O vinohrad v Botanické zahradě se stará druhým rokem a kolem vína v Troji se pohybuje už celkem osm let. Hlavní vinařská sezóna ještě letos ani nezačala. Přesto měl šéf Vinice svaté Kláry Martin Beránek velký důvod k radosti už teď. Koncem dubna se mu totiž s jeho kolegy podařilo uvést na trh historicky první slámové víno z Prahy.

„Jsem rád, že se konečně v Praze začínají dělat vína, které se dají pít," říká skromně Beránek. Vyrobit slámové víno přitom není legrace, kromě velmi uzrálých a sladkých hroznů si vyžaduje zvláštní péči a o konečném udělení přívlastku slámové víno nerozhoduje vinohradník, ale potravinářská inspekce.

V Čechách ho vinaři produkují minimálně, na Moravě víc, i tam jde ale o cenný artikl. Dvoudecová lahev slámového vína se ve vinotékách pohybuje v cenách od 300 korun nahoru. V Troji už ho sice v minulosti vyprodukovali, až teď ale jde premiérově na trh. „Proto hovoříme o historicky prvním slámovém víně v Praze," vysvětluje Beránek.

Pro pražské vinaře, kteří léta stáli ve stínu sládků a pivařů, jde o povzbudivou zprávu. Vinařská tradice v metropoli sice sahá až do roku 1178, z kterého pocházejí první zmínky o Modřanské vinici, a do dob panovníků Václava II., Karla IV. nebo Rudolfa II. (za toho se dokonce Praze říkalo „město vína"), ale po bitvě na Bílé hoře začala její sláva upadat.

Výmluvné je srovnání: zatímco v roce 1776, tedy víc než 150 let od bitvy na Bílé hoře bylo v Praze kolem 700 hektarů vinic, dnes je jich pouze 11 hektarů. „Skutečnou konkurencí pro Moravu se asi těžko staneme," je si vědom i Beránek. „Na Moravě je kolem 18 000 hektarů vinic. Těch našich 11 je oproti tomu skutečný zlomek. Ale o to větší úspěch je, když se tady podaří něco dobrého," dodává šéf největší vinice v metropoli.

Proč je výjimečné?

Co všechno je třeba splnit, aby bylo víno označeno zaslámové: Musíte sklidit velmi vyzrálé hrozny a ty nechat podle nového vinohradnického zákona minimálně dva měsíce schnout v bedýnkách vystlaných slámou či na rohožích nebo zavěšených na drátech. Víno musí mít požadovanou cukernatost, která je minimálně 32 stupňů normalizovaného českého moštoměru, což je 32 kilogramů fruktózy ve sto litrech vylisovaného moštu (k běžné produkci například stolních vín stačí ani ne poloviční cukernatost ). Teprve pak potravinářská inspekce může udělit příslušný certifikát.

Primátor Bohuslav Svobodav rozhovoru pro Pražský deník přibližuje okolnosti jedné vinařské sázky a vzpomíná na pražská vína za totality:

Za studií člověk vypil ledacos. I pověstný Pražský výběr

Mezi prvními degustátory, kteří v Botanické zahradě v Troji ochutnali slámové víno, byl i pražský primátor Bohuslav Svoboda. Nebyla to jen formální ochutnávka, Svoboda se netají tím, že je dlouholetým milovníkem vína. Jak vzpomíná na pověstné Pražské výběry či Sklepmistry a jak mu chutná první pražské slámové víno?

Co se vám vybaví, když se řekne pražské víno?

Samozřejmě, spousta věcí. Mezi nimi i jedna kuriozita: moje sázka s vídeňským starostou. Bývalé hlavní město monarchie má podobě jako Praha svoje vinice a některé z nich vlastní právě vídeňský starosta. Když jsem mu před rokem vyprávěl, že v Praze máme také vynikající víno, nevěřil mi. A tak jsme se dohodli, že až přijede na pražský ples, uděláme menší soutěž. A jen na ukázku jsme jim dali ochutnat právě víno z Troji. Vídeňská delegace byla zjevně překvapena. Říkali: Budeme muset přivézt to nejlepší, co máme, nebo to prohrajeme! Víno skutečně přivezli, ale protože nikdo nedokázal říct, které je lepší, dohodli jsme se nakonec na plichtě (usmívá se). Myslím, že se tady daří velmi dobře obnovovat tradici pražského vína, konkrétně tento jižní svah v Troji je vysloveně vinařský.

Praha nicméně za totality měla spíše pověst města piva. Jak jste to jako milovník vína v šedesátých a sedmdesátých letech řešil?

Měli jsme svoje kamarády na Moravě, ke kterým jsme jezdili do sklípků a vozili si víno, protože je pravda, že nabídka v Praze nebyla ideální. Asi si ještě hodně lidí vzpomene na Pražský výběr, litrovou lahev zašpuntovanou igelitovým špuntem, která ležela v samoobsluze. V létě na ní svítilo sluníčko, v zimě mrzlo, a takto tam vydržela třeba osm let, než si ji někdo koupil a vypil. Kdo neměl kamarády na Moravě, ten se k dobrému vínu jen tak nedostal.

A pil jste třeba za dob studií zmíněný Pražský výběr?

Samozřejmě, studenti pijí všechno, k čemu je jejich kapsa dostačující (směje se). Pražský výběr, Buška z Velhartic, Hornický kahan, Tři grácie, Sklepmistr… Na všechny došlo.

Teď jste ochutnal docela jiný výběr: první pražské slámové víno. Jak vám chutná?

Je skutečně dobré. Slámová vína mohou mít ještě větší cukernatost, ale těchto 120, 130 gramů zbytkového cukru na litr je pro mě akorát, víno je dostatečně sladké, ale zároveň ještě cukr ve vůni nepřebíjí zbytek. Až se zase setkám s kolegy z Vídně, rád je vyzvu na souboj ve slámovém víně, což jsem až dosud nemohl (usmívá se).

Čtěte také: Vinice zažívají v metropoli renesanci