Tramvaje byly vaší zálibou už od dětství?
Dostal jsem se k nim trošku oklikou. Na gymnáziu mě bavil zeměpis, šel jsem proto studovat geografii. Mým velkým koníčkem byly mapy, Prahu jsem poznal přes ně. Když jsem do ní přišel studovat, potkal jsem se s lidmi ze serveru Pražskétramvaje.cz. A má vášeň začala.

Po absolvování vysoké školy jste šel řídit tramvaj?
Z geografie mě vyhodili po semestru, nezvládl jsem matematiku. Přešel jsem na zemědělskou univerzitu a ve druháku školu dobrovolně opustil a začal řídit tramvaj.

To se rodičům asi nelíbilo, že?
Zprvu byli zklamáni a byl to pro ně šok, že jsem opustil vysokou školu. S odstupem času jsou rádi, že dělám něco, co mě baví a dokáže uživit.

Bylo jednoduché získat oprávnění pro řízení tramvaje?
K tomu stačí klasický tříměsíční kurz. Trošku problémy jsem měl s psychologickými testy, tehdy jsem prý byl ještě příliš mladý. Zpětně uznávám, že jsem byl nevyzrálý a trošku pako.

Laický dotaz: je jednodušší řídit auto, nebo tramvaj?
S trochou nadsázky říkám, že k řízení tramvaje můžete pustit pětileté dítě. Ale jen než vyjedete se čtyřicetitunovým strojem mimo vozovnu. Jsou případy, že po první jízdě lidé z kurzu odcházejí. Nechtějí žít v neustálé obavě z nehody.

Stres v provozu je na práci tramvajáka nejtěžší?
Pro mě bylo nejtěžší se srovnat s tím, že jsem neustále za blbce. I když udělám všechno, jak mám, tak se vždy najde někdo, kdo mi bude nadávat.

Myslíte ze strany cestujících, nebo v práci?
Cestující. Valí se to na nás jen od nich. Mladé tramvajáky může nespravedlivá kritika dost vykolejit.

Je skutečně „prudících lidí“ tolik?
Stačí třeba jeden za den a máte ho v hlavě celou službu. Dodnes si vzpomínám na sedm let starou událost, kdy jsem přiskřípl ve dveřích vystupující paní. Nemám absolutně šanci to vidět, což jeden cestující nepochopil. Namísto toho, aby jí pomohl, přišel seřvat mě.

To byl důvod, proč jste začal působit na sociálních sítích?
Ano. Beru vše jako osvětu. Hodně stížností na nás je zbytečných, proto jsem začal vysvětlovat, co můžeme ovlivnit a co ne. Hodně mi pomohlo, když jsem si pořídil kameru a začal dávat na YouTube záznamy z jízdy. Video má mnohem větší ohlas než text. Mám kladné reakce i od kolegů, že upozorňuji na problémy, o kterých lidé netuší, že nejsou naše chyba.

Například?
Typické je zpoždění. Cestující nezajímá, kde vzniklo, berou ho jako chybu tramvajáka. Proto na videu často ukazuji, že zpoždění naberu například kvůli špatně seřízeným semaforům nebo třeba neukázněným řidičům, kteří špatně zaparkují.

Jak vlastně probíhá nasazování na jednotlivé linky?
Jsem přiřazen k vozovně a ta rozhoduje, kam kdo pojede. Při vytváření jízdních řádů se přiřazují pořadí jednotlivým vozovnám. Kvůli výlukám se to ale mění. Každý den je jiný, jezdím s jiným vozem. To mě moc baví.

Máte svou oblíbenou linku?
Mám rád dlouhé linky, směna rychle uteče. Teď u mě vede 16, která je na hodinu a dvacet minut.

A nejoblíbenější tramvaj?
U mě stále vedou hloubětínské KT8N. Na nich jsem začínal, jde o moji srdeční záležitost. Naopak nemám rád Porsche 14T.

Myslel jsem si, že jsou neoblíbené jen u cestujících…
Moc mi na nich vadí neotočné podvozky. Každý oblouk cítím v zádech, ve spoustě z nich musím výrazně zpomalit, abych nevypadl ze sedačky.

Nelákalo vás řízení jiného dopravního prostředku?
Tramvaj mě maximálně uspokojuje, řekl bych čím dál více. Nenašel jsem jiné povolání, které by mi tak vyhovovalo. Určitě by mě lákala lokomotiva, ale jen ji vyzkoušet. V ní je člověk příliš sám.

Autobusem jezdit nechcete?
Rozhodně ne po Praze. Autobusáci mají můj naprostý obdiv, co dokážou ve zdejším provozu s klidem a bravurou vyřešit.

Zmínil jste chování cestujících, jaké je to u řidičů aut?
Ti jsou čím dál agresivnější. Souvisí to s tím, že v Praze je prostě více lidí a potřebují se na silnici nějak prosadit. Dovolují si to, co dříve ani nezkoušeli. Například předjetí tramvaje zleva. Z něj se dnes stává skoro standard.

Nedávno jste se zapojil do diskuze, zda zvonit na každé zastávce. Proč se, podle vás, zvoní moc?
Dříve se muselo zvonit všude, ale nejsem toho zastáncem. Mělo by to být úměrné situaci. Když se rozjíždí do hloučku lidí, tak by se mělo zvonit, ale rozhodně ne ve tři ráno na konečné. Dříve se to kontrolovalo, i na mě přišli, že jsem v šest ráno nezazvonil při odjezdu ze zastávky.

Největší boom pozornosti jste zažil loni před svátky, kdy jste zveřejnil video, jak jste zachránil britského chlapce, který zoufale pobíhal u kolejí, a svezl jste ho k rodičům. Jaké byly reakce?
Drtivá většina z nich byla kladná, přišly jen dvě takové podivné reakce. Ale nic negativního ve mně nezůstalo. Práce tramvajáka mě naučila si negativní věci nepřipouštět k tělu. Hodně kolegů mi poděkovalo, že jsem ukázal práci tramvajáka z dobré stránky.

V žádném jiném dopravním prostředku nejsou u řízení tak často vidět ženy. Čím si to vysvětlujete?
Jsem rád, že jich u nás jezdí tolik. Dopravní podnik dokáže lidem hodně vyhovět v tom smyslu, co požadují od práce, tedy zejména ohledně směn. Ženám s dětmi do patnácti let vyhovuje, že mají garantováno nasazení na ranní směnu. Práce není fyzicky náročná, v kabině jsou v bezpečí. Platově jsou, myslím, velmi dobře ohodnoceny, neexistuje, že by měly nižší plat než muži.

Na závěr: zaujalo mě, že jezdíte vždy s kravatou. Podle oblečení jiných to zjevně není předpis.
Jezdím takto oblečený od začátku, beru to jako svou stavovskou čest. Kravatu nesundám ani v těch největších vedrech.