Zdivočelé holuby ve městech řada lidí nevidí ráda – a leckoho i potěší, pokud vidí, že se některému z těchto opeřenců vede zle. Nelásku k nim Deník jen během uplynulého týdne zcela náhodně zaznamenal u dvou stanic metra.

Na Opatově maminka, která s dcerkou procházela od metra k autobusovým zastávkám kolem posedávajících holubů, nabádala své dítě, ať raději zatají dech, ať od nich nevdechne nějakou nemoc – a ve výstupu od stanice Kobylisy ke katastrálnímu úřadu se jiná žena vyjádřila ještě rázněji. Neušlo jí hlasité vrkání linoucí se zpoza protiholubích zábran. „Že to město nezlikviduje; primátor by měl nařídit, ať se to vybije,“ říkala seniorka kamarádce. Ta přikývla: hned by prý byla Praha čistší a krásnější.

Pražská zvířecí záchranka:

| Video: Youtube

Na druhou stranu se najde i dost těch, kteří neváhají holoubkům přilepšovat třeba pečivem. Strávníků je spousta; Praha i další města tyhle holuby lákají jak řadou příležitostí k hnízdění, tak především dostupností potravy v podobě množství odpadků. A když lidé vidí holuba v nesnázích, mnozí neváhají přivolat pomoc.

I holub v nouzi je zvíře v nouzi,“ řekl k tomu Petr Stýblo z centrály Českého vazu ochránců přírody. Připouští, že s pomocí městským holubům to vlastně není jednoduché.

Tisíce ptáků v nesnázích

„Zdivočelého holuba naše legislativa nepovažuje za volně žijícího živočicha. Neměly by mu tedy pomáhat záchranné stanice, pokud se ocitne v nouzi. Jenže – odepřete pomoc zvířeti jen proto, že se narodilo ve špatném hnízdě,“ poznamenal Stýblo.

close Holubi, kteří se stali pacienty Pražské zvířecí záchranky provozované Českým svazem ochránců přírody. info Zdroj: ARCHIV Českého svazu ochránců přírody zoom_in Holubi, kteří se stali pacienty Pražské zvířecí záchranky provozované Českým svazem ochránců přírody.

Konstatoval, že z národní sítě záchranných stanic alespoň občas poskytuje pomoc zdivočelým holubům 29; 12 z nich pravidelně. A nejedná se o pár ptáčků. V Praze šlo loni o 1446 holubů – a celorepublikově jich bylo 2,2 tisíce. Záchranná stanice Lesů hl. m. Prahy má ve statistice za loňský rok 748 ošetřovaných holubů hřivnáčů. Na azyl pro holuby z metropole a okolí se zaměřuje také spolek Holubi v nouzi.

Sítě hubí i chráněné kavky

Holubi se často dostávají do pozice ptáků „nenáviděných“ kvůli trusu, případně i představám, že šíří nemoci a parazity, a tak je žádoucí s nimi bojovat. Poměrně rozšířené je v Praze používání sítí proti holubům. Ochranářka Kateřina Landová z Pražské zvířecí záchranky připomíná, že pokud se tyto sítě neudržují – a pravidelná údržba prakticky neexistuje – stávají smrtící pastí. Nejen pro holuby: hynou kvůli nim i poštolky nebo chráněné kavky. Potvrzuje se totiž i lidem dobře známé pravidlo, že často je snazší někam vlézt, než se pak odtamtud zase dostat. Porušenými sítěmi ptáci snadno proniknou dovnitř, avšak už nenajdou cestu zpět, případně se do uvolněných a potrhaných sítí i zamotají.

Všímaví lidé ale nejsou lhostejní. Výjezdy k takovým případům má tudíž Pražská zvířecí záchranka stále častěji. Stane se, že se někdo nad poskytovanou pomocí pohoršuje, avšak Landová má jasno.

„Dokud budou mít v Praze holubi možnost využít veterinární péči a rehabilitaci ve zdejší záchranné stanici, volání o pomoc vždy rádi vyslyšíme,“ konstatovala. S dodatkem, že utrpení by se nemělo přehlížet u žádného zvířete – bez ohledu na jeho druh. Starost o městské holuby je však závislá na darech veřejnosti. Z příspěvků od státu ani krajů hradit péči nelze: s ohledem na fakt, že zdivočelý holub nepatří mezi domácí zvířata ani mezi ta volně žijící.

Správci budov mají pochopení

Vyprošťování ptáků ze sítí patří v hlavním městě k nejběžnějším zásahům zvířecí záchranky, potvrdila Deníku Landová. „Lidé volají opravdu často,“ konstatovala. Připomněla, že jsou místa, kam se zvířecí záchranáři vracejí opakovaně – a některá dobře znají i hasiči, bez jejichž pomoci se neobejdou třeba náročnější práce ve výškách. Chválí nicméně, že většinou se lze domluvit se správci budov na nápravě: nechají namontovat nové sítě.

Vedle sítí holuby dokážou třeba potrápit provázky v odpadcích nebo rybářské vlasce – jak ale Landová Deníku řekla, častým problémem jsou i lidské vlasy zamotané do pařátků. Ptáci se jich sami neumějí zbavit a následky mohou být až tak závažné, že přijdou o nohu. Setkat se s vlasy prý přitom lze poměrně běžně: „Stačí zamést kterékoli náměstí – a najdete je vždy.“ Příběhy ptáků zachycených sítěmi nebo holuba se zraněnou nohou v metru na Floře z uplynulých dnů představila zvířecí záchranka na facebooku.

Landová se také setkává s holuby prokazatelně zraněnými střelbou: buď s průstřelem, nebo se najde diabolka v rámci vyšetření rentgenem. „Lidé ale střílejí i po poštolkách a dalších dravcích; nejen na holuby,“ řekla Landová Deníku.

Přímo výjezdů k holubům napočítala za loňský rok 235. Pomáhá ale i tým městských lesů, který z loňska obzvlášť připomíná vysvobození holuba hřivnáče, jenž na Vinohradech uvízl ve výtahové šachtě činžovního domu v Mánesově ulici. Či pomoc hasičů hřivnáčovi, který v nedaleké Korunní zapadl do úzké mezery mezi francouzským oknem a skleněným zábradlím ve čtvrtém patře. Vyčerpaný pták s odřeným křídlem byl odvezen do záchranné stanice – a když byl druhý den přivezen zpět, na místě čekal jeho partner…

Místo odchytu raději holubník

Ochránci přírody také vytrvale upozorňují na chyby (a často i zbytečnou krutost) při oficiálním hubení městských holubů. Ať už jde o odstřel, odlov pronajatými dravci nebo odchyt do klecí, nejedná se podle nich o nic jiného než o zbytečné vyhazování peněz. Ptáci sice nakrátko zmizí, avšak z hlediska populační ekologie jich dlouhodobě neubude: na snížení konkurence při shánění potravy reagují intenzivnějším rozmnožováním.

Odborníci proto doporučují budovat městské holubníky, lákající holuby kvalitní potravou a bezpečnými místy k hnízdění – a tam regulovat jejich počty odebíráním vajíček. „V tomto konceptu momentálně vidíme největší potenciál, jak se lidsky postavit k odpovědnosti za druh zvířete, který lidé ochočili, přetvořili – a pak nechali svému osudu,“ řekla Landová.