Za účelem moderní výstavby byla zdemolována i jedna z nejstarších pražských strojíren - karlínská Rustonka.
Nechat zchátrat, poté zdemolovat
Vzácné industriální památky bývaly a jsou součástí kulturního dědictví. Přesto postupně vyklízejí místo novostavbám, a to zpravidla dle jednotného scénáře.
Po dlouhém chátrání jsou prohlášeny za nebezpečné svému okolí. Pak už je neochrání ani zákon. Majitel dostane zanedbatelnou pokutu, následně přijedou buldozery a začne demolice. Někde kompletní, jinde zůstane alespoň torzo zašlé slávy. Na seznamu památek „na odpis" jsou další cenné objekty.
Co bude například s bývalými drážními a dílenskými budovami na Smíchově, či v Bubnech? Investoři na jejich místě plánují vystavět supermoderní čtvrti. Také na Nuselský pivovar tlačí již schválená změna územního plánu, umožňující přestavbu aktuálně zchátralé, přesto velmi hodnotné budovy na obytnou lokalitu.
Podle Výzkumného centra průmyslového dědictví při fakultě architektury ČVUT jsou v ohrožení také Odkolkovy mlýny ve Vysočanech - „jedna z nejvýznamnějších průmyslových staveb na českém území."
Nové kancelářské, obchodní i obytné čtvrti postupně vytlačují a nahrazují pražské technické a průmyslové památky. Mnohdy není zbytí. Původní objekty jsou totiž natolik zchátralé, že je před demolicí nezachrání ani zákon o památkové péči.
Růst ano, ale nikoliv do šířky…
Na tak zvaných brownfieldech, tedy na dlouhodobě nevyužívaných pozemcích, poznamenaných předchozí průmyslovou, či zemědělskou činností, mají developeři vesměs zelenou. A to díky obecnému požehnání současného vedení magistrátu.
„Revitalizaci brownfieldů podporujeme," uvedl opakovaně primátor Tomáš Hudeček. Vysvětlil, že město by se mělo modernizovat právě na zanedbaných plochách uvnitř vlastních hranic na místo toho, aby rostlo do šířky a pohlcovalo greenfieldy, tedy zelené plochy na perifériích.
Jak ale upozorňuje Klub za starou Prahu, či Výzkumné centrum průmyslového dědictví (VCPD) při fakultě architektury ČVUT, developerské záměry by měly respektovat a alespoň částečně se pokoušet zachovat původní, historicky cenné objekty.
Snad se to alespoň částečně podaří například v případě areálu bývalého Nuselského pivovaru. Má zde vzniknout nová obytná čtvrť za půl druhé miliardy korun. Zastupitelé hlavního města už před rokem schválili změnu územního plánu.
Developer již při podání žádosti o tuto změnu deklaroval, že zachová památkově chráněnou budovu bývalé sladovny. Plánuje v ní zřídit restauraci i minipivovar, vybavený původními přístroji. V zachované historické části stavby prý budou i loftové byty.
Řízené sesunutí Rustonky k zemi
Konečná podoba, zpracovaná projektem studia Cigler Marani Architects vypadá slibně a do jisté míry by mohla uspokojit i milovníky staré Prahy. Se sliby developerů to ale v Praze není vždycky tak jednoznačné. „Preferuje se tu stále ekonomické hledisko, před hlediskem ochrany památek," uvádí Klub za starou Prahu.
Připomeňme například osud někdejší významné a architektonicky cenné karlínské strojírny Rustonka. Součástí nového developerského záměru, který má stát na území bývalé fabriky, mělo být také torzo Rustonky - komín a objekt bývalé kotelny. Přesto se i tato část na začátku letošního března řízeně sesunula k zemi.
„Tento krok považujeme za chybu. K podobným nevratným zásahům dochází opakovaně. Hlavní příčinou je nekoncepční přístup k transformačním územím," uvedl tehdy pro Pražský deník Jan Šépka z kanceláře soutěží a projektů Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy.
Rustonka je prý modelovým příkladem toho, jak je v Praze obecně nakládáno s památkově chráněnými technickými a průmyslovými objekty. „Podle původní dohody měla být kotelna s komínem zachována. Záměr obsahuje i projektová studie. Přesto byl objekt odstraněn a majitel to zdůvodnil statickým posudkem," doplnil Šépka.
„Z objektu zbylo žalostné torzo, obývané bezdomovci. Stalo se ohrožením pro lidské životy," vysvětlil demolici kotelny s komínem zástupce majitele původní nemovitosti a developera, který hodlá na místě Rustonky stavět administrativní budovy.
Další na řadě?
Potká totožný scénář také další cenné, i když momentálně zchátralé objekty, ležící v zájmovém území developerů?
Benjamin Fragner z VCPD už dříve konstatoval, že je to možné. Ve věstníku, zpracovaném pro Klub za starou Prahu VCPD uvádí, že bourat se pravděpodobně budou i další stavby. Spekuluje se zde například o tom, že Libeňský most má být postaven znovu v rozšířené replice.
Závažné je ale sdělení, že hrozí demolice jedné z nejvýznamnějších průmyslových staveb v českých zemích, Odkolkových mlýnů ve Vysočanech, postavených dle návrhu architekta Huberta Gessnera z let 1912 a 1918. Ministerstvo kultury totiž svého času prohlásilo kulturní památkou pouze zdejší administrativní budovu. Záměrem developera je vystavět zde byty a hotel.
