Paní Karausová se narodila na pražských Vinohradech, kde prožila krásné dětství. V roce 1975 nastoupila do Prefy Malešice, jež vyráběla nosné konstrukce a betonové panely. Od podniku dostala byt, kvůli němuž si ve firmě musela odpracovat deset let. „Nejprve mi to připadalo neskutečné, pracovat někde deset let. Nakonec jsem tam ale vydržela sedmnáct,“ vzpomíná dodnes vitální dáma.

Nešťastná láska

V Prefě se paní Karin podílela na výrobě panelových stěn, které závod dodával na stavbu Paláce kultury. „Mezitím jsme stavěli ještě ve Vršovicích a podnik musel vše stíhat. Zajímavé bylo, že jsme museli jednotlivé panely balit do fólie,“ vypráví. Budova samozřejmě vznikala na příkaz vlády. „Když bylo něco na příkaz, pracovaly se někdy i přesčasy,“ vysvětluje Karausová.

Protože firma měla málo dělníků, jezdily do Československa pomocné síly ze zahraničí. „Pamatuji si, že k nám přijelo jednou deset Kypřanů nebo deset ruských vojáků nebo deset Kubánců. U těch Kubánců to bylo horší, byli to hezcí kluci,“ směje se Karin při vzpomínce na onu dobu. „Dvě kolegyně se do nich zamilovaly, jedna dokonce i počala dítě. I když se spolu vzali, její milý tu dlouho nevydržel a vrátil se zpět na Kubu,“ vypráví příběh nešťastné lásky.

Na otázku, zda se jí stavba dnes líbí, odpovídá nesouhlasně. „V centru jsem nebyla přes deset let. Když jsem tam jela naposledy, řekla jsem si, že nemám ráda megalomanské stavby,“ uzavírá.

Logo Praha

Více o vzpomínkách pamětníků z domova pro seniory Chodov se dočtete v knize 222 a 2 příběhy 20. století.