Tehdy šestatřicetiletý pražský záchranář zrovna skončil hodinu boxu. Po tréninku seděl na židli a deset minut na to omdlel. Trenér zavolal záchranku a začal s okamžitou resuscitací.

„Záchranáři mě nahodili po prvním výboji. Měl jsem zástavu srdce, ale proč se to stalo netuším. Celý život jsem sportoval, kvůli práci u záchranářů, ale i boxu, jsem chodil na pravidelné kontroly i zátěžové testy. Nezjistili mi ani zvýšený cholesterol nebo vysoký tlak,“ vypráví nyní už jednačtyřicetiletý Jaroslav Pěkný. Po pěti letech ho zkušenost v životě nijak neomezuje, až na jedno, u záchranářů musel skončit.

„Nemůžu profesionálně řídit. Také byl problém v denních a nočních službách a celkově velké zátěži,“ upřesňuje s tím, že nyní se živí servisem aut.

Bývalý pražský záchranář Jaroslav Pěkný, který před pěti lety prodělal zástavu srdce | Video: Eliška Stodolová

Nedávnou zkušenost s infarktem a zástavou srdce prodělal i akademik z pražské České zemědělské univerzity Lukáš Bílek. „Byl jsem na rodinném výletě. S manželkou a dětmi jsme jeli na kolo do Davle. V určitou chvíli jsem se zastavil a koukal do prázdna. Pak jsem se složil v křeči. Manželka zavolala záchranku a začala s resuscitací,“ vypráví s tím, že nikdy nekouřil a dlouhodobě byl zdravý. Sice mu na jaře zjistili mírnou arytmii, ale nebylo to vážné a pravidelně chodil na kontroly.

Lékařům pomáhá funkční systém záchrany

Srdeční zástava postihne ročně v Praze až 700 lidí nejrůznějšího věku, z toho přibližně 150 ošetří kardiologové právě ve Všeobecné fakultní nemocnici. Přitom systém pro záchranu života dokáže vrátit zpět do života pacienty se srdeční zástavou nejčastěji při infarktu myokardu, kteří dříve měli mizivou šanci na přežití.

Příkladem je záchrana pacienta, u kterého trvala srdeční zástava celou hodinu. Podle zkušeností lékařů je Praha unikátní v tom, že její obyvatelé v 80 % laici, poskytnou první pomoc, tedy zahájí laickou resuscitaci pacientovi, který zkolabuje na ulici. Následuje řízená telefonicky prostředkovaná resuscitace na lince 155, případně 112.

Katetrizace a rehabilitace

Potom, co je pacient přijat do nemocnice, následuje souhra rychlých kroků. „My se postaráme o odstranění příčiny zástavy srdce, což je až v 60 procentech ischemická choroba srdeční, typicky akutní infarkt myokardu,“ popisuje primář 2. interní kliniky kardiologie a angiologie 1. LF UK a VFN Jan Bělohlávek a doplňuje: „Na katetrizačním sále zprůchodníme uzavřenou nebo kriticky zúženou koronární tepnu a pacienta dále sledujeme na resuscitačním lůžku, kde probíhají další diagnostické a léčebné postupy. Zásadní je komplexní intenzivní péče, orgánová podpora a především neuroprognostifikace, tedy časné zjištění, zda došlo či nedošlo k poškození mozku.“

V optimálním případě, což u srdečních zástav trvajících kolem 60 minut nastává v cca 25–30 % případů, se pacient probere k vědomí a následuje někdy značně komplikovaná rehabilitace.

Lékař Jan Bělohlávek ukázka pomoci pacientovi se zástavou srdce - záběry z operačního sálu (pacient přijel do VFN 8. 11. 2023) | Video: Eliška Stodolová

Takovýto průběh je samozřejmě ideální, ale řada pacientů má další komplikace, například zánětlivou reakci organismu, orgánové poruchy, jako jsou nefunkční ledviny, játra, poškození střev, navíc jsou pacienti často i metabolicky nestabilní, což vše patří k takzvané poresuscitační chorobě.

Operace bijícího srdce bez zastavení

Návrat do plného života u pacienta po tak těžkém inzultu, jako je protrahovaná srdeční zástava, nebývá jednoduchý. Po řadě dní na intenzivní péči dochází k ochabnutí svalů, vyčerpání energetických zásob, a proto komplexní rekonvalescence je předpokladem dalšího příznivého průběhu. Řada nemocných totiž v uvedených případech trpí vícečetným postižením věnčitých tepen a potřebuje tzv. kompletní revaskularizaci včetně provedení chirurgických srdečních bypassů. Jen plně revaskularizovaný pacient má dostatečně snížené riziko další srdeční zástavy. Proto je problematika pacienta vždy diskutována v rámci takzvaného „Heart týmu“ kardiocentra a pacient je ve vhodných případech indikován k chirurgickému výkonu.

Na 2. chirurgické klinice kardiovaskulární chirurgie 1. LF UK a VFN provádějí lékaři revaskularizaci myokardu (srdečního svalu) bypassy – při nich se přemostí uzavřené či významně zúžené místo v cévním řečišti pomocí tepenných štěpů nebo žil z dolních končetin.

„Naprostou většinu operačních výkonů tohoto typu provádíme na bijícím srdci, což je technicky náročnější pro chirurga, ale méně zatěžující pro pacienta,“ vysvětluje přednosta 2. chirurgické kliniky 1. LF UK a VFN Tomáš Grus a pokračuje: „Zátěž pro srdce i celý organismus je daleko nižší, výkon trvá o něco kratší dobu, pacient má nižší krevní ztráty a taková operace též méně zatěžuje ledviny a plíce nemocného.“

Pokud je třeba opravit pouze jednu, hlavní tepnu na srdci, volí chirurgové miniinvazivní postup, kdy pouze z krátkého řezu pod prsní bradavkou odeberou vnitřní prsní tepnu a tou přemostí postižený úsek koronární tepny. U starších a nemocných pacientů postupují ve spolupráci s kardiology cestou takzvané hybridní revaskularizace myokardu, kdy provedou miniinvazivní operaci a ostatní zúžené tepny na srdci ošetří katetrizačně s pomocí koronárních stentů. Obecným trendem je časná pooperační rehabilitace.

Návrat do běžného života

Pacienti se probouzí za několik desítek minut po operaci. „Po dospání pacientovi tlumíme pooperační bolest léky a už druhý den začíná opět rehabilitovat,“ dodává Grus. Následuje konzultace s dalšími lékaři, která se týká i změny životního stylu a třeba i léčby závislosti na kouření.

V případě pacientů Lukáše Bílka a Jaroslava Pěkného byl pobyt v nemocnici dlouhý jen zhruba týden. Nyní dochází na pravidelné půlroční kontroly, ale svůj život žijí prakticky bez omezení.