Pražští pamětníci vzpomínají. Nemohla Rusy střílet, tak je aspoň fotila

Adam Snellgrove 28. 1. 2019

Bylo jí tehdy 22 let. V noci z 20. na 21. srpna sloužila noční. Psal se rok 1968. „Ve dvě ráno jsem se zadívala na oblohu. Tolik letadel jsem snad ještě nikdy neviděla. Říkala jsem si, že je to zvláštní vojenské cvičení. A pak jsem si k ránu pustila rádio a pochopila jsem, co se děje,“ vzpomíná pražská pamětnice Marie Boháčová-Lhotáková.

Zatímco se však ostatní běželi schovat, paní Marie popadla foťák, který měla půjčený na dovolenou, a vyrazila do centra dění. „Když jsem je nemohla zabíjet, tak je alespoň budu fotit,“ řekla si tehdy.

Pražští pamětníci vzpomínají. Emilie Preusová.

Pražští pamětníci vzpomínají. S kamarádkou jsme viděly hrůzu Terezína

Praha

Marie Boháčová-Lhotáková vítala uvolnění poměrů v roce 1968 s nadšením. Mohla díky němu totiž poprvé vycestovat. „Jeli jsme tehdy do Bulharska. Když jsme se vraceli, stály už na hranicích seřazené tanky. Tehdy jsme ale ještě nic netušili,“ přiznává paní Boháčová Lhotáková. Maminka Marii v den invaze varovala, že bude válka a ať běží nakoupit. Marie se ale právě tehdy cestou rozhodla, že vyrazí do centra a bude fotit.

Dvakrát unikla smrti

V centru Prahy pořídila mnoho fotek, které zobrazují hrůzy invaze, včetně hořících tanků a těl obětí ruské agrese. „Jednou jsem měla ale namále,“ vysvětluje paní Marie. „Všude běhali lidé, tanky mířily na Národní muzeum a najednou se začalo střílet do davu. Jeden pán mě u Národního divadla strhl k zemi a já si rozbila koleno, zatímco to nad námi praskalo.“ Nebylo to ale poslední střetnutí s nebezpečím.

„Měla jsem špinavé kalhoty, tak jsem se rozhodla dojít ke kamarádce do práce si je vyprat. Najednou ale odtamtud vyběhl voják se samopalem. Napíchl mě na něj a tlačil mě pryč. Vyvedl mne ven, ale tím to naštěstí skončilo.“ Fotky, které paní Boháčová-Lhotáková pořídila nakonec předala své holandské kamarádce, která o ně měla zájem. Pak už neví, co se s nimi stalo.

Pražští pamětníci vzpomínají. Jiřina Dvořáková.

Pražští pamětníci vzpomínají. Rodina bývalého letce RAF vyhnala z domova

Praha

Marie Boháčová-Lhotáková chtěla vždy hodně cestovat, minulý režim jejímu přání ale příliš nakloněný nebyl. „Chtěla jsem se třeba vždycky podívat do Ameriky, ale to už teď nezvládnu. To mi třeba režim ukradl a nikdo mi to už nevrátí.“ Přece jenom se jí ale podařilo pár výprav uskutečnit. Jednou z nich, na kterou dodnes ráda vzpomíná, byla cesta do Řecka.

„Vůbec to ale nebylo lehké vyjednat. Potřebovali jsme devizový příslib, který nám napoprvé odmítli vydat. Tak jsem zašla přímo za ředitelem, který to měl na starosti. Sekretářka na mě byla dost drzá, ale já jsem ji odstrčila a za ředitelem došla. Byl dost překvapený a nejdříve chladný, pak jsem se ho ale zeptala, zdali je z Moravy, a nakonec jsme došli k tomu, že jsme měli stejného učitele na matematiku. Tak zvedl telefon a řekl, že do Řecka s kamarádkou pojedeme. Tak to bohužel tehdy fungovalo, ale aspoň jsme se tam podívaly,“ vzpomíná s úsměvem paní Boháčová-Lhotáková.