V srpnu 1968 se během sovětské okupace zúčastnila tehdejších událostí. „V noci jsem obvolávala všechny známé, že je válka. Nevěděli jsme, co se děje. Ráno jsme se běželi podívat k Rozhlasu a tam se střílelo,“ říká. „Těsně přede mnou někdo hodil slzný plyn,“ dodává.

U budovy Českého rozhlasu tehdy zahynulo 13 mladých lidí. Jejich úmrtí pak paní Frantálová zapisovala do matriční knihy. Kromě nich musela zaevidovat i mrtvé Rusy. „Málo se ví o tom, že Rusové tehdy stříleli i do vlastních lidí. Ti jsou všichni pohřbení v Riegrových sadech. Bylo to tajné, ale já to vím. Kdyby se tam dnes kopalo, najdou jejich kosti,“ říká. V Riegrových sadech se tehdy vojska okupantů skutečně na několik měsíců utábořila.

V lednu 1969 pak paní Frantálová zapisovala do matriky i smrt Jana Palacha. Na stůl tehdy dostala list o prohlídce mrtvého. Vystavila doklad o úmrtí a informaci nahlásila na statistický úřad, policii a správu sociálního zabezpečení a zapsala ji do matriční knihy.

Při práci na úřadu Prahy 4 evidovala i popravy vězňů, včetně těch politických. „Matrikovala jsem i popravy na Pankráci. Jako příčina smrti se psalo úmrtí z oběšení,“ vzpomíná. Kromě smutných událostí měla na starosti i svatby. Tehdy se v Praze 2 bralo 1600 párů ročně. „Stalo se také, že jedni mladí svatebčané byli příliš opilí. Poslala jsem je domů s tím, že svatbu uděláme, až vystřízliví. Přišli znovu asi za 14 dní a už byli střízliví, tak jsme je oddali,“ vypráví.

Jednou se o sňatek pokusil i bigamista. „Přímo k obřadu proto přišla policie a zatkla ho. Jeho nevěsta z toho byla dost překvapená,“ dodává.

Více o vzpomínkách pamětníků z domova pro seniory Chodov se dočtete v knize 222 a 2 příběhy 20. století.