„Vyzkoušela jsem si i roli pracovní konzultantky. Bohužel mé úspěchy v nacházení práce klientům a můj aktivní přístup rušily zajeté koleje…“

Na popud samotných handicapovaných, o které se starala, se Jana Draslarová rozhodla jít vlastní cestou. A od toho byl jen krůček ke vzniku neziskové organizace.

Příběh protkaný porozuměním

Jana pomáhala téměř dvacet let lidem s mentálním postižením. I těm, kteří měli problémy se zrakem. Chodila s nimi pravidelně plavat, toulala se s nimi po metropoli. Celé své srdce věnovala těm, kteří se v životě potýkali s různými bariérami.

Její srdce jí bohužel přestalo bít letos 22. dubna, ve 43 letech. Proto Pražský deník oslovil jednu z jejích nejbližších spolupracovnic, basketbalistku a její kamarádku a spolupracovnici Ilonu Burgrovou, aby zavzpomínala na Janu a prozradila, jestli bude fungovat neziskovka Vlastní cestou i bez její zakladatelky.

Vlastní cestou
Je nezisková organizace, která vznikla v roce 2002 jako dlouhodobý projekt, jehož posláním je zapojování lidí se zdravotním postižením do společnosti.Organizace vznikla na podnět několika klientů s tělesným postižením pohybujících se na vozíku. Neziskovka má nový projekt Kola dětem. Vlastní cestou funguje díky drobným dárcům, sponzorům či výtěžkům z benefičních akcí.

Ilona Burgrová se s Janou seznámila v roce 2011, když se po dlouholetém basketbalovém angažmá vrátila ze zahraničí zpět do České republiky. Dostala se do týmu USK Praha, kde Jana sama dlouhé roky působila.

„Věděla jsem o ní i jejích aktivitách skrze naše společné známé. Poprosila jsem ji, jestli bych mohla v neziskovce Vlastní cestou také pomáhat. Od té doby se začal psát náš společný příběh. Příběh protkaný porozuměním, inspirací, sebepoznáním, ale i smutkem a frustrací. To když se něco nedařilo nebo nám do plánů házely vidle Janiny zdravotní patálie.“

Jana byla podle jejích slov neuvěřitelný člověk. „Částečně víla obléknutá do barevných, růžovofialových šatů, která tančí, vnímá okolí a propojuje nepropojitelné. Částečně byla ale i rockovou rebelkou s koženou bundou a tvrdohlavostí býka s hroší kůží, kterou si po léta budovala. Její srdce neznalo limity.“

Pro neziskovku dělala první poslední

Její pomoc měnila životy. Lidi kolem sebe inspirovala, ale i překvapovala. „Pro nás obyčejné lidi nebylo vždy jednoduché pochopit některé její životní kroky. I to, jak se chovala v běžném životě. Řídila se intuicí, energiemi, vztahy a vnitřním smyslem pro čas. Věcmi, které jsou v dnešním uspěchaném světě tak opomíjené a často nepochopené,“ usmívá se Ilona Burgrová.

Přesto – nebo možná právě proto – Jana dokázala neuvěřitelné věci. Pro neziskovou organizaci byla jejím srdcem i motorem. Byla ředitelkou, administrativní silou, spravovala webové stránky, pracovala s klienty s různými druhy handicapů, vymýšlela benefiční a osvětové akce, sháněla sponzory. A do toho chodila i plavat s lidmi s mentálním a zrakovým postižením.

„Vidět, jak ve vodě lidé s různými druhy handicapu získávají sebevědomí, které si dokážou přenést i do běžného života, bylo fascinující. A to, že jsem se od nich mohla naučit bezprostřednost a možná pro nás trochu zvláštní smysl pro humor bylo jen třešničkou na dortu,“ popisuje Ilona.

A kam bude Vlastní cestou směřovat dál? „Byli bychom všichni rádi, kdyby její cesta vedla dál. Ponese tak odkaz, který nám tu Jana zanechala…“