Rok 2023 skončil, jak byste ho zhodnotil?

Zcela zásadní pro nás bylo narození a odchov mláděte luskouna krátkoocasého Šišky, což je první mládě luskouna odchované v Evropě. To považuji za ohromný úspěch. V posledních letech je na luskouny zaměřená enormní pozornost, protože jsou masivně pytlačeni a nelegálně obchodovaní.

Já jsem luskouny chtěl získat právě na základě toho, že se je snažíme v Africe a do určité míry i v jižní Asii chránit. Mít u nás takového velvyslance divoké přírody pro mě bylo velmi důležité. A to, že se podařilo odchovat Šišku, to je úplné završení snažení, které trvalo zhruba deset let. To byl rok Její Excelence Šišky. To je naprostá jednička.

Šiška ale nebyla jediným vaším počinem, úspěchem, že?

To zcela jistě ne. Odchovů byla řada, jako první bych po Šišce zmínil želvy dlaždicovité, což byl první odchov v Evropě. Velkou radost mám z toho, že se nám podařilo odchovat ježuru, ptakořitného savce, který má spoustu plazích znaků. Jedno mládě jsme měli už před dvěma lety, ale při přechodu na pevnou potravu uhynulo. Tentokrát se mládě ježury podařilo vypiplat, nyní je to už deset měsíců od toho, co opustilo matčin vak.

Ze zajímavých příchodů zvířat bych zmínil třeba samici vombata obecného. Jako druhé zařízení na světě a první mimo Brazílii jsme získali skupinu nejvzácnějších kachen světa – morčáků paranských. Jsou opravdu nádherní a veřejnosti je poprvé představíme při zahájení hlavní sezóny 2024. Vyhlídky dál jsou zajímavé. Myslím, že je před námi Rok mláďat.

Olivové mládě malého kočkodana se narodilo zkušené samici Anastasii letos v březnu. Právě jeho zbarvení ho odlišuje od rodičů, pro které je typická tmavá kůže.
Zoo Praha zažila velmi plodný rok. Přinášíme příběhy mláďat roku 2023

Pražská zoo je aktivní v zahraničí, co tam se podařilo?

Pokračovaly naše aktivity na ochranu ohrožených druhů. Ty probíhají na pěti kontinentech. Musím začít koni Převalského, pro které jsme na východě Mongolska vybrali lokalitu budoucí reintrodukce, vyměřili aklimatizační ohrady a začali s budováním základny. Navíc přibyl projekt návratu koní Převalského do Kazachstánu. Do něj jsme se zapojili na základě žádosti tamní vlády.

Také v tomto případě jsme vybrali vhodnou lokalitu, kde jsou nyní již postavené ohrady, a na jaře tam ve spolupráci s Armádou ČR plánujeme přepravit prvních osm koní. Ale abych nemluvil jen o vzdálených zemích, tady v Česku jsme – mimo jiné – nadále pokračovali v návratu karasů obecných do našich vod.

A pak tu jsou vaše stavební aktivity.

Náš plošně největší stavební projekt roku 2023 proběhl v mongolské poušti Gobi. Tam jsme z prostředků na in situ projekty financovali výstavbu chovného centra pro velbloudy divoké. Stavba šedesátihektarové ohrady a objektu pro zaměstnance byla kvůli naprosté odlehlosti těch míst velmi problematická. Třeba dovoz materiálu se hodně zdržel kvůli tomu, že do písku zapadl kamion. Náklad se musel vyložit, jenže bylo nutné sehnat patřičný tahač, který byl vzdálený stovky kilometrů. Přijel, kamion vytáhl, náklad se opět naložil – tohle trvalo týden.

A co se událo tady v Praze?

Otevřeli jsme voliéru v pavilonu Sečuán s velmi vzácnými a ohroženými, ale také krásnými druhy asijských pěvců a s dalšími ptáky. Probíhala výstavba expozice Gobi, nového výběhu koní Převalského s pavilonkem pro plazy a drobné a savce a s voliérami pro nádherné kočkovité šelmy manuly. Pražskou Gobi otevřeme při zahájení hlavní sezóny 2024.

Také jsme se přiblížili výstavbě expozice Arktida. Máme hotovou dokumentaci pro výběr zhotovitele, zřizovatel potvrdil financování a vše spěje k tomu, že v roce 2024 začneme stavět. Jde o velmi rozsáhlý, komplexní a náročný projekt, který zahrnuje několik bazénů – část z nich se slanou vodou – a technologie na čištění vody, zázemí, restauraci atd.