Co bude dál například s drážními objekty na Smíchově a v Bubnech? To je dle Fragnera také otevřenou otázkou. Ani zde objekty neochrání zákon a developeři nepočítají s jejich zachováním. V případě nádraží Praha Smíchov developer čeká, že do poloviny tohoto roku se mu podaří dosáhnout na změnu územního plánu. Pokud ano, rád by s výstavbou začal v roce 2016.
Smíchov City má stát na rozloze 210 tisíc metrů čtverečních a naplní prý úlohu moderního kancelářského, obchodního a rezidenčního centra Smíchova. Na změnu územního plánu čeká také developer v Bubnech. Nová čtvrť by se prý mohla začít stavět opět v roce 2016, případně o rok později.
Developer, přetvářející nyní bývalý areál jinonické Waltrovky v moderní kancelářskou a obytnou čtvrť, naproti tomu deklaroval, že chce „navázat na tradici a historii tohoto území a zachovat určité industriální prvky původních průmyslových staveb." Konkrétně se má jednat o část šestipatrové železobetonové továrny, navržené roku 1928 žákem architekta Josefa Gočára Františkem Bartošem.
Už neexistují…
Takové „štěstí" ale v minulosti celá řada pražských průmyslových staveb neměla. Jde například o Libeňskou automobilku Praga, postavenou v roce 1907 a zdemolovanou už v roce 2002. Jen o rok déle vydržela původní podbabská sladovna - budova z roku 1872.
V témže roce se „poroučela k zemi" také vysočanská spalovna, jejíž areál v roce 1930 architektonicky zpracoval František Roith. Rok na to byla zbourána funkcionalistická budova tak zvané Měnírny na Bořislavce, za jejímž návrhem stál v roce 1930 architekt někdejších pražských Elektrických podniků Josef Kříž.
V roce 2004 vzala za své také holešovická Kotelna Löfner, která byla od roku 1938 součástí ústředny dálkového vytápění Prahy. Republikový unikát - Ústřední strojní prádelna, která byla od roku 1932 součástí funkcionalistického sídliště Zelená liška na Pankráci byla zbořena na jaře 2006. A konečně - v roce 2007 byla zahájena demolice Pražské akciové tiskárny v Opletalově ulici.
close
zoom_in
Libeňská automobilka Praga vznikla roku 1907 v rámci První českomoravské továrny na stroje, součásti pozdějšího koncernu ČKD. Stanislav Bechyně, tehdy šéfkonstruktér firmy K. Skorkovský, v letech 1917 - 1918 navrhl pro automobilku pětipodlažní železobetonový skelet. Novátorskou konstrukci s hřibovými stropy publikoval následujícího roku v časopise Stavitel a její perspektivní kresbičku pak používala betonářská firma v propagačních tiscích. Karlínská stavební firma V. Nekvasil dala kultivovaný vnější vzhled zděnému plášti automobilky i všem dalším dostavbám ve 20. letech 20. století, jak o tom svědčí fotografie v jubilejní firemní publikaci. Automobilka s dvojicí výtahových věží v rozích, přezdívaná „Libeňský mrakodrap", přežila letecké bombardování v roce 1945. V říjnu 2002 musela uvolnit místo Sazka Aréně.
close
zoom_in
Vysočanská spalovna, uvedená do provozu roku 1934, patřila k nejmodernějším v Evropě. Její areál architektonicky zpracoval František Roith. Její areál architektonicky zpracoval František Roith. Ocelové svařované konstrukce kotelny a strojovny navrhoval pro výrobce ČKD profesor pražské techniky František Faltus, ve své době patřily k nejpokročilejším. Provoz spalovny skončil roku 1997. V roce 2000 nabízel František Chobot z firmy Iceberg kotelnu a strojovnu spalovny národnímu technickému muzeu - k přestavbě na muzeum architektury. V místě spalovny, zbořené roku 2003, vyrostla nová obytná čtvrť.
close
zoom_in
Jedinečná funkcionalistická usměrňovací stanice vysočanské spalovny z třicátých let dvacátého století upravovala elektrický proud produkovaný vysočanskou spalovnou odpadů. Jejím autorem byl známý architekt Josef Mlíka (*1909 - ?), od roku 1936 zaměstnanec pražských Elektrických podniků, pro které mimo jiné projektoval i další měnírny (v Bělehradské a Partyzánské ulici) a také trafostanici na Vypichu, publikovanou v Architektuře roku 1940. Usměrňovací stanice byla v provozu do roku 2003. Podle územní studie Nových Vysočan měla být zachována jako součást zeleného pruhu podél Rokytky. V roce 2006 se do prázdného objektu vypravila skupina studentů školy architektury AVU pod vedením profesora Přikryla. Nenašli zde však téma diplomové práce, ale dokonalé, „hotové" prostory, schopné po menších úpravách ihned sloužit kupříkladu archivu, případně knihovně. Přesto byla stanice zanedlouho poté zdemolována.
3x Zdroj: Klub Za starou Prahu, Výzkumné centrum průmyslového dědictví
3x Foto: archiv VCPD, poskytli Lukáš Beran, Petr Vorlík, Lenka Popelová
Čtěte také: Na místě Rustonky obchodní centrum nebude. Není už ani továrna
