Výstavba Masarykových domovů začala v roce 1926, dokončení hlavní etapy se uskutečnilo k 10. výročí vzniku Československé republiky v roce 1928. Podobné zařízení nemělo v meziválečném období v Evropě žádnou obdobu. Pavilony sloužily jako starobinec a chorobinec. Dětské ústavy byly rozděleny na dětský chorobinec, ozdravovnu pro děti do šesti let a zotavovnu pro děti ze sociálně slabých vrstev.

Unikátní projekt

„Masarykovy domy mapují práci tehdejších politiků, kteří vyslali své delegáty do ciziny, aby načerpali jejich zkušenosti. Zkoumali sociální péči v zahraničí, kterou potom aplikovali u nás," sdělil na úvod ředitel Thomayerovy nemocnice Karel Filip.

Projekt sociálního ústavu vznikl za jediný rok a plánoval i se soběstačností celého zařízení.

Vize Masarykových domů přesahovala do dalšího vývoje areálu a nabízela možnost proměny v nemocnici, což se i později stalo. Tehdejší stavba vyšla pražský magistrát na sto milionů korun.

„Zub času poznamenal nemocnici, ale snažíme se ji opravovat zvenčí, zevnitř i zespodu," dodal ředitel Karel Filip.

Pamětníci stále žijí

Setkání s pamětníky, přednáškový večer nebo jazzový koncert nabízel všem zájemcům další možnosti, jak se přiblížit atmosféře bývalého areálu. Kromě informačních panelů mohli lidé zhlédnout i dobový dokument komentovaný Karlem Čáslavským z filmového archivu. K vidění byly i dobové nástroje či nemocniční lůžko.

„Přišla jsem na výstavu, protože jsem v nemocnici pracovala celý život. Dívám se, že to vystavené vybavení jsme ještě na gynekologii používali," podivila se pětašedesátiletá důchodkyně Ludmila Peterková.

V pátek se v místní kavárně sešli také pamětníci. Největším překvapením bylo, když se ozvala dcera prvního ředitele Masarykových domů, Jindřiška Vávrová. „Dneska je jí 92 let a je stále vitální. Na dobu začátků areálu si tolik nepamatuje, protože ve čtrnácti letech ji spíše zajímal tenis a tanec," vysvětlila koordinátorka výstavy Karin Pospíšilová z občanského sdružení Lékořice.

Výstavu přišli zhlédnout i manželé Kučerovi, kteří žijí v blízkosti nemocnice. „Maminka mi potají říkala, že to dříve byly Masarykovy domy, já už je zažil jen jako nemocnici. Narodili se mi tu dcery a zemřeli oba rodiče. Mě tu třeba trhali mandle," vyprávěl Luboš Kučera. Se ženou Marií často chodí v okolí na procházky nebo si sem dojdou na oběd.

Dnes má Thomayerova nemocnice 25 pavilonů a zaměstnává dva tisíce lidí. Její spádová oblast zahrnuje zhruba 360 tisíc lidí, kterým nabízí základní i vysoce specializovanou péči. Jejími přednostmi je práce Onkologická a Pneumologická klinika, dětské traumacentrum a chirurgické a interní obory.