Pražští pamětníci vzpomínají. Fanynky jsme měli po celé metropoli

11. 11. 2019

Pan Miroslav Pacovský hraje na několik hudebních nástrojů. Řadu let hrával s kapelou po pražských hospodách. „Nejraději jsem měl své šestistrunné banjo. Naučil jsem se na něj hrát prstýnky převážně sám. Trochu mi pomáhal táta, který hrál na kytaru. Občas jsme hráli i spolu,“ vypráví.

Kliknutím zvětšíte

Miroslav Pacovský. | Foto: Deník / Pavel Kopecký

Kapela se scházela podle toho, jak kdo přišel. Muzikanti si přinesli kytary, housle, mandolínu, basu a samozřejmě banjo. „Písničky jsme hráli převážně country a trampské,“ vzpomíná.

Skupině velel kapelník, který zpíval a hrál na kytaru. „Hráli jsme všechno, co kapelníka napadlo, co hodil do placu, to jsme zahráli. Zpívali jsme převážně české texty,“ dodává.

Pražští pamětníci vzpomínají. Stanislav Šritr.

Pražský pamětník vzpomíná: Zraněného bratra jsme vezli za války na sáňkách

„Scházelo se nás běžně mezi pěti až deseti muzikanty. Mívali jsme vždy svůj kout, kde jsme seděli a hráli. Kolikrát jsme zaplnili i půlku hospody. Všude, kam jsme přišli, jsme byli velmi vítáni.“

Pauza na půl cigarety

Kromě Prahy kapela jezdila i do trampského kraje do Štěchovic v Posázaví a občas i na menší festivaly. Například na Portu ale hudebníci nejezdili. „Kamarádi muzikanti pocházeli z různých míst Prahy. Hospod jsme vystřídali habaděj. Bylo to různé, na žádnou konkrétní hospodu si ale už nevzpomínám,“ dodává. Všude ale měli spoustu fanynek.

Skupina hrála většinou celý večer, po šesti písničkách byla krátká přestávka. „Kapelníkovi stačilo půl cigarety a byl znovu nabitý energií a šel hrát,“ vzpomíná pan Miroslav.