Před deštěm se na Vltavské může schovat jen pár lidí

Jinak, než byli po léta zvyklí, cestují nyní do metropole davy lidí bydlících severně a západně od hlavního města. Úterý přineslo velkou změnu: vlaky opustily rekonstruovaný Negrelliho viadukt u nedalekého Masarykova nádraží, který železničnímu provozu slouží od roku 1850. Nyní tedy cestující nejezdí jako dosud.

Na kladenské trati většina vlaků končí (a také vyjíždí) na nově vybudované koleji u stanice Praha-Bubny; v blízkosti stanice metra Vltavská. Zčásti se kvůli tomu měnily i jízdní řády.

Svezení metrem zkomplikuje uzavření nástupiště

Napoprvé vše klaplo

„Zatím všechno funguje, jak má,“ shrnul pro Deník přímo u nové zastávky zkušenosti z prvních hodin provozu v novém režimu technolog Správy železniční dopravní cesty Vilém Hamous. V úterý ráno i dopoledne, kdy se v novém režimu jezdit začínalo, všechny vlaky dojely i odjely podle očekávání a bez komplikací. S tím, že by si někdo stěžoval na patálie, se Deník nesetkal ani mezi pasažéry – byť je pravda, že týden přerušený státními svátky je výjimečný a skutečnou prověrkou nových opaření ze strany cestujících se stane až počátek následujícího pracovního týdne.

Muž, který se představil jako Karel, si nicméně posteskl na nedostatek informací. „Ve vlaku jsme se shodli, že jsme o změně sice věděli – od drah ale málo; většinou od známých nebo z novin,“ poznamenal. Naopak průvodčí z kladenské trati, který byl ochoten debatovat, i když jméno říci nechtěl, míní, že železničáři informovali cestující dostatečně a lidé rozhodně netápou. „Vědí o tom od vlakových čet i z rozhlasu,“ řekl Deníku. A značení, kudy se dostat od vlaku k metru či naopak, je zcela zřetelné. Vyznačen je i bezbariérový přístup.

KRÁTCE: Negrelliho viadukt opouštějí vlaky. Na dva roky

Prvotní ohlasy cestujících byly rozmanité. Žena, která pracuje poblíž, si změnu pochvaluje, protože to nyní má jen pár kroků, další lidé naopak počítají s tím, že se jim cestování do zaměstnání prodlouží. Průvodčí, s ním Deník hovořil, má za to, že příznivých ohlasů slyšel více. „Hlavně si lidé chválí, že se líp dostanou na metro,“ poznamenal.

Co bude, až zaprší?

Lze však počítat s tím, že nebude dlouho trvat a zesílí kritické hlasy. Na místě sice Deník zaznamenal pouze lamentaci nad tím, že kamínky z nově upraveného povrchu nástupiště rády nakouknou to otevřené letní obuvi – to zde však nebude hlavní problém. Zkušenosti z jiných peronů ukazují, že povrch se záhy ušlape. Potíže však jistě nastanou, až zaprší. Při čekání na vlak se totiž pořádně není kam schovat. Dvě kryté minilavičky sice nechybí – nicméně nelze přehlédnout, že spíš než za přístřešek lze stavbu na peronu považovat za držák cedule označující zastávku.

Krytá místa se zdají dostatečná tak pro lidi čekající na příjezd auta – sotva ale uspokojí cestující z vlaků. Jistou službu zde mohou nabídnout mohutné koruny košatých stromů – alespoň v případě, že déšť nebude vytrvalý nebo příliš intenzivní. Co ale v době, až listí opadá a padat bude sníh? A to se stane; jde totiž o řešení nikoli na dva měsíce, ale na dva roky. Protože možnost úkrytu je v okolí mizivá, zřejmě nezbude než za sloty vyčkávat v metru a k vlaku vyrážet na poslední chvíli. Nebo si brát deštník pro jistotu denně…

KRÁTCE: Stanici Vltavská čeká oprava

Odpadky a zápach

Už první hodiny provozu přinesly poučení i pro radnici: v místě je třeba posílit koše, aby se odpadky nehromadily kolem toho jediného a doslova přetékajícího. Věnovat pozornost bude třeba i úklidu – a také dohledu na dění v lokalitě. Není totiž příjemné, pokud pasažéry cestou mezi vlakem a metrem na schodišti doslova praští přes nos intenzivní pach moči!