Bojí se, že skončí na chodníku, bez střechy nad hlavou. V takové situaci je řada Pražanů, kteří žijí v domech vlastněných společnostmi zahraničních majitelů. Devatenáct let po revoluci je řada nájemníků, které chtějí soukromé firmy vystěhovat kvůli svým podnikatelským záměrům. Například výstavbě hotelů nebo luxusních apartmánů.

Začalo to restitucí

Příběhy lidí, jímž hrozí stěhování, jsou každý trochu jiný, přesto mají hodně společného: domy, v nichž žijí, byly vráceny v restituci. Jejich majitelé je ale posléze prodali do soukromých rukou. Noví vlastníci z Itálie ale chtěli domy bez nájemníků. Navrhli jim proto vystěhování a začal kolotoč jednání a problémů pro obě strany.

Jedním z míst metropole, kde spor mezi nájemníkem a vlastníkem vygradoval asi nejvíce, je dům v Krocínově ulici číslo 3. Zvenku nenápadný, historický objekt je uvnitř jedním velkým staveništěm. Majitel v něm zahájil rozsáhlou rekonstrukci. Vybourané příčky, chybějící zábradlí, všudypřítomný prach… Jenže oprava probíhá i s jedním nájemníkem a jeho rodinou.

Nepřijatelné podmínky

V rozkopaném domě zůstal Lukáš Kosmák s manželkou a čtyřmi dětmi sám. Ostatní nájemníci ze dvou desítek bytů chování vlastníka nevydrželi. „Situace se stala vážnou po povodních 2002, kdy majitel váhal s revizí elektřiny. Následně začal omezovat a později úplně přestal dodávat teplo a teplou vodu, v domě zrušil výtah nebo kotelnu,“ popsal chování vlastníka Lukáš Kosmák.

Podmínky, za kterých je chtěl majitel vystěhovat, totiž odmítá. „První konkrétní nabídka náhradního bydlení přišla až před týdnem. Žádný z těch bytů jsem ale neviděl a u některých není ani adresa, proto nabídce příliš nevěřím,“ dodal. Podle něj jsou další jednání možná, záleží na nabídce náhradního bydlení nebo odstupného.

O pár ulic dále bydlí nájemník, který je na tom podobně. Z obyvatel původních sedmi bytů zůstal sám a tvrdí: prožívám peklo. „Dům koupil součastný vlastník v roce 1995. Od té doby neudělal žádnou opravu, ani vymalovat chodby jsme si nemohli. Dnes je dům v dezolátním stavu,“ popsal Pražan, který se bojí o svou bezpečnost, a proto chce zůstat v anonymitě. Kvůli jednostranné výpovědi bez náhrady se nakonec s majitelem soudil. Spor vyhrál a nyní chce, aby mu vlastník nabídl přijatelné podmínky. „Rekonstrukce bytu mě stála vilu, chci proto odstupné, které by bylo vyšší než původně nabídnutých 750 tisíc korun,“ dodal nájemník bytu o 120 metrech čtverečních.

Stěhovat by se měl i Pavel Bukovský, jehož rodina žije v bytovém domě v Legerově 45 druhou generaci. Dnes ho vlastní obchodní společnost, která by z něj ráda měla penzion. Podmínky vystěhování se ale nájemníkům nelíbí a Bukovský nesouhlasí ani s tím, že se společnost vyhýbá řešit věc soudní výpovědí a jasně danými pravidly. „Nejprve přišli s nabídkou odstupného ve výši 600 tisíc korun, to jsme nepřijali. Později nám nabídli 360 tisíc korun. Když jsme odmítli i to, začali nám nabízet náhradní bydlení.“ řekl Pavel Bukovský s tím, že náhradní bydlení bylo příliš malé.

Podle firmy, která vlastní dům v Legerově 45 a která byla jedinou, jež se k problematice Deníku vyjádřila, jsou za problémy přehnané požadavky nájemníků. „Požadavky, které pan Bukovský má, jsou nereálné,“ uvedla zástupkyně společnosti Paul´s Bohemia Investmens Eva Vácová. Podle ní na nájemníky nikdo nátlak nečiní a pokud se nebudou chtít stěhovat, budou v domě bydlet i nadále. „Pokud nájemníci v domě zůstanou, nelze ho rekonstruovat, neboť je ve špatném stavu a pro rekonstrukci z bezpečnostních důvodů musí být volný,“ upozornila Vácová.

close zoom_in

Legerova 45. Z tohoto domu by měl být penzion.

Podobně jako Pavel Bukovský je na tom také Jana Voňková z Vězeňské ulice 4. Dům se dostal do rukou italských vlastníků po povodních. „Když nám noví majitelé oznámili, že hodlají všechny z našeho domu vystěhovat, nabídli nám odstupné. Ještě dřív, než jsme však na nabídku stačili zareagovat, dostali jsme neočekávaně výpověď z bytu bez náhrady s tím, že máme druhé bydlení," uvedla Voňková, která spolu s manželem podala na majitele žalobu, protože podle ní důvod k takové výpovědi neexistoval.

