Maličkých zajíčků nalezených v trávě si nevšímejte. Nechávejte je na pokoji, jakkoli vypadají opuštěně – a „schlíple“ tak, že srdce ustrne. To je pravidlo, které milovníkům přírody opakují ochranáři a pracovníci záchranných stanic pro volně žijící zvířata každé jaro.
S tím, že zaječí dorost „zachraňovat“ nepotřebuje; jde o přirozené chování a je obvyklé, že matka svá mláďata opouští i na dlouhé hodiny; nijak jim to neškodí. Nevadí ani, když je sychravo a prší, přičemž promočení ušáci skýtají pohled vpravdě žalostný. Alespoň pro lidské oči.
Podobné poučení se vztahuje i na řadu jiných mláďat. Třeba na srnčata. Neplatí to ale vždy. Prostřednictvím sociálních sítí na to upozornili ochránci přírody z Pražské zvířecí záchranky v souvislosti s malými veverkami spadlými na zem. Ty vždy potřebují okamžitou odbornou pomoc.
Honem do tepla a volat pomoc
Kateřina Landová z Českého svazu ochránců přírody osudy veverek ukázala v souvislosti se zásahem, kdy tým Pražské zvířecí záchranky všímaví lidé přivolali v závěru března ke dvěma veverčím dorostencům. „Oba měli krev u čumáku, což může znamenat lehkou oděrku, ale i vnitřní krvácení. Vždy s nimi tedy do tepla, zabalit je – a volat: jsme k dispozici na čísle 774 155 185,“ připomněla zkušená ochranářka.
Reagovala na to uživatelka Jana Prejzová, která se hlásí k tomu, že se sice v důchodu, ale dřív po čtyři roky pracovala v záchranné stanici. „Mnoha veverkám jsme zachránili život,“ připomněla s tím, že v případě veverek v nesnázích je vskutku na místě přivolat odbornou pomoc. Lze tak zachránit i mláďata, která by v přírodě neměla šanci přežít; nejen veverčátka, jež se na zemi ocitla nešťastnou náhodou – kupříkladu ve chvíli, kdy v jejich hnízdě nastal zmatek, když se se v blízkosti objevila kočka.
Někdy může jít i o úmysl, upozorňuje Prejzová za souhlasu Pražské zvířecí záchranky. „Pokud rodiče veverek (nebo i ptáků) cítí, že je něco v nepořádku, mladé z hnízda vyhodí. Když je včas najdete, držte je v teple, kontaktujte záchranné stanice v okolí,“ radí, jak postupovat.
Dětem poradí pohádkový příběh
Veverky potřebující péči kvůli zranění nebo jinému handicapu – třeba právě proto,že jde o ještě nesamostatná mláďata – patří k poměrně častým pacientům, o něž se se starají pracovníci městských lesů v Záchranné stanici hl. m. Prahy. Loni jich zde dočasné útočiště našlo 122 – ze savců nejvíce hned po ježcích a zajících.
Příběh malých veveřiček – hned sedmi sourozenců, pojmenovaných podle Sněhurčiných trpaslíků – se dokonce dostal mezi vzdělávací videopříběhy, které loni vznikly ve spolupráci s pražskou záchrannou stanicí v rámci projektu Čas na pohádku. Ten má děti poučit, jak se zachovat, pokud venku narazí na volně žijící zvíře potřebující pomoc.
Epizoda nazvaná Sourozenci z Ořechovky pojednává o veverčích sedmerčatech, která se narodila na stromě v parku na Ořechovce.
Jenže, milé děti, stal se malér. Na sice ještě ve chvíli, na strom vylezl kocour Mikeš ze sousedství. Nevědomky situaci zachránila nedaleko bydlící Rozárka, která pod strom chodila s maminkou, aby si tam četly v pohádkové knížce. Kocourka, s nímž si občas hrála, přivolala, aniž věděla o hnízdě, které Mikeš právě ucítil.
Později ale přišli lidé, kteří strom pokáceli – a hnízdo bez povšimnutí spadlo na zem. Zrovna ve chvíli, kdy máma veveřice byla pryč, protože se vydala sehnat něco k snědku. Strom lidé odnesli, aniž hnízdo s mláďaty zaznamenali. Naštěstí se opět objevila Rozárka – tentokrát si sem přišla hrát s kamarádem Vinckem. A děti hnízdo našly.
Róza hned věděla, co dělat: zavolal tetu Kláru. Ta pracuje v záchranné stanici; určitě si bude vědět rady. V záchranné stanici také veverčátka našla útočiště – a pak už mohlo vše spět ke pohádkovému šťastnému konci. Mláďata povyrostla, zesílila, naučila se mrštnosti – a mohla se vrátit do rodného parku. Šťastně se s nimi shledali nejen jeho zvířecí obyvatelé, ale hemžení veverek rádi pozorovali i Róza s Vincentem, kteří si tam nadále chodili hrát…
