Přesně před sto lety, 1. července 1914, totiž byly v pražské hromadné dopravě zavedeny pokuty za jízdu „na černo". Do té doby stačilo cestujícím přistiženým bez platné jízdenky zaplatit jen klasické jízdné bez přirážky.
Přišlo to z Vídně
A zase v tom měla „prsty" monarchie. Motivem k zavedení nového dopravního řádu byla totiž snaha sjednotit v základních rysech pravidla všech tramvajových provozů na rakouském území. Zavedením pokut se Praha inspirovala Vídní, kde se přirážky začaly vybírat v roce 1912.
Původně měli černí pasažéři v Praze platit stejně jako ve Vídni dvě koruny, ale nakonec správní rada Elektrických podniků svůj návrh revidovala a v dopravním řádu se objevila pokuta ve výši jedné koruny. V Praze v té době platil pásmový tarif, odvozený podle počtu projetých pásem. Při jízdném 30 haléřů za jízdu přes deset pásem proto černí pasažéři zaplatili pokutu ve výši 3,3násobku jízdného.
„c. k. stráž bezpečnosti"
Kuriózní byla skutečnost, že zpočátku se jako doklady o zaplacení pokuty používaly starší stvrzenky na pokuty za poškození vozu, například za rozbití okna. Pokud cestující odmítal pokutu zaplatit a nechtěl se ani legitimovat, byl průvodčí oprávněn přivolat „c. k. stráž bezpečnosti".
Zavedení pokut neznamenalo, že do té doby v pražské městské hromadné dopravě neexistovali revizoři. Ti prováděli kontrolu od počátku, tedy i na koněspřežné tramvaji. Neměli ale na starosti jen nezbedné cestující, ale kontrolovali také provozní personál, především prodej a kontrolu jízdenek.
A čas od času byli zvláštními úředníky kontrolováni i sami revizoři, zda svědomitě a důsledně vykonávají kontrolu.
250 tisíc černých pasažérů ročně
Přestože pokuta od té doby mnohokrát vzrostla, v současnosti činí 800 korun při zaplacení na místě, eviduje dopravní podnik v pražské MHD zhruba 250 tisíc případů jízdy na černo ročně.
