Pražským školákům obědy chutnají, 'UHO' už neznají

Přestože většina z nás si při vzpomínce na školní stravování pravděpodobně otřese odporem, současní školáci si většinou nemají na co stěžovat.

Nevábný pach, umakartové ubrusy, mastné prsty kuchařek či kousek hmoty v neidentifikovatelné nahnědlé omáčce, jsou dávno minulostí. Školáci se mohou těšit z obědů, které je nasytí a zároveň i dobře chutnají.

Samozřejmostí je výběr minimálně ze dvou hlavních jídel. Součástí obědů je polévka, nápoj, ovoce, desert, nebo mléčné výrobky. V některých jídelnách mají dokonce i salátový bar.

„Naším cílem je, aby si dítě pokrm nejen vybralo, ale také ho snědlo. Musíme mít proto hodně rozmanitou a pestrou nabídku," říká ředitelka školní jídelny v Uhříněvsi Hana Vrbová.

V zařízení, kde se denně stravuje okolo 1500 strávníků, nabízejí výběr ze dvou polévek a pěti hlavních jídel. „Zmapovali jsme, co dětem chutná a co nikoliv a podle toho sestavujeme jídelníček," popisuje Vrbová.

Jídelna v Uhříněvsi se snaží, aby se jídla moc neopakovala, i když jich týdně připravují přes 25. „Zohledňujeme i sezónní suroviny. Máme to těžké v tom, že ve školství je daný spotřební koš a cenový strop," popisuje Hana Vrbová.

Ohled je třeba brát na velké množství kritérií

Právě spotřební koš je rozhodujícím faktorem při sestavování školních jídelníčků. Zohledňuje věk dítěte, doporučené denní dávky živin a nutričních hodnot, stanovuje množství některých surovin na dítě a den a školní jídelny jsou povinny jej dodržovat.

„To znamená, že dítě by mělo mít například dvakrát za měsíc tmavé maso, čtyřikrát vepřové, minimálně uzeniny a že brambory by měly být v přílohách zastoupeny zhruba 60 až 70 procent ," přibližuje Jaroslav Vrtiška, ředitel jídelen na Praze 10. Jeho organizace sdružuje 17 provozoven a denně obslouží okolo osmi tisíc strávníků.

Žádné polotovary

Skladbu jídelního lístku navrhuje nutriční specialista ve spolupráci s vedoucími jednotlivých jídelen. „Neděláme nic z polotovarů, nedáváme do jídla žádná nedoporučená dochucovadla, ani éčka, takže u nás knedlíky z prášku nebo kupované knedlíky rozhodně nenajdete," tvrdí Vrtiška.

Také ostatní oslovené vedoucí prý pracují pouze s minimem polotovarů či dochucovadel. Dodavatelé jim prý téměř denně přivážejí čerstvé zboží. „Jde o to najít dobrou surovinu za dobrou cenu, ale také stejné řidiče, abychom je nemuseli navigovat a pomohli nám složit zboží," popisuje Dana Vondráčková, vedoucí jídelny ZŠ Campanus na Praze 4.

Jenže ani čerstvé suroviny nemusejí být zárukou toho, že děti budou spokojené. Stále existují jídla z nepopulárních surovin, jako jsou luštěniny a ryby, nad kterými malí strávníci ohrnují nos.

Přesto existují triky, jak je naučit jíst. „Jde především o nápad. Z luštěnin se dá udělat třeba karbanátek, který vypadá úplně stejně jako ten z masa. Důležitý je i servis, protože pokrm musí nadchnout. Někdy stačí třeba jen snítka petrželky na kopečku rýže," domnívá se Vrtiška.

Žralok na talíři

V jídelnách, které provozuje, proto dělá speciální akce. „Kuchařky dostanou jinak barevné čepice a zástěry, na chodbách a v jídelně vyvěsíme plakáty," popisuje ředitel a dodává, že tímto způsobem dětem servírovali žraloka a že pro mnohé to byl velký zážitek, protože ho jedli poprvé v životě. Velké experimenty se naopak neosvědčily dalším osloveným.

„Nevaříme jim žádnou indickou nebo thajskou kuchyni, protože to jsou chutě, na které nejsou zvyklé," říká ředitelka uhříněveské jídelny.

Děti mají rády stereotyp

A co školákům chutná? V tom jsou vedoucí jídelen za jedno. Rajská, svíčková, knedlíky, buchtičky se šódo nebo krupicová kaše. Oblíbené jsou i těstoviny, nebo třeba řízky. „Děti máji rády jednoduchá a poctivá jídla. A také stereotyp. Nejraději by jedly stále stejná věci dokola," shrnuje Hana Vrbová.

Zkušenosti personálu školních jídelen jsou dokonce takové, že pro mnohé z dětí je školní oběd asi jediné teplé jídlo za den. Rodiče je často odbývají studenými nebo nezdravými jídly. „Domnívám se, že je to otázka osvěty. Maminky a tatínkové nechápou, proč jejich děti nedostanou na talíř pizzu, hranolky a kečup nebo 15 knedlíků a tři plátky masa. Většina dětí má totiž špatné stravovací návyky," upozorňuje Vrtiška.

„Oni kolikrát neznají ani názvy jídel. Vybírají si je pouze podle toho, jak vypadají ve vitríně. A když jsem se jednou zeptala jedné z holčiček, co jedí doma, tak mi odpověděla: Přeci Giussepe. Nevěděla jsem, co to je, dokud mi kuchařka nevysvětlila, že mražená pizza," vypráví Vrbová.