„První soud se odehrál loni, ten jsme vyhráli. Vlastník se odvolal, ale asi před měsícem jeho odvolání soud opět zamítl. V době mezi oběma soudy jsme dostali nabídku náhradního bytu, který nám nevyhovoval, navíc na nás realitní kancelář naléhala, že se musíme rozhodnout okamžitě, jinak že nás majitelé dají opět k soudu, což se stalo. Od té doby se zatím nic neděje," popsala Voňková. Majitel domu, v němž bydlí, již má platné stavební povolení na malometrážní byty. Lidé se proto obávají, aby nezačal dům rekonstruovat i s nimi.

Městská část Praha 1 a 2 se shodují: podobných případů bylo a je v metropoli ještě více. „S případy, kdy si nájemníci stěžují na chování majitele domu se setkáváme. Zasahovat můžeme prostřednictvím stavebního odboru,“ uvedl Alexand Koráb. V případě Krocínovy ulice číslo 3 Praha 1 po natáčení Českou televizí uložila pokutu 120 tisíc korun.

Podle místostarosty Prahy 2 Jiřího Palusky byly případy prodeje domů i s nájemníky časté především v 90. letech. Domy prodávali restituenti, ale také sami nájemníci, kteří je privatizovali. „Před několika lety jsme nájemníkům prodali za půl milionu dům v Lublaňské ulici. Obratem ho prodali soukromé společnosti za 18 milionů,“ uvedl Paluska.

Před několika lety se museli stěhovat také nájemníci z domu číslo 74 na Rašínově nábřeží, který je v blízkosti Tančícího domu. Dnes jsou v něm luxusní apartmány. Nepravosti se ale netýkají jenom Italů. Dělají je i jiní cizinci nebo také Češi. A to nejen v centru. Například Pražský deník loni upozornil na případ domu v karlínské Křižíkově ulici 93. Dům s českým majitelem léta chátrá a nájemníci se začínají bát narušení statiky.

Italové hrají na pražském trhu s nemovitostmi prim

Podle člena správní rady Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí a ředitele společnosti Central Europe Holding Jiřího Pácala jsou Italové solidními obchodními partnery, s nájemníky ale nejsou zvyklí zacházet v rukavičkách. close zoom_in

Mají Italové na trhu s nemovitostmi v Praze skutečně převahu?

Ze zahraničních investorů na trhu s činžovními domy v Praze jednoznačně dominují. Je to tím, že kromě emigrantů, byli na trhu s nemovitostmi v 90. letech první. Proč tu byli první zrovna oni, kolem toho existuje spousta historek a spekulací. Od toho, že se jim líbí české ženy až po to, že je jim Praha svým prostředím blízká.

O jaké jde investory?

Jsou tu takoví, kteří se chovají slušně, žijí tu dlouhodobě, mají české manželky, děti a jsou v Praze zakořenění. A pak jsou Italové, kteří domy vlastní pouze na dálku – Českou republiku neznají, v Praze třeba ani nebyli. Těm osud domů příliš na srdci neleží, dají je někomu do správy a už se o ně dále nestarají. Poměr mezi oběma skupinami je půl na půl.

Fungují italští vlastníci roztříštěně nebo jednotně?

Obojí je pravda. Je tu několik hlavních osob, které vlastní stovky firem. Odhaduji to na pět velkých skupin, které podnikají. Vzájemně se ale příliš rádi nemají. Pak jsou Italové, kteří žijí v Itálii a nejezdí sem. Nebo Italové, kteří koupí a hned obratem prodají.

Jací jsou obchodníci?

Italové jsou pro mě z obchodního hlediska seriózními partnery, protože už vím, na co si dávat pozor. Ital například do poslední chvíle smlouvá, jakmile uděláte v jednání chybu, okamžitě vás v ní vykoupe. Na druhou stranu vím, že obchod se uskutečnit dá, protože mají peníze a prodávající je skutečně uvidí. Takovou jistotu u některých mít nemusím.

Proč se mnozí chovají špatně k nájemníkům?

To, že se k nájemníkům chovají drsněji, vím. Ono to má ale souvislost také s tím, že v Itálii se s nájemníky taky příliš nemažou. Nájemník tam musí platit nájem, který musí odpovídat ceně bytu. Když přišli sem, tak někteří nechápali, jak je možné platit například regulovaný nájem.

Kteří další cizinci mají o domy v Praze zájem?

V minulosti tu vlastnili řadu nemovitostí Němci, Rakušané, Holanďané, Angličané nebo Španělé. V poslední době se tu objevilo dost Rusů, Izraelců nebo židů žijících v Británii. Domy začali skupovat také Vietnamci.