„Loni v říjnu jsem četl první email od kustodky sbírky amatérského filmu Rakouského filmového muzea Stefanie Zingl, která kotouče objevila. Byl jsem zrovna v jurtě v Mongolsku a tam jsem si zaslané záznamy také trhaně přehrál,“ popisuje první impulz vedoucí k odhalování unikátních materiálů ředitel zoo Miroslav Bobek.

Následovala pátrací akce po autorech filmů, která ředitele a historiky několikrát zavedla do slepé uličky. Nejdříve odborníci vyloučili, že na filmech zachycená žena by mohla být dcerou zakladatele zoo profesora Jiřího Jandy.

Další stopy vedly do penzionu U Malířských, který dodnes existuje.

„Jel jsem tam a pustil nalezené filmy. Dozvěděl jsem se jména jiných osob ve filmu i jméno psa, ale totožnost neznámých ne,“ dodává Bobek s tím, že na první skutečnou stopu ho přivedl filmový znalec z Vojenského historického ústavu Milan Hrubý. Podle jeho názoru šlo o důstojníka z Vojenského technického a leteckého ústavu.

Z desítek jmen pak ředitel na základě iniciál a data povýšení vytipoval plukovníka Josefa Zelinku. Další informace k jeho osobnosti poskytl historik Eduard Stehlík. Všechno do sebe zapadalo, ale jistotu stále ještě neměli. Definitivní potvrzení poskytl až policejní pyrotechnik Horák, který reagoval na veřejnou prosbu o určení totožnosti.

Plukovník Zelinka pomáhal odboji

Podle dostupných informací působil autor filmů, podplukovník a posléze plukovník Josef Zelinka jako přednosta oddělení ručních zbraní a kulometů I. odboru Vojenského technického a leteckého ústavu. Za druhé světové války pomáhal zajišťovat zbraně odbojové skupině podplukovníka Josefa Mašína a za Pražského povstání bojoval na barikádách.

O Zelinkově manželce Heleně, původně označované jako Neznámá, která se v jeho filmech často objevuje a nejednou patrně stála i za kamerou, je zatím známo jen to, že se narodila roku 1892 v Chotěboři a její rodné příjmení bylo Ningerová.

„Odhalili jsme zatím jen první tajemství. Stále shromažďujeme více informací jak k manželům, tak k chovatelům zachyceným ve filmech a datujeme, kdy co bylo natočeno. K prvním letům existence zoo nemáme moc dokumentů. Náš archiv odnesla povodeň v roce 2002,“ upřesňuje význam nahrávek Bobek a připomíná, že na podzim chystá zoo výstavu, která zjištěné informace představí veřejnosti.

Profesionální amatér

Podle Stefanie Zingl byl Zelinka amatérský, ale talentovaný filmař. „Dvanáct filmů je ve formátu 9,5 milimetrů. Systém Pathé se využíval do padesátých let. Jeden film byl už v té době barevný. Ten mě přivedl k zájmu o celou kolekci kotoučů,“ popisuje Zingl a dodává, že Zelinka byl pravděpodobně velmi ambiciózní. Opatřoval filmy rozsáhlými popisky a na záznamech podtrhoval důležitost zvířat a rodiny.

„Filmoval s velkou péčí a vysokou kvalitou záběrů. V interiérech používal umělé osvětlení. Zajímavostí jsou i každodenní záběry, které tehdy nebyly zvykem pro amatérský film,“ vysvětluje Zingl s tím, že na nahrávkách je zachycen i muž holící se před zrcadlem.

Ze třinácti nalezených filmových kotoučů se osm věnuje primárně pražské zoo.