Nejslavnější umělecké dílo Národního divadla, jeho opona, se přes léto dočká zásadní opravy. Tým osmi restaurátorů oponu vyčistí, opraví předchozí nedokonalé zásahy a dílo nakonec dostane novou vrstvu laku.

Měly by tak opět vyjít napovrch pestré barvy, které v průběhu téměř 130 let, kdy opona slouží svému účelu, poněkud vybledly a ztmavly.

Milion od mecenášky

„Každé divadelní prázdniny využíváme k rekonstrukcím, každé léto například malujeme. Záleží na tom, kolik na to máme financí. Letos jsme získali mimořádný sponzorský dar ve výši jeden milión korun od naší stálé mecenášky, lékařky a sběratelky umění Dadji Altenburg Kohlové. Částka je určena právě na restaurování opony,“ sdělil Deníku Zdeněk Prokeš z Národního divadla.

Opona od věhlasného českého malíře Vojtěcha Hynaise byla naposledy restaurována před třiceti lety.

„Tehdejší retuše, kterými byla překryta poškozená místa, ztmavly. I při tehdejších restaurátorských pracích byly totiž použity olejové barvy. Dnes používáme pryskyřičné barvy, u kterých výrobce garantuje stálost sto let,“ popisuje některé práce vedoucí osmičleného týmu akademický malíř Tomáš Záhoř a pokračuje: „Celá opona se musí očistit od prachu, je třeba odstranit starý lak i restaurátorské zásahy minulých let. Poškozená místa znovu vyretušujeme, ovšem za pomocí moderních materiálů. Nakonec dostane opona novou vrstvu laku.“

Práce přímo na jevišti

Tým Tomáše Záhoře má na všechny práce šest týdnů. I z časových důvodů tak zůstává opona napnuta a restaurátoři pracují přímo na jevišti na pětipatrovém lešení. „Při poslední opravě na přelomu 70. a 80. let minulého století restaurátoři využili dobu rekonstrukce celého divadla a oponu sejmuli. Práce na ní trvaly osm let. Tehdy byla opona podlepena látkou, napuštěnou protihořlavým materiálem a napnuta do kovového rámu,“ pokračuje Záhoř.

Restaurátorům práci ztěžuje i fakt, že se z minulé opravy nedochovala žádná písemná dokumentace, restaurátoři museli tedy oponu nejprve důkladně prozkoumat, aby našli všechna dřívější poškození.

Hynais nic nepřemalovával

Celá opona, která má 136 metrů čtverečních, byla nafocena pod různými spektry světla. Bylo tak například odhaleno, že si Hynais celou plochu rozdělil na několik úseků čtvercovou sítí, na kterou postupně přenášel malbu ze skic. Příprava byla tak dokonalá, že celou oponu namaloval načisto, bez nutnosti něco přemalovávat.

„Po skončení restaurátorských prací bude opona znovu zářit barvami. Rozdíl bude opravdu patrný na první pohled,“ těší se konzervátorka Národního divadla Petra Straková.

„Diváci budou moci nově zrestaurovanou oponu spatřit vždy půl hodiny před představením, kdy se zvedá těžká, 140 tun vážící, pancéřová protipožární opona. Kromě toho pořádáme po divadle komentované prohlídky,“ zakončuje Prokeš.

Akademický malíř Tomáš Záhoř Deníku řekl:

Opona bude zabezpečena na desítky let

Tým osmi restaurátorů, kteří opravují mimořádné umělecké dílo, Hynaisovu oponu v Národním divadle, vede akademický malíř Tomáš Záhoř.

Ten se podílí mimo jiné i na restaurování Slovanské epopeje Alfonse Muchy a na mnoha jiných významných uměleckých dílech. Žádné ale není tak rozsáhlé a historicky cenné.

Jak jste se k restaurování opony dostal?

Klasicky jsme vyhráli soutěž o zakázku, která je mimořádná i tím, že ji hradí soukromá mecenáška Národního divadla. Mám již své osvědčené spolupracovníky, se kterými jsme pracovali například na několika obrazech Slavanské epopeje.

