Na práci v rozhlase má krásné vzpomínky. „Byl tam sice mumraj, ale měla jsem to tam ráda,“ vzpomíná. Později dostala artrózu, tak chodila pomáhat na čtyři hodiny denně synovi do malé švadlenky, kterou si otevřel na Opatově. V 90. letech se na pražských sídlištích otevíraly v suterénech malé krámky a nejrůznější provozovny. Udržet malý byznys ale tehdy nebylo vůbec jednoduché.

„Říkalo se, že lidé ze sídlišť nebudou muset jezdit nakupovat nikam daleko. Postupem času se ale krámky začaly zase postupně zavírat,“ vypráví. „Na sídlištích bydleli hlavně důchodci, pracující lidé totiž jezdili do centra, kde si nakoupili v rostoucích supermarketech,“ říká. V některých částech města také řádily tlupy zlodějů, na které byla policie krátká. „Na Jižním Městě byla parta, která vykrádala obchody. Naši sousedku vykradli několikrát a nakonec musela kvůli nim zavřít,“ dodává. 

Kromě toho paní Květoslavu v té době zasáhly vážné problémy s bydlením. Dům u náměstí Jiřího z Poděbrad, kde její rodina bydlela, dostali v restituci původní majitelé. „Když viděli, v jakém je dům stavu, došlo jim, že na 22 nájemnících nezbohatnou, tak to za hubičku prodali,“ říká. Nový vlastník se ale chtěl nájemníků v lukrativní lokalitě za každou cenu zbavit a dům přestavět na komerční objekt.

V bytech, které si lidé opravili na vlastní náklady, jim nový majitel dělal doslova peklo. „Zasypal komíny a několikrát nechal byty vyplavit. Okapy byly špatné a voda zatékala po zdech do domu, vše bylo podmáčené, bylo tam nedýchatelno,“ vypráví. Schopní nájemníci ale měli sílu s majitelem bojovat. Téměř každý týden byla v domě policie. „Soudy se táhly deset let. Majitel nás zase žaloval, že ho nechceme pustit do bytů. Nájemné jsme platili do úschovny u soudu,“ vzpomíná. Majitel to nakonec zkusil po dobrém a nájemníkům pomohl sehnat nové byty.

Více o vzpomínkách pamětníků z domova pro seniory Chodov se dočtete v knize 222 a 2 příběhy 20. století.