Pražské zoologické zahradě se jako první v republice podařilo odchovat bércouny Petersovy, což jsou malí afričtí savci trochu bizarního vzezření. Bércouni mají v rámci starobylé skupiny savců Afrotheria geneticky blíže ke slonům, damanům nebo třeba hrabáčům. Tento druh bércouna, který obývá jen malé území Tanzanie a Keni, vyniká nad jiné svou sytou barvou i velikostí.
„Senzační chovatelské úspěchy nejsou nutně reprezentovány známými a výraznými zvířaty. Mláďata bércouna Petersova jsou toho zářným příkladem,“ uvedl ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek. „Věřím, že díky aktuálnímu odchovu se půvab těchto fascinujících tvorů dostane k další části veřejnosti a po cestě za gorilami či slony se u bércounů budou zastavovat jejich noví obdivovatelé.“
play_fill
Dvojice se narodila na konci června, ale až nyní je konečně k vidění v pavilonu Afrika zblízka. Během minulého týdne bylo rovněž potvrzeno, že se jedná o samce a samičku.
„O existenci mláďat nejprve svědčily pouze zvuky a změny v chování samice. Své potomky totiž rodiče odchovávají v hnízdě, kde je nemohou chovatelé snadno pozorovat. Mláďata se rodí osrstěná a vidoucí a i jejich následný vývin je skutečně pozoruhodně rychlý – během několika týdnů přecházejí na pevnou stravu a dospívají,“ říká Jaroslav Šimek, zoologický náměstek Zoo Praha.
Bércouni Petersové jsou zvyklí si pomocí čichu hledat potravu, kterou z velké části tvoří převážně bezobratlí živočichové. Jejich expozice je bohatá na vegetaci a spadané listí.
„Na noc si bércouni vytvářejí hnízdo podobné jednoduché noře, které si vystelou například opadaným listím. Po několika dnech zakládají hnízdo nové,“ vysvětluje kurátor savců Pavel Brandl s tím, že nocují osamoceně. „V přírodě sice tvoří bércouni Petersovi páry se společným teritoriem, které samec chrání, avšak se samicí se setkává pouze během páření.“
close
info
Zdroj: Petr Hamerník, Zoo Praha
zoom_in
Bércoun Petersův se vyznačuje – stejně jako jiné druhy bércounů – nápadně prodlouženým čenichem připomínajícím chobůtek, který je téměř neustále v pohybu. Na snímku je bezmála dvouměsíční samička.
Bércouni Petersovi
Bércouni mají mnoho predátorů a jejich jedinou ochranou jsou dobře vyvinuté smysly a zadní končetiny umožňující rychlý start a běh. Dlouhé nožky se vyznačují prodlouženými a srostlými kostmi bérce – odtud český rodový název „bércoun“.
Bércouni Petersovi jsou endemiti, kteří jsou vázaní na malé území pohoří Eastern Arc na hranicích Keni a Tanzanie. V evropských zoologických zahradách jsou velmi vzácní. Zoo Praha s jejich chovem začala v roce 2019.
