Sabina.

V neděli pět minut po sedmé hodině ji převezli k Apolináři. Křeče dostala už v sanitce. Lékaři ji zachránili, ale upadla do bezvědomí. O dvě minuty později bylo miminko venku.

Také Sabina musela podstoupit císařský řez a podobně jako Petře jí selhala játra a ledviny. Následovala plazmaferéza, dialýzy a biologická léčba.První těhotenství u ní přitom probíhalo naprosto v pořádku. Syna dokonce porodila extrémně přenošeného. Druhé dítě ale přišlo na svět předčasně, a to už ve 28. týdnu těhotenství.

Nespočet diagnóz a pokles červených krvinek

V pražské všeobecné fakultní nemocnici (VFN) diagnostikovali trombotickou mikroangiopatii za posledních osm let dvanácti pacientkám. V praxi jde o jednu až dvě těhotné ženy z milionu.

Teprve v poslední době bylo onemocnění lépe popsáno, výrazně se změnila léčba a díky tomu se i zvýšily šance rodiček na přežití.Onemocnění svým charakterem nezapadá do kolonky častých patologií těhotenství, a proto se s ním řada lékařů během svého profesního života nemusí setkat vůbec nebo jen velmi vzácně. Problém nastává, pokud se poměrně záhy nezvolí adekvátní léčba. Většina pacientek totiž nepřežije.

„Trombotická mikroangiopatie zahrnuje širokou skupinu diagnóz, ale pro všechny je typický rychlý pokles červených krvinek a krevních destiček v plazmě a poškození výstelky cév. V důsledku toho může dojít k poruše prokrvení důležitých orgánů, především jater a ledvin, případně k poškození mozku,“ vysvětluje vedoucí Perinatologického centra VFN Michal Koucký.

Podle lékaře nemají poruchy často popsánu přesnou příčinu, ale mohou za nimi stát skryté chyby v imunitě nebo genetické odchylky, které se právě těhotenstvím odmaskují. V případě podezření na onemocnění je třeba ženu převézt okamžitě na pracoviště se zkušeností s léčbou těchto stavů.

V takových případech jde skutečně o dny, někdy jen o hodiny a hrozí bezprostřední ohrožení života ženy i dítěte. Důležité je, aby lékaři pečlivě sledovali jakékoli neobvyklé, ale závažné stesky žen v průběhu těhotenství nebo při porodu. A v případě, že se u nich objeví rychlý rozvoj netypických projevů selhávání orgánů, měli by okamžitě kontaktovat buď pražské Perinatologické centrum Gynekologicko-porodnické kliniky (GPK) VFN nebo Gynekologicko-porodnickou kliniku Fakultní nemocnice Ostrava.