Už jako malý věděl, že chce být vědec. Šel si za svým snem. Studoval v Itálii, Španělsku i Francii. A nyní se ocitl na České zemědělské univerzitě v Praze. S batohem, psem Tundrou a italskou přítelkyní Martou Gaiou Sperandii, která je rovněž vědkyní. Potkali se na univerzitě v Římě, kde oba dělali doktoráty ve stejné laboratoři.

„Jsme spolu šest let a jsme šťastní. Jsme parťáci,“ usmívá se Manuele na terase České zemědělské univerzity v Praze, kde spolu děláme rozhovor.

Nejnáročnější chvíle zažili vědci během covidu. „Zůstali jsme najednou bez sebe osm měsíců! Já jsem uvízl ve Francii, Marta byla v Itálii,“ vzpomíná Manuele a přiznává, že život vědce je mnohdy velmi náročný. „Sblížili jsme se, protože sdílíme stejnou vášeň pro to, co děláme. Doufáme, že se jednou budeme moci někde spolu usadit. Na stejném místě,“ zdůraznil.

S Martou se přihlásili do stejné grantové výzvy a uspěli. „Byli jsme opravdu nadšení, když jsme se dozvěděli, že oba naše projekty uspěly a budeme tak moci být další dva roky spolu, říká Manuele. To, že oběma vyšel grant v jedné zemi – v České republice – považuje za obrovské štěstí. „Často se stává, že jsou vědecké páry rozlítané. Každý v jiné zemi,“ poznamenal.

Pár sice pracuje ve stejné zemi, ne však na stejné univerzitě. Marta působí na Masarykově univerzitě v Brně, kde se její projekt zabývá analýzou změn vegetace nezalesněných evropských stanovišť v posledních desetiletích a skutečnou účinností chráněných území při ochraně těchto stanovišť.

Zpátky do Prahy

Manuele je v metropoli již podruhé. Poprvé zde během doktorandského studia strávil čtyři měsíce na České zemědělské univerzitě v Praze. „Byla to super plodná spolupráce. A kromě toho jsem v metropoli našel dobré přátele.“ Po doktorátu zamířil do Rennes. Ve Francii na dvouletém postdoktorandském studiu zkoumal, jaké rostliny pocházející z Evropy napadly souostroví Crozet, které je na půl cesty mezi jižní Afrikou a Antarktidou. Aby se dostal do Prahy podruhé, strávil celé léto 2021 psaním projektu.

Život v Praze si Manuele i Marta užívají. Největší část dne tráví Manuele na univerzitě, kousek odtud má pár pronajatý i byt. Volné chvíle nejraději tráví procházkami v centru metropole. „Miluji architekturu, Praha je úžasná. Však je to také oprávněně srdce Evropy,“ usmívá se Marta a dodává, že jí vyhovuje i zdejší počasí.

Manuele ale kroutí hlavou. Co se týče počasí, prý trošku trpí. „Mám rád teplo, takže z tohoto pohledu to bylo fajn například ve Valencii.“ Na čem se ale shodnou bez váhání, to je jídlo. „To nejoblíbenější? Trdlik,“ odpovídá Manuele. Celý rozhovor vedeme v angličtině a ‚trdlik‘ je tak roztomilou zkomoleninou trdelníku, který si dávají na Staroměstském náměstí.

Zálibu našli v pivě. A skvělé je v Praze prý i červené víno. „Je tam méně alkoholu než v těch našich italských, to je super,“ směje se Marta.

MSCA je stěžejním programem Evropské unie pro financování doktorského a postdoktorandského vzdělávání výzkumných pracovníků. Individuální projekty (MSCA PF) finančně podporují špičkové vědce na špičkových evropských i světových nedomovských pracovištích, čímž dochází k budování evropského vědeckého kapitálu. V roce 2021 bylo podáno přes 8 000 projektů a z toho pouze 161 do českých vědeckých institucí. Úspěšných bylo pouze 24.