Rodák z Nového Dvoru na Šumavě (narozen 3. ledna 1911) vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy a v roce 1937 nastoupil jako středoškolský učitel matematiky a fyziky do Brna.

Jeho vědecká kariéra začala v roce 1952

Jeho vědecká kariéra začala v roce 1952, kdy obhájil disertaci z fotoniky a obdržel doktorát z přírodních věd. Od roku 1970 do roku 1987 působil jako ředitel Psychoenergetické laboratoře Fakulty chemického inženýrství VŠCHT v Praze. Podle vzpomínek filozofa Václava Černého byl Kahuda před druhou světovou válkou členem agrární strany - v roce 1945 bychom už ale byl ve straně komunistické.

Většina kolegů se od Kahudy distancovala

V květnu 1973 pozval Kahuda několika exaktních vědců a vyšších vládních úředníků k experimentu, na kterém přizvaný senzibil na dálku roztočil lehkou hliníkovou káču. To je jev dlouho známý a dosud nevysvětlený. Až soudruh profesor ho konečně objasnil: přístrojek se točí nárazy částic, které vznikají v mozku při myšlení. Přitom vyletují ven a senzibil je dokáže vůlí koncentrovat do úzkého svazku, který káču rozpohybuje.

Čtěte také: „Maminka klidně řekla, že bude válka, a odešla," říká pamětnice

Kahuda tak vytvořil jakési myšlenkové perpetuum mobile: onou dosud neznámou příčinou rotace jsou mentiony (jak ony částice sám nazval), sama rotace pak zase potvrzuje existenci mentionů.

Z faktu, že při myšlení nám létají z hlavy hmotné částice, pak objevitel vyvodil, že časem by mělo mozkové hmoty ubývat. Již v červnu 1973 Kahuda referoval o mentionech před vědeckou radou pedagogické fakulty, kde tehdy působil. A také v červnu 1973 se v Praze konala 1. mezinárodní konference o psychotronice. Tam se většina delegátů od Kahudy distancovala.

Čtěte také: Valachová předala jmenovací dekret rektoru AMU Hančilovi