Sedmdesátka školáků si nejprve s farářkou zazpívala, potom se pomodlila a nechybělo ani předčítání části Bible.

„Ví někdo, co znamená slovo spravedlnost?“ ptá se po několika minutách strávených s dětmi farářka. „Když někdo přijde o ledvinu, že mu mám dát svoji,“ ozve se jeden ze žáčků.

Bratrská škola v Rajské ulici se od těch ostatních liší na první pohled v mnoha věcech. Žáků bývá ve třídách kolem patnácti, a tak se jim pedagogové mohou více věnovat. A i když se jedná o církevní školu, do modlení tu nikoho nenutí. „Kdo se modlit nechce, stačí když bude potichu a nebude vyrušovat,“ vysvětluje dětem farářka. Šestiletá Janička mezitím svým devíti novým spolužákům nabízí bonbóny z velkého kornoutu.

„Máme pouze první stupeň. Žáků je zapsaných přes osmdesát,“ říká ředitelka Pavlína Radová. Na chodbě během uvítání je jich ale zhruba o patnáct méně. Důvod? Jejich rodiče je na výuku neposílají a učí je raději doma.

Jednou z maminek, která této možnosti využila, je také Kristýna Klusoňová z Turska v Praze – západ. „O domácí škole jsme s manželem uvažovali ještě před tím než se nám narodily děti. Hodně jsme cestovali, a inspirovali se v cizině,“ popisuje maminka tří dětí. Důvodů, proč své dítě jako většina jiných rodičů do lavic neposílá, má hned několik.

Ve většině škol nevyučují takovým morálním hodnotám, kterým by si křesťansky založená rodina přála a chybí jim bilingualita. „Školy v našem okolí možná kvalitní jsou, ale dvojjazyčné výuky by se dceři nedostalo,“ tvrdí Klusoňová, jež sama vede své potomky odmala k angličtině i češtině. Podle ní ale výuka vypadá obdobně jako ve škole. „Máme daný rozvrh, a dvouměsíční prázdniny také dodržujeme. Odpočinout si nepotřebuje nejen dcera, ale i já,“ doplňuje se smíchem.

Domácí vzdělávání upřednostňují také manželé Procházkovi, i oni pocházejí z Turska. „O výuku se s manželkou střídáme. Já vyučuji matematiku a přírodovědu, a manželka češtinu,“ popisuje Radek Procházka. Doma individuálně vzdělávají dvě dcery, jedna má kombinované postižení. Jen v Praze nechodí do školy 110 dětí.

„Povolení individuálního vzdělávání žáka rozhoduje ředitel školy, kam byl žák přijat k plnění povinné školní docházky,“ uvedla Miroslava Bajzlíková z odboru školství pražského magistrátu. Počty žáků se podle ní nijak nemění. V roce 2005 bylo do individuálního vzdělávání zapsáno 133 ratolestí, o rok později jen o dva méně a loni tento druh výuky zvolilo 110 Pražanů.