Pokud zkolabujete v metropoli na místě, kudy prochází plno lidí, nemusíte se bát, že vám nikdo nepomůže. Pražané jsou totiž v poskytování první pomoci poměrně vstřícní. Každý druhý ale přiznává, že netuší, co v takovém případě dělat, a proto raději ihned volá záchranku. Ukázal to exkluzivní test Pražského deníku.

Jeden z redaktorů v pátek 22. února předstíral přímo před nákupním centrem na Andělu nevolnost a skácel se k zemi. Ve všech z deseti hraných případů, přispěchala pomoc do dvou vteřin. Výjimkou byl mladší pár, který se sice za mužem ležícím na chodníku otočil, ale dál pokračoval v chůzi jako by se nic nedělo.

„Beztak to byl feťák nebo ožrala,“ reagoval na dotaz Deníku, proč nepomohl, mladík. Slečna jdoucí po jeho boku měla ještě jiné vysvětlení: „Prostě chvátáme,“ odsekla. Pouze pozorovatelem byl také muž kolem čtyřicítky Petr a studentka druhého ročníku střední školy ekonomického zaměření Míša. „Pomohli bychom, ale nevíme jak. Kdyby nikdo nepřispěchal, záchranku bychom zavolali,“ shodli se.

To je ale podle lékařů pozdě. „Pokud leží na zemi člověk v bezvědomí a nedýchá, je třeba pomoci ihned a nečekat. Buňky mozkové kůry odumírají bez vzduchu do pěti minut. Do dalších pěti až deseti minut může nastat smrt, řekla lékařka z neurologického oddělení Fakultní nemocnice na Bulovce Ema Juhászová.

S tím, že lidé neumí pomoc poskytnout, má četné zkušenosti také ředitel zdravotnické záchranné služby Zdeněk Schwarz. „Je paradoxní, že větší šanci na záchranu má člověk, který zkolabuje na ulici, než ten, jemuž se třeba něco stane při rodinné oslavě doma. V rodině většinou pomoc z neznalosti nikdo neposkytne a čekají na příjezd záchranky. A to i přesto, že se jedná o člověka, který je jim blízký, a odpadá strach z infekčních nemocí, jimiž by se mohli nakazit,“ popisuje Schwarz.

V paměti mu zůstává šokující případ otce zámožného podnikatele žijícího v satelitu poblíž hlavního města. Během chvilky nepozornosti tu před rokem a půl spadlo do bazénu dvouroční dítě. „Když přiletěl vrtulník, chlapec byl stále u dna bazénu, táta stál na břehu v obleku a telefonoval,“ popsal otřesný zážitek úmrtí batolete.

Podle testu Deníku by správně dokázalo pomoci při tepenném krvácení šest lidí z deseti, při mdlobách pouze čtyři. Dva postarší Pražané dokonce shodně nezávisle na sobě tvrdili, že by pacientu dali čichnout čpavku, aby se probral. Mezi časté chyby patřilo také to, že by lidé postiženému podepřeli hlavu, místo, aby ji pouze zaklonili.

Podle zkušeností záchranářů zvládají první pomoc především mladí. Většinou se ji učí už na základní škole. „Každé vzdělávací zařízení si zdravovědu může zařadit do svého vzdělávacího programu. My ji například máme. Už od první třídy vedeme žáky k tomu, aby první pomoc zvládli. Nejprve je to pedagogové učí v prvouce, později v přírodovědě a v tělesné výchově. Máme k dispozici také figurínu ve stylu dřívější anduly. Umělé dýchání se pak vyučuje na ní,“ sdělila zástupkyně ředitelky Základní školy Mendelova v Praze 4 Marie Pincová.

Kurzy a kroužky první pomoci organizované domy dětí počínaje a Českým červeným křížem konče, jsou většinou plné. Zájem o ně mají podle zdravotnické záchranné služby také firmy, jež chtějí školit své zaměstnance.