Diváci se můžou na želvy přijít podívat každou letní středu od třinácti hodin. Odborný výklad v podání hlavní chovatelky plazů Natašy Velenské je nejen zajímavý, ale také zábavný. Vodní meloun, který probudí k životu i tu nejlínější želvu, obsahuje vysoké množství cukru, a tak je pro želvy opravdu jen sezónním zpestřením nad rámec jejich běžného jídelníčku. „Kromě sladké dužiny nepohrdnou ani zelenou slupkou, a tak se jedná o naprosto bezezbytkové krmení,” popisuje Velenská.

Během jejího výkladu ji obklopuje skupina deseti samců – dvě želvy sloní a osm želv obrovských. Ale ani samice ve vedlejších výbězích nebo v pavilonu nepřijdou zkrátka – i jim roznáší Velenská melouny po skončení komentovaného krmení. „Celkem to každou středu vychází na třicet kilogramů melounů na dvě tuny živé váhy,“ upřesňuje.

I přesto, že želvy nemají zuby, ani tvrdá slupka vodního melounu pro ně není výzvou. Vrchní chovatelka plazů Nataša Velenská během výkladu meloun spravedlivě rozděluje a navíc s mateřským zájmem kontroluje, aby si každá želva ukousla jen takové sousto, které zvládne spolknout.

Želva vyvine rychlost i pět kilometrů v hodině

Přes všeobecně rozšířené mínění, že je želva pomalý tvor, dokáže vyvinou rychlost až pět kilometrů v hodině, když na to přijde. „Běžně nepotřebují nikam chvátat a zbytečně něco honit, protože mají potravu všude kolem sebe. Zelený porost, nebo listy stromů, to vše jedí. Jsou to býložravci. Při pohybu je jim trošku na překážku krunýř, který je chrání, ale pletenec ramenní a pletenec pánevní mají schovaný v něm, což jim zpomaluje pohyb,“ vysvětluje Velenská a dodává, že když želvu někdo naštve, tak si ho dokáže zavést do kouta a pak se před ním vztyčit tak, že člověk nemá možnost úniku.

Želvy sloní a obrovské dosahují váhy až 300 kilogramů, přitom se dožívají až 200 let. Nejtěžší a nejstarší želvou v pražské zoo je Eberhard, který váží 235 kilogramů a divákům spolu s Tonym ukázal největší představení. V pražské zoo mají dohromady třináct želv, které žijí v oddělených výbězích podle pohlaví.