Byť tato oblast, kde desítky tisíc lidí bydlí převážně v panelácích, bývá často označována za betonovou džungli, zelených zákoutí zde lze potkat víc, než by jeden čekal. A zrovna v těchto dnech je možné častěji narazit na místní, kteří se okolí domů snaží zvelebit. Pečují nejen o keře, které zde převažují, ale třeba o i o růže, záhonky květin nebo různě upravené skalky.

Lidí, kteří neváhají přiložit ruku k dílu (a často i z vlastních peněz pořídit rostlinky, jež považují za potřebné, jen aby to v okolí bydliště bylo pěkné), není mnoho; zato se často starají s nasazením a vytrvalostí. Leckdy je sousedé znají, protože je skloněné nad záhonky vídají poměrně často – a rádi se zastaví, aby prohodili pár slov. A jejich úsilí oceňují.

Někdo chce míso květů sestřih

Ne vždy se sousedé shodnou, jak by okolí domu mělo ideálně vypadat. Deníku to řekl Jaroslav Přáda, která bydlí v Kupeckého ulici. „Pod okny jsem chtěl vytvořit kvetoucí loučku, aby to bylo pestré a našel tam útočiště hmyz, ale soused se toho ujal a chce udržovat jenom trávník,“ poznamenal. Deník ho potkal náhodou – zrovna když vyšel ze vchodu s červeným vědrem. „Doma právě čistím akvárium, a tak jdu zalít stromky, aby se voda nevylila jen tak bez užitku,“ poznamenal.

Pracuje sice jako malíř pokojů, ale o přírodě v okolí domu vypráví zasvěceně a se zápalem málem jako odborník. Zvlášť když mluví o jezírku před domem, hlubokém až 80 centimetrů, které zhruba před třiceti lety budoval společně s tehdejšími sousedy. A pořád se snaží o údržbu, protože se tam objevují i žáby a další živočichové. Dokonce už letos viděl prvního čolka: v sobotu 2. března. Však se také snaží přikrmovat; třeba přináší žížaly z kompostu. „Snažím se, aby tam něco přežilo, ale je to čím dál slabší,“ míní.

Jaroslav Přáda, jemuž už po čtyři desetiletí záleží na tom, jak to v okolí vchodu na adrese Kupeckého 760/3 vypadá. | Video: Milan Holakovský

V jezírku také žijí miniaturní rybky, o nichž nemá ponětí, co jsou zač ani tak se tam dostaly. Sám je z jezírka nadšený i po letech a také mnozí lidé z domu se prý k němu staví pozitivně; připouští však, že se objevují i jiné názory.

„Najdou se tací, kteří by to tady nejradši zrušili a zasypali. Původně to bylo kvůli vodě – ale teď, kdy vodu platím, je vcelku klid. Ani to není drahé: mám naměřeno kolem šesti sedmi kubíků za rok. Je to ve stínu, takže se voda tolik nevypařuje. Určitě to není dvacet kubíků, jak někdo tvrdil dřív,“ konstatoval. A už se těší, jak zhruba za měsíc pokvetou blatouchy, pak lekníny – a ještě předtím potěší oko kosatce.

Přáda, kterému na vzhledu okolí záleží už od doby, kdy se v roce 1981 nastěhoval ve svých třiadvaceti, se snaží upravovat okolí domu i jinak. „Loni jsem támhle sázel švestku, zasadil jsem tulipány, tady jsou skalničky…“ ukázal Deníku. Chce také využít nabídku radnice Prahy 11, která zájemcům poskytne rostliny pro zkrášlení okolí. „Abych to nekupoval všechno ze své kapsy,“ poznamenal.

Pravidelně pěstuje i několik slunečnic, ať si na své přijdou sýkorky. Ptáky v okolí také rád sleduje, takže ví, že se zrovna kosice chystá hnízdit. Jen kdyby prý nebylo tolik strak, jejichž přemnožení neprospívá zpěvnému ptactvu. A soudí, že ptáků ubývá, protože je také méně hmyzu, jímž se mnozí opeřenci živí.

Stará se ostatně i o krmítko, kam sype slunečnici smíchanou s ovsem. Vedle sýkor se tam v zimě objevili i brhlíci. Mimo jiné ale také připravuje budky pro ježky nebo boudičku pro čmeláky – a to všechno přímo u paneláku. Připouští ale, že na představách o podobě okolí domu se s některými sousedy neshoduje – přičemž nejde jen o dohadování, zda je lepší posekaná tráva, nebo vyšší porost s květy. „Na druhé straně je zeleň velmi poškozená: tam zdejší lidé uřezali šeříky,“ posteskl si.