Mládě gorily nížinné.
Nová gorilí hvězda v Praze: chovatelé odhalili, že je to samička

Vy často cestujete…

To je pravda. Víceméně povinně se účastním konferencí Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií, kde jsem ve vedení, a někdy i světové asociace. Pak jsou to cesty, kde se jedná o získání některých zvířat, ale nejvíc času a nacestovaných kilometrů věnuji projektům na ochranu biodiverzity.

U mě osobně jde v tomto ohledu hlavně o tři země: Mongolsko a Kazachstán, které jsem tu už zmínil, a pak Kamerun, kde máme projekt Toulavý autobus a další aktivity. Jsou to velmi náročné cesty s nabitým programem a s dlouhými přesuny vesměs velmi náročným terénem. Moje záda by vám mohla vyprávět.

Jak reagujete, když se vás manželka doma zeptá, kam vyrazíte o víkendu na výlet nebo kam byste mohli vyrazit na dovolenou?

Pro toho, kdo něco podobného nezažil, je to asi obtížně pochopitelné, ale často si říkám, že než abych znovu absolvoval ten kolotoč letišť, hotelů, kodrcání terénními auty a obtížných jednání, tak bych raději chodil po Českém ráji. Ostatně českou přírodu a českou krajinu mám čím dál raději.

Richard je vůdcem samčí skupiny goril nížinných, která obývá pavilon Centrum Méfou v dolní části pražské zoo. Jeho uhrančivý pohled zanechal v posledních dvou dekádách dojem v mnoha tisících návštěvníků všech generací.
Kulaté výročí. Nejslavnější obyvatel Zoo Praha, Richard, žije v Praze už 20 let

Ježíšek vám přinesl knížky. Pochopil jsem, že si večer odpočinete právě u knížky?

Rád čtu, ale není to každý večer. Hodně večerů trávím u počítače, k tomu také rád a hodně fotím. A zpracovávat fotky nebo psát v průběhu dne dost dobře nejde.

Naznačil jste psaní, chystáte nějakou knížku?

Máme s kolegy rozdělanou knížku věnovanou luskounovi Šišce, která, věřím, vyjde na jaře. Každé dva roky píšu knížku sloupků, ale tentokrát to asi o rok posunu. Přece jen jsem teď hodně psal texty „ke dni“, které se do knížky nehodí. Ale uvidím.

Když jsme si spolu povídali, tuším, před rokem, tak jste říkal, že máte rád okamžik, kdy vyjdete ze své kanceláře na terasu a podíváte se směrem ke vchodu, kde je digitální ukazatel denního počtu návštěvníků…

…to platí stále. Konec konců milion a tři nebo čtyři sta tisíc návštěvníků za rok 2023 nejsou špatná čísla.

Vy asi po zoo nemůžete jít inkognito, že?

Že bych se v kanceláři přestrojil, vzal si vytahanou mikinu a na hlavu si natáhl kapuci? To ne, stejně by mě kolegové poznali.

Já si stejně myslím, že jakmile vycházíte ven z kanceláře na obchůzku, netrvá dlouho a všichni zaměstnanci to vědí. To víte, vy jste šéf a to by bylo, aby si nedali vědět ve stylu: Hele, holky, bacha, šéfík vyráží do terénu!

Nejsem si jist, jestli to zaměstnanci vědí, ale u mě je jeden rozlišovací prvek, zda jdu čistě na kontrolu nebo se podívat za zvířaty.

Povídejte, to mě zajímá. A zaměstnance jistě taky.

Když jdu bez foťáku, jdu na kontrolu. Když jdu s foťákem s teleobjektivem, tak to je znamení toho, že se chci projít a jen porozhlédnout.

Zoo Praha. Ilustrační foto.
Netradiční vánoční dárek? Adoptujte zvíře, Zoo Praha představila seznam sirotků

V tom druhém případě to znamená, že si nevšímáte situace kolem?

Tomu nejde uniknout. Jednou jsem ředitel a nedostatků si prostě všímám. Takže opravdu nejde říct, že si jdu fotit a nic jiného mě nezajímá, tak to není.

Narazili jsme na zaměstnance. Návštěvník přichází za zvířaty, ale v podstatě stejně důležitý je i personál. Zvíře může být sebekrásnější, ale naštvaný a nerudný zaměstnance tu krásu dokáže vygumovat. Jak to je u vás?

Úspěch naší zoo je tvořený prací současných i minulých zaměstnanců. Úspěch zahrady vychází z toho, že zaměstnanci si návštěvníků váží. My tu jsme pro zvířata a pro návštěvníky. Jedno od druhého nejde oddělit. Máme tu spoustu srdcařů, kteří pro zoologickou zahradu žijí a dýchají, a na nich to tu stojí. Ti ostatní to, jak věřím, vidí a uvědomují si. Jsme na jedné lodi. Na naše zaměstnance jsem hrdý. Můžu si jen přát, ať to vydrží…