Logo Prahy.Rozvody u nás tehdy nebyly příliš běžné. V první polovině 50. let 20. století končila podle Českého statistického úřadu rozvodem jen desetina manželství. Z paní Marie byla najednou samoživitelka. „Chodila jsem různě uklízet,“ říká. Později získala místo v mototechně Jawa na Pankráci. „Vyráběli jsme motorky Jawa 250. Nebylo to těžké, dělaly to vesměs ženské, mužských u nás ve výrobě bylo málo,“ dodává.

Na motorce se neprojela

„Nutili mě ke vstupu do komunistické strany. Chodil za mnou vedoucí, že to pro mě bude lepší. Měla jsem strach, aby mě nešoupli někam mýt nádobí. Brečela jsem, že mám doma holku a vstoupit nemůžu. Byl tam starší pán a vždy mi to pomohl zamluvit,“ vzpomíná. Když bylo její dceři 12 let, znovu se vdala. „Na motorce Jawa jsem se nikdy neprojela. Z fabriky jsem odešla, když jsem byla s novým manželem v jiném stavu,“ říká.

Jelikož se počátkem 60. let nepoužíval ultrazvuk, nevěděla paní Marie, že čeká dvojčata. „To byla legrace. Manžel volal do porodnice a ptal se na miminko, řekli mu, ať zavolá znovu, že se narodí ještě jedno,“ vypráví. Jelikož se tehdy k porodům nechodilo, její muž volal od sousedů, kteří vlastnili telefon. „Nejdříve se narodil Ivo a až skoro za hodinu se narodila Zuzana. Nechtěla ven, moc se jí tam líbilo,“ říká.

Více o vzpomínkách pamětníků z Domova pro seniory Chodov najdete v knize 222 a 2 příběhy 20. století.