Bojovník proti nacismu Morávek tvořil společně s Josefem Balabánem a Josefem Mašínem výjimečnou diverzní skupinu z řad armádních důstojníků, jejíž akce zasahovaly až do Berlína. Známá je pod názvem Tři králové, což je označení, které trojici, na jejíž působení byli napojeni i další spolupracovníci, původně dali příslušníci pražského gestapa. Podplukovník ve výslužbě Pavel Černý připomíná, že pro pražské gestapo byli Tři králové noční můrou.

Velmi dobře ví, o čem hovoří. Podrobně zmapoval nejen činnost skupiny, ale i místa s ní spojená. Morávkovy osudy obzvlášť. O těch napsal knihu. Pod názvem Morávkova zpověď aneb Věřím v Boha a ve své pistole nabízí čtenáři „historicko-faktologický akční román s doslovem spisovatele Jaroslava Čvančary“. V rámci nedávných oslav osvobození v Plzni představoval nejen knihu, jež řadu informací o Morávkovi připomíná poprvé jako poznatky dosud neznámé, ale i spoustu artefaktů spojených se štábním kapitánem Morávkem a odbojovou činností obecně. Nechyběl ani Čvančara – a to i ve své další roli: jalo kapelník a banjista skupiny Taxmeni, která hraje moderní country.

V pondělí 13. května kniha, u níž si dal autor záležet na neotřelém pojetí atraktivním pro současné čtenáře, měla křest v Praze: od 16.30 v Löwitově mlýně v Libni. Rovněž i s Taxmeny. Na čtvrtek 23. května se také chystá odpolední beseda s Černým v rámci programu knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy Praha 24 na Výstavišti. Setkat se s ním a zbrusu novou knížkou však zájemci mohli už dřív – například na sklonku dubna na Chvalské tvrzi; v rámci programu přehlídky historických vozidel (včetně těch z období druhé světové války) Veterán párty.

Hrdinové dávají příklad mladým

Morávkovu zpověď už někteří čtenáři znají – v knihkupectvích a na e-shopech se objevila před měsícem. „Budeme rádi, když se vám bude líbit a udělá vám radost,“ vzkazuje autor čtenářům prostřednictvím Deníku. Dala nám skutečně nemálo, nemálo práce.“ poznamenal Černý.

„Lidí, kteří bojovali tvrdě a statečně, byl bezpočet,“ řekl návštěvníkům Chvalské tvrze. S tím, že nacistům, stejně jako později komunistům, se zamlouvalo ujišťovat národ, že je malý, slabý, bezvýznamný, že nemá hrdiny – a že lepší je se povolit. „My naopak chceme ukázat, že hrdiny jsme měli. A že lidí, kteří za naši současnou svobodu a náš blahobyt platili nejenom svými životy, ale životy celých rodin, bylo bezpočet,“ zdůraznil.

Historii je třeba mladým přibližovat moderně a akčně, aby je zaujala – a současně představit hrdiny jako lidi z masa a kostí, říká autor knihy Morávkova zpověď Pavel Černý. | Video: Deník/Milan Holakovský

Netají se tím, že ho zarážejí myšlenky, s nimiž se setkává na sociálních sítích: nebránit naši vlast, když prý lidé nemají za co bojovat; za co případně umírat. V té souvislosti považuje za důležitý příklad těch, kteří neváhali obětovat životy nejen své, ale i svých rodin. „Možná i příklad daný takovouto knihou by zvláště pro mladou generaci mohl být poučný. Když si nebudeme připomínat naše hrdiny, možná ty hrdiny nebudeme mít – až je budeme hodně, hodně potřebovat,“ míní.

James Bond mezi Třemi králi

Václava Morávka historikové označují za jednu z nejvýznamnějších osobností domácího protinacistického odboje, kde vystupoval pod různými krycími jmény: Procházka, Leon, Ota, Vojta nebo Mladý. Proslavil se jako mimořádný střelec, který si na míru nechal u krejčího ušít bederní pouