"Otroci představovali důležitý, možná dokonce nejdůležitější exportní artikl Velkomoravské říše a to samé platí pro vznikající \'říši\' přemyslovských panovníků. Ve druhé polovině desátého století se Praha stala patrně nejvýznamnějším trhem s otroky zaalpské Evropy. Kvantifikovat množství prodaných otroků však není možné ani přibližně," řekl Zelenka. "Jistě víme, že se do Prahy sváželi zajatci z přemyslovských výbojů, které směřovaly zejména do oblasti východní Evropy. Prodej válečných zajatců či odsouzenců a provinilců do otroctví byl ostatně běžnou zvyklostí i v mladší přemyslovské době," dodal.

Ve středověku byli podle Zelenky Češi i otrokáři, a to jak ve smyslu využívání otrocké práce, tak tím, že uvrhali lidi do otroctví. Otrocká práce se využívala především na knížecích statcích, či obecně statcích elity. Míra zastoupení otroků patrně nebyla taková jako jinde, například v Bavorsku.

"Otroci získaní na pražském trhu směřovali zejména na Pyrenejský poloostrov, do córdobského chalífátu, odtud ale zřejmě putovali také dál na africké území. Slovanští otroci se nicméně dodávali rovněž na byzantské trhy," řekl Zelenka.

Prodej lidí do otroctví byl a dodnes v některých kulturách je formou trestu, jinak tomu nebylo ani v českých zemích. "Prodej do otroctví, v českém prostředí zejména do Uher, byl standardní formou trestu. Zde je třeba mít na paměti, že justice ve středověkém období nezajišťovala pouze výkon práva, ale představovala rovněž významný zdroj příjmů z pokut či právě z prodeje do otroctví," řekl Zelenka.

V období moderních dějin pak otroctví v jeho původním významu, tedy že člověka někdo vlastnil, podle Slavíčka už v českých zemích nebylo. Koncentrační tábory je ale podle Slavíčka možné označit za něco, co se otroctví blížilo.

Na africkém otrokářství se podle Slavíčka Češi jako národ nepodíleli. České země ovšem byly součástí evropského systému hodnot, mezinárodních vztahů a ekonomiky, který sice otrokářský systém nestvořil, ale zdokonalil ho a využíval. "A také je samozřejmě pravděpodobné, že někteří Češi se v zahraničí účastnili otrokářského systému, ať již jako žoldáci, námořníci, či třeba obchodníci, ale vždy pod systémem cizí země," řekl.