S příchodem nového roku jsme si navykli uvažovat sami nad sebou a přemýšlet o změnách, které by nám mohly prospět. Někdo si dává předsevzetí, jiný prohlašuje, že jediným jeho předsevzetím je, že si nebude dávat předsevzetí. Dnes 77letý pacient Zdeněk radí: není podstatné měnit něco jen proto, že máme nový kalendář. Klíčové je dospět ke správnému rozhodnutí – a následně vytrvat.

Sám měl původně pochybnosti. V roce 2003, kdy vykonával často poměrně stresující práci logistika se starostí o autoprovoz, se rozhodl žít zdravěji. Přestal kouřit. Ze dne na den; po třiceti letech holdování tabáku. Když ho na jaře následujícího roku postihla mozková příhoda, dostavilo se rozčarování. Tohle má být odměna? Bez cigaret „šel váhově nahoru“ – a tak za mozkovou příhodou možná mohl stát právě fakt, že přibral. Nicméně v rámci rekonvalescence, kdy se mimo jiné musel znovu zdokonalovat v řeči, dal na doporučení lékařů. Zásadně změnil životní styl – a mrtvice se už neopakovala.

Změně životního stylu se přizpůsobila i manželka

Na ten den z doby, kdy mu bylo 58 let, jaktěživ nezapomene. Vnímal všechno, i když to tak nevypadalo. Najednou přestal mluvit; skutečně náhle a bez jakéhokoli předchozího varování. „Měl jsem povislý pravý koutek úst a problémy s řečí; hýbat jsem se naštěstí mohl,“ vzpomíná. Manželka se synem ho tedy odvezli do vinohradské nemocnice – a tam byl rovnou hospitalizován na neurologii. Nasazená léčba účinkovala, a tak se po týdnu vrátil domů už v podstatně lepším stravu.

Nic ale nebylo jako dřív. „Stále jsem dobře nemluvil,“ vzpomíná Zdeněk, jak začal chodit na logopedii a také doma nahlas četl nebo podle doporučení lékařů nafukoval tváře.

Zdroj: Milan Holakovský

Především ho ale pronásledovaly představy, co bude dál. Intenzivně. Mrtvice (která vlastně představuje „infarkt mozku“, kdy sraženina ucpe některou cévu a rozsah poškození i případných následků závisí na tom, o kterou část se zrovna jedná), totiž sebrala život jeho tatínkovi. „Obzvlášť proto jsem dospěl k rozhodnutí, že se svým životem musím něco udělat. Snažil jsem se tomu nepodléhat, ale opravdu jsem nevěděl, co bude,“ řekl Deníku. S tím, že uvědomoval, že jestliže ještě chce na tomto světě pobýt se svými blízkými, musí změnit charakter svého života.

Zdůrazňuje, že po mrtvici se ke kouření už nikdy nevrátil. Naopak znovu začal chodit do práce, i když tehdy ještě problémy s řečí přetrvávaly. Prý mu náramně pomohlo, že byl v kontaktu s ostatními. „Nechtěl jsem být doma, protože bych pořád myslel na to, že nejsem v pořádku,“ oceňuje příznivý dopad na psychiku. Také se ale zamýšlel nad tím, jak žije. Začalo to změnou jídelníčku. „Snažil jsem se, aby byla moje strava vyváženější: jedl jsem méně tučných jídel, která mi dřív chutnala, a víc vitaminů; předtím jsem jedl zeleniny málo,“ upozornil na doporučení, které není žádným tajemstvím – jen se je leckomu nechce slyšet. A rovněž jeho žena se musela přizpůsobit.

Také dbal na to, aby se hýbal. Ne však v té podobě, že by začal vyrážet do posilovny: prostě dbal na to, aby nežil usedle jako dosud a denně ušel alespoň dva tři kilometry. „Když jsem byl v práci, měl jsem služební auto. Přepravoval jsem se z jednoho místa na druhé. K tomu pohybu jsem si musel vytvořit podmínky. Řekl bych to takto: člověk musí zvážit priority,“ připomněl, že změnit svůj život vlastně znamená změnit myšlení. „Ale také se nerozčilovat.“ upozornil Deník na důležitou souvislost.

Rakovina pomohla vyrovnat se s cukrovkou

Mluvit tak jako před mrtvicí začal Zdeněk teprve po dvou letech – avšak oproti dřívějšku byly patrné i další změny. Měřitelně. Upravily se někdejší vysoké hodnoty krevního tlaku i cholesterolu. Výrazné zlepšení vedlo k tomu, že ho Fakultní nemocnice nemocnice Královské Vinohrady převedla zpět pod dohled praktického lékaře. „Hledal jsem pak neurologii, kam bych mohl chodit na kontroly. Objednací doby ale byly všude hrozně dlouhé, a tak mi neteř, která je lékařkou, doporučila preventivního kardiologa Michala Vrablíka z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze,“ konstatoval.

Nemocnice Vršovice slavnostně převzala robota ROSA specializovaného na operace s výměnou kolenního kloubu.
Ve vršovické nemocnici bude od ledna pomáhat nový robot operující kolena

Na kontroly k profesoru Vrablíkovi nyní dochází dvakrát ročně – a konzultace zdravotního stavu si nemůže vynachválit. Poskytuje mi komplexní péči, což je pro mě veliká pomoc – nemusím se vším obíhat tolik lékařů,“ pochvaluje si pacient Zdeněk. Těší ho, že cévní mozková příhoda už se nevrátila – byť to není tak, že by mu vyhýbaly všechny neduhy. V roce 2017 se objevila rakovina lymfatických uzlin, když poté, co si nahmatal bulku na krku, lékaři diagnostikovali non-Hodgkinův lymfom.

„Léčba chemoterapií naštěstí zabrala, stále jsem ale i v péči onkologa,“ poznamenal. Jistě se toto onemocnění povedlo zdolat i díky tomu, že dlouhodobě žije zdravě a udržuje se v kondici. A i tuhle nemoc vlastně vidí jako přínos: „Zhubl jsem, bylo to deset kilo dolů. Teď mám z mého pohledu de facto optimální stav. Z té tloušťky se trochu projevila i cukrovka – a tím, že jsem zhubl, se ztratila,“ řekl Deníku. Přičemž s úsměvem dodává: když dříve konzultoval s lékařkou, jak zhubnout, poradila mu jednoduše: přelep si pusu. Zda právě tohle slyšel od vlastní neteře, ale neupřesnil.