„Naučila jsem se kouřit. Cigarety, pak trávu. A nakonec jsem začala experimentovat i s pervitinem. A to mi vyvolalo tu nemoc," říká otevřeně Tereza.

Paranoidní stavy, rychlé změny nálad, chorobný strach, bludy, vidiny. Schizofrenie udeřila naplno. Poprvé se tak Tereza dostala na psychiatrii v devatenácti letech.

Špatná diagnóza

„Ze začátku mě léčili na deprese, takže jsem brala antidepresiva. Až po čase zjistili, že mám schizofrenii a potřebuji antipsychotika."

Tereza si dlouho nepřipouštěla, že je nemocná. Chodila do práce a svůj tříměsíční pobyt na psychiatrii brala jako omyl. Před pěti lety ale Tereze utekl přítel za jinou. „Ty hrozné stavy a do toho vědomí, že bez něj nechci být…"

Jedno odpoledne tak spolykala tři krabičky léků a šla si lehnout. S vědomím, že už se druhý den ráno nevzbudí. A bude po problémech…

Mezitím přišla domů její maminka. Nakoukla do pokoje, kde už Tereza pomalu usínala. „Aha, tak ty už Terezko spíš? Tak ráno!" řekla jí tiše maminka.

Co jsem to provedla?

„Jak mi to řekla, najednou mi nějak docvaklo, co jsem provedla. A šla jsem za ní dolů do obýváku. A pak už si jen pamatuji, že jsem se probudila až v nemocnici. Mamka mě tedy zachránila. Kdyby nepřišla, už se ráno neprobudím."

Maminka - zdravotnice za Terezou chodila do nemocnice každý den. Chodily spolu na procházky, povídaly si. „V tu dobu to pro mě bylo hodně důležité. Nebyla jsem na to sama."

Až v Modrém domečku si uvědomila, že je schizofrenie nemoc jako jakákoli jiná. „Prášky musím brát, jinak to prostě nejde," je smířená Tereza, která přiznává, že brát čtyřikrát denně léky je sice otrava, ale na druhou stranu nutnost.

„Nechci do toho zase spadnout. A musím zaťukat, že teď je to stabilizované. Jsem spokojená," ťuká na stoleček před námi v kavárně v Modrém domečku, kde sama pracuje jako kavárnice. Každý den ve čtyřhodinových směnách.

Nejlepší relax

Když se Tereza zrovna nevěnuje hostům v kavárně, cvičí pilates a běhá v přírodě. „Pravidelně, mám rozpis, který dodržuji. Pondělí, středa, pátek. Vymyslela jsem si takový malý tříkilometrový okruh, který mi dělá dobře. Díky běhání si krásně pročistím hlavu," pochvaluje si.

V Modrém domečku se Tereza skamarádila s Petrou. Ta své problémy v pubertě přičítala depresím. A také si dlouho nechtěla připustit, že je nemocná. Mezitím vystudovala zdravotnickou školu, sedm let pracovala jako farmaceutická laborantka v lékárně a měla přítele.

Pak ale přišly hlasy, které Petru doprovázely od rána do večera. „Měla jsem to z duchovna," připouští zpětně třiatřicetiletá Petra, se kterou se záhy rozešel i přítel, který nechápal, co se s ní děje.

Zlé hlasy

Ani ona sama moc nechápala, proč je taková. Bydlela sama, a tak si rodina ani neměla šanci všimnout, že je něco v nepořádku. Zlom nastal, když jí „zlé hlasy" nabádaly k sebevraždě. Dostala se do Motola a tam jí lékaři napsali prášky.

„Do té doby jsem byla přírodní, nechtěla jsem užívat žádné léky. Ale teď, co je beru, je to nesrovnatelně lepší. Člověk totiž sám sebe těžko posoudí, nepřizná si, že už je na tom špatně."

Nyní žije Petra s maminkou, která jí hodně pomáhá. Kromě toho také dochází čtyřikrát týdně do Modrého domečku, kde pracuje jako baristka. „Mám pocit naplnění. Že něco dělám, že jsem mezi lidmi."

Na rozdíl od kamarádky Terezy Petra zatím moc nesportuje. „Po lécích jsem hodně přibrala, tak jsem se do ničeho moc nepouštěla. Ale je pravda, že mě Terka hodně motivuje. A příští rok spolu pojedeme na lyže do Itálie," těší se Petra.

Modrý domeček ve zkratceModrý domeček je typem integračního sociálního podniku, který vytváří pracovní příležitosti pro osoby znevýhodněné na trhu práce, zejména lidi s duševním onemocněním a mentálním postižením.

Lidé, kteří onemocněli schizofrenií, mohou vidět svět odlišným způsobem než jejich okolí. Nemocní často slyší, vidí, cítí, nebo vnímají věci, které ostatní nevnímají. Mohou být například přesvědčeni, že jim ostatní mohou číst myšlenky nebo ovládat jejich myšlení.

Pro lidi se schizofrenií pak může být těžké komunikovat s ostatními, mohou být vyloučeni z každodenních aktivit a kontaktu s okolním světem.

V rámci sociální rehabilitace si lidé se schizofrenií za podpory pracovních terapeutů osvojují dovednosti jako je plánování a organizace práce, zvládání stresových situací, komunikace, soustředění, schopnost rozhodovat se.

Kavárna má celkem 15 znevýhodněných zaměstnanců, kteří zde obsluhují, připravují kávu a pokrmy a 12 zaměstnanců (sociální pracovníci, terapeutky, provozní).

Modrý domeček je financován z více zdrojů grantů, darů, vlastní ekonomické činnosti, nadačních příspěvků.