Čím je práce na oponě výjimečná?

Máme na to jen šest týdnů a opona zůstává viset na svém místě. Museli jsme k ní tedy přistavět lešení, ze kterého ji opravujeme. Ztratily se také veškeré dokumenty o předchozích opravách a tam jsme museli začít od začátku. A samozřejmě se jedná o historicky mimořádné dílo.

V čem spočívá restaurování opony?

Vlastním pracím předcházel výzkum. Snímali jsme oponu pod různými spektry, abychom odhalili všechny dřívější opravy a poškození. Opona byla ve své historii mnohokrát opravovaná, a ne vždy dostatečně odborně. Poté jsme odebírali vzorky a dělali sondy. Jemným kartáčem a flanelovým hadříkem je třeba otřít z opony prach, poté se pomocí rozpouštědel odstraňuje starý lak a retuše. Musí být opravena, vytmelena nově nalakována a nakonec znovu retušována za použití pryskyřičných barev, které netmavnou. Čistíme oponu po pásech seshora dolů. Celkem spotřebujeme nejméně 10 litrů laku.

Předlohou postav z opony Národního divadla byli reální lidé

První oponu národního divadla vytvořil malíř František Ženíšek. Ta však byla zničena při požáru v roce 1881. Za autora nové opony byl vybrán malíř Vojtěch Hynais.

Hynais se narodil ve Vídni, již v šestnácti letech začal studovat umění nejdříve ve Vídni, později v Benátkách, Římě a v Paříži. Zde udržoval blízké kontakty s předními malíři té doby, proslavil se především portréty členů významných rodin.

„Poté co byl vyzván, aby vytvořil novou oponu Národního divadla, zeptal se nejprve Františka Ženíška, zda nemá o práci zájem. Věděl, že si ho nesmí rozhněvat a že práci dělal původně on. Ženíšek ale neměl zájem,“ vypráví akademický malíř Tomáš Záhoř. Poté, co svoji oponu představil, stavební huť oponu odmítla. Postavy se porotě zdály příliš hubené a bledé. Nadšené reakce veřejnosti ji ale nakonec donutily změnit názor.

Můza pózovala i Renoirovi

„Podle svých návrhů a skic z Francie maloval Hynais oponu v pražském dřevěném ateliéru se dvěma pomocníky 90 dní a spotřeboval přitom 26 kilogramů barvy,“ pokračuje konzervátorka Národního divadla Petra Straková. Opona představuje alegorický vznik divadla s jeho autory, donátory a múzami.

Předlohou postav na oponě byli reální lidé. „Ústřední postava múzy byla malována podle Suzanne Valadon, francouzské malířky, která stála modelem i Renoirovy,“ říká restaurátorka Jana Michálková.

Opona je namalována tak, aby vypadala jako gobelín. Má rozměry 10 krát 14 metrů a její celková rozloha je 136 metrů čtverečních. Váží 180 kilogramů. Opona se zvedá nahoru, aniž by se navíjela na nějaký válec, jak si mnozí představují.

Opona není památkově chráněná

Od 20. let 20. století je před ní umístěna pancéřová protipožární opona, která rozděluje celou budovu Národního divadla tak, aby byla v případě požáru zasažena pouze jedna jeho polovina.

Před třiceti lety byla opona napnuta do kovového rámu. Vlivem vlhkosti vzduchu se totiž rozpíná a smršťuje až o 5 centimetrů. „Klimatizační systém v divadle umožní uvolnit do prostoru až 2 tuny páry, aby se zvlhčil suchý vzduch a opona nepopraskala,“ říká Zdeněk Prokeš z Národního divadla.

„Zajímavé je, že ač je celá budova Národního divadla Národní kulturní památkou, vztahuje se tato ochrana pouze na architekturu a ne na žádné movité věci, ani na oponu. To má pak samozřejmě negativní vliv na případné dotace. Cena opony je přitom nevyčíslitelná,“ doplňuje Straková.