Vysázenou zeleň někdo vytrhal

Na to, že nezůstalo na místě něco z toho, co loni vysadila, si Deníku postěžovala žena stříhající růže před domem v ulici Anežky Malé. Rostlinky prostě zmizely – a zbývá jen naděje, že si je snad někdo vyrýpl a přenesl třeba do truhlíku za oknem. Že je nevytrhl jen ze samotné radosti z ničení. „Až pojedu na chalupu, přivezu odtud něco nového,“ plánuje.

close Zeleň, záhonky a přírodní zákoutí u panelových domů na Jižním Městě: v části lokality Háje. info Zdroj: Deník/Milan Holakovský zoom_in Zeleň, záhonky a přírodní zákoutí u panelových domů na Jižním Městě: v části lokality Háje.

S přicházejícím jarem se pustila nejen do trhání plevele a kypření hlíny, ale především právě do stříhání růží. V sobotu pod svým balkonem, v neděli kolem vchodu. „Když to neudělá město, pustila jsem se to toho já,“ konstatovala. S poznámkou, že radnice by podle ní „měla přidat“.

Okrašlovatelé v rámci družstva

Ve Steinerově ulici se Deník potkal s Dagmar Suchou, která je na okolí domu, kde žije, náležitě hrdá. „V rámci družstva máme neoficiální ‚okrašlovací spolek‘, který se stará o zeleň kolem. Je nás asi šest a vždycky na jaře a na podzim děláme brigády. Máme tedy profesionální zahradníky, kteří nám stříhají plot a trávník, ale o zbytek se staráme my; z druhé strany máme i skalky, kytičky, růže – to se pleje a v létě zaléváme,“ připomněla, jak to zde chodí.

V komplexu Steinerova 601–606 působí dvě družstva a jedno společenství vlastníků jednotek. V případě jejich družstva platí náklady na údržbu zeleně právě družstvo, které si pozemek u domu pronajímá od Prahy 11. „V nájmu ho máme na 30 let,“ konstatovala. Suchá ví i o tom, že lze žádat radnici o podporu – má však za to, že pro pár korun si není třeba dělat starosti: „Kdybychom požádali, určitě by přispěli, je to ale na dlouhé lokte,“ poznamenala.

Dagmar Suchá, která po dvě desetiletí byla předsedkyní družstva se 105 bytovými jednotkami ve Steinerově ulici – a i dnes patří k partě, která se zde stará o zeleň. | Video: Milan Holakovský

Že má přehled o všech souvislostech, není náhoda. A nejen proto, že na místě žije podle svých slov už 46 let. Po dvacet let působila jako předsedkyně družstva. Když se pak ve vazbě na změnu zákonů měly měnit stanovy, funkci složila s tím, že už je čas, aby se pustil do práce někdo mladší. Nástupce se však nenašel. Zájemci o funkci – a o odpovědnost s ní spojenou – se podobně jako jinde nehrnou.

„Dali jsme tedy předsednictví správní firmě, na kterou za družstvo dohlížejí tři členové představenstva,“ řekla Deníku Suchá. S tím, že pod družstvo spadá 105 bytových jednotek ve třech vchodech – avšak skoro třetina členů zde nebydlí. Třicet bytů držitelé podílů s právem nájmu bytu poskytuje tyto byty podnájemníkům.

„Pak tady nejsou oni, ale střídají se Ukrajinci (máme tu dokonce Ukrajince s irským pasem), Rusové, Vietnamci, Slováci, Češi, Moravané…“ vypočetla s poznámkou, že osazenstvo těchto bytů se poměrně výrazně mění. Družstvo si však stanovilo podmínku, že s podnájmem musí souhlasit. Pokud by se objevily problémy se špatným chováním, souhlas vypoví – a družstevník dotyčného musí vystěhovat.

Suchá současně připomněla, jak se během dvou desetiletí, kdy zastávala post předsedkyně, podařilo dům změnit. Mimo jiné se dělaly dvě opravy střechy, zateplení, výměna oken, instalace kamerového systému – a hodně si cení také zřízení rampy pro vozíčkáře, což provázela jednání týkající se několika cípů pozemku. Spíš cípků, ale potřebných.

„Dva vozíčkáře jsme zde měli, ale ti už tu s námi nejsou,“ připomněla. „Využívají to ale rodiče s kočárky nebo senioři s taškou na kolečkách. Protože tyhle dvanáctipodlažní domy jsou v šestém a desátém patře průchozí, každý se dostane, kam potřebuje,“ řekla Deníku.