Už jako malý věděl, že chce být vědec. Šel si za svým snem. Studoval v Itálii, Španělsku i Francii. A nyní se ocitl na České zemědělské univerzitě v Praze. S batohem, psem Tundrou a italskou přítelkyní Martou Gaiou Sperandii, která je rovněž vědkyní. Potkali se na univerzitě v Římě, kde oba dělali doktoráty ve stejné laboratoři.

„Jsme spolu šest let a jsme šťastní. Jsme parťáci,“ usmívá se Manuele na terase České zemědělské univerzity v Praze, kde spolu děláme rozhovor.

Nejnáročnější chvíle zažili vědci během covidu. „Zůstali jsme najednou bez sebe osm měsíců! Já jsem uvízl ve Francii, Marta byla v Itálii,“ vzpomíná Manuele a přiznává, že život vědce je mnohdy velmi náročný. „Sblížili jsme se, protože sdílíme stejnou vášeň pro to, co děláme. Doufáme, že se jednou budeme moci někde spolu usadit. Na stejném místě,“ zdůraznil.

Robosoutěž pro středoškolské týmy měla letos náročné zadání: postavit a naprogramovat robota, který sám dokáže střílet míče do koše.
Šestnáct studentských robotů z Prahy, osm ze středních Čech. Kdo vyhraje basket?

S Martou se přihlásili do stejné grantové výzvy a uspěli. „Byli jsme opravdu nadšení, když jsme se dozvěděli, že oba naše projekty uspěly a budeme tak moci být další dva roky spolu, říká Manuele. To, že oběma vyšel grant v jedné zemi – v České republice – považuje za obrovské štěstí. „Často se stává, že jsou vědecké páry rozlítané. Každý v jiné zemi,“ poznamenal.

Pár sice pracuje ve stejné zemi, ne však na stejné univerzitě. Marta působí na Masarykově univerzitě v Brně, kde se její projekt zabývá analýzou změn vegetace nezalesněných evropských stanovišť v posledních desetiletích a skutečnou účinností chráněných území při ochraně těchto stanovišť.

Zpátky do Prahy

Manuele je v metropoli již podruhé. Poprvé zde během doktorandského studia strávil čtyři měsíce na České zemědělské univerzitě v Praze. „Byla to super plodná spolupráce. A kromě toho jsem v metropoli našel dobré přátele.“ Po doktorátu zamířil do Rennes. Ve Francii na dvouletém postdoktorandském studiu zkoumal, jaké rostliny pocházející z Evropy napadly souostroví Crozet, které je na půl cesty mezi jižní Afrikou a Antarktidou. Aby se dostal do Prahy podruhé, strávil celé léto 2021 psaním projektu.

Život v Praze si Manuele i Marta užívají. Největší část dne tráví Manuele na univerzitě, kousek odtud má pár pronajatý i byt. Volné chvíle nejraději tráví procházkami v centru metropole. „Miluji architekturu, Praha je úžasná. Však je to také oprávněně srdce Evropy,“ usmívá se Marta a dodává, že jí vyhovuje i zdejší počasí.

Slavnostní odhalení filmové drezíny z Ostře sledovaných vlaků na Hlavním nádraží v Praze.
Drezína z Ostře sledovaných vlaků je vystavena na hlavním nádraží

Manuele ale kroutí hlavou. Co se týče počasí, prý trošku trpí. „Mám rád teplo, takže z tohoto pohledu to bylo fajn například ve Valencii.“ Na čem se ale shodnou bez váhání, to je jídlo. „To nejoblíbenější? Trdlik,“ odpovídá Manuele. Celý rozhovor vedeme v angličtině a ‚trdlik‘ je tak roztomilou zkomoleninou trdelníku, který si dávají na Staroměstském náměstí.

Zálibu našli v pivě. A skvělé je v Praze prý i červené víno. „Je tam méně alkoholu než v těch našich italských, to je super,“ směje se Marta.

MSCA je stěžejním programem Evropské unie pro financování doktorského a postdoktorandského vzdělávání výzkumných pracovníků. Individuální projekty (MSCA PF) finančně podporují špičkové vědce na špičkových evropských i světových nedomovských pracovištích, čímž dochází k budování evropského vědeckého kapitálu. V roce 2021 bylo podáno přes 8 000 projektů a z toho pouze 161 do českých vědeckých institucí. Úspěšných bylo pouze 24.