O pět let později ovšem následovala druhá. A po ní Ladislav ze dne na den ohluchnul. To byla pro hudebníka, jenž vystudoval konzervatoř, velká rána.

„Hrál jsem s big beatem na basu, s folkem na kytaru, v historickém šermu na loutnu a na flétny. Hrál jsem v podstatě na všechno, co mi přišlo pod ruku. Komponoval jsem. A najednou bum,“ vysvětluje Kratochvíl.

Na život bez hudby si zvykl. Ale uvědomil si, že nejtěžší je, že náhle ztratil kontakt s lidmi.

Nedomluví se ani s mámou

Najednou se nedomluvil ani ve vlastní rodině. „S dětmi, tchyní, ani s vlastní mámou.“ Ladislava paradoxně současná situace, kdy lidé nosí roušky a není jim vidět na ústa, s ohledem na komunikaci nijak nezaskočila. „Sluch mě opustil ve čtyřiceti, to už se člověk nenaučí pořádně ani odezírat. Přiznávám, že jsem navíc od přírody lenoch, takže se ani nesnažím odezírat něco delšího než dvě věty.“

A jak tedy Ladislav Kratochvíl komunikuje s okolím? Většinou na setkáních automaticky vytahuje tablet a spouští převod řeči na text. Využívá k tomu program eScribeDroid.

„Když chce někdo – nejen neslyšící, ale i například vnučka, která se chce domluvit s babičkou, která hůře slyší mít tento program, který přepíše vše, co je řečeno, stačí ho stáhnout zdarma na Google Play. Pro lidi se sluchovým postižením je zadarmo. Jenom je potřeba registrace,“ líčí Kratochvíl.

Živý přepisovatel? Hlavně na úřad

Stále častěji však využívá i přepis živým přepisovatelem. „Ten se mi hodí tam, kde potřebuji doslovný přepis bez chyb – například na úřadu.“ Ladislav je v mnoha ohledech výjimečný. A specifický. Zatímco neslyšící a nedoslýchaví nosí ve velké míře průhledné roušky a ochranné štíty, on ne.

Orbi Pontes ve zkratce
Neziskovka šíří osvětu v oblasti sluchového postižení. Pravidelně pořádá festival Týden komunikace osob se sluchovým postižením. Jejím mottem je: „Není ticho jako ticho.“ Je členem několika organizací mimo jiné Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel (ASNEP) či Asociace veřejně prospěšných organizací (AVPO ČR). Roční rozpočet činí 50 tisíc korun.

„S plastovým štítem mám pouze jednu zkušenost. Použila ho má logopedka. Neodezřel jsem od ní ani 'kafe', jelikož se mi vše lesklo a pořádně jsem neviděl. Takže já a nosit něco průhledného? Blbost! Při komunikaci s někým, kdo rovněž neslyší, by mi to nijak nepomohlo, protože mám ochrnuté lícní nervy, takže se ode mě nedá odezírat,“ říká Kratochvíl.

V „době covidové“ si podle něj mohou slyšící na vlastní kůži vyzkoušet, jak náročné je komunikovat, když máte překážku v podobě roušky. „Dochází k mnoha omylům a trapasům. Velmi nepříjemné je, že nepoznávám přes roušku lidi, neodpovím na jejich pozdrav. Člověk pak vypadá jako blbec,“ směje se Ladislav.