Babička z matčiny strany se narodila v roce 1850 a sloužila u maďarské šlechty jako kuchařka. Neměla žádnou školu a nikdy se nenaučila číst. „Když nám pak chtěla napsat dopis, musela někoho poprosit, aby jí to napsal a přečetl,“ vypráví. „Její maďarští páni byli hrozně hodní. Jelikož nemohli mít děti, tak vychovávali cizí. Starala se o ně sama kněžna,“ dodává. „Když vypukla válka, nemohla jsem pochopit, že se Slováci přidali k nacistům, a nikdy jsem jim to neodpustila. Spousta mladých mužů musela narukovat za Německo,“ říká.

Logo Prahy.Na sklonku války se paní Heleně narodil malý bráška, a tak se přestěhovali do Prahy. Na Slovensko pak jezdili pravidelně až do roku 1956, kdy jim babička zemřela. V Praze získali po válce sklepní byt v Košířích. Ve stejné ulici bydlel spisovatel Eduard Štorch, autor Lovců mamutů.

„Byl to úžasný člověk, byl moc hodný a měl rád děti. Svou práci miloval a rád nám ukazoval své knihy,“ říká Hudečková. I když oslepl na pravé oko a jeho žena byla upoutána na invalidní vozík, neustále se věnoval dětem.

Více o vzpomínkách pamětníků z domova pro seniory Chodov se dočtete v knize 222 a 2 příběhy 20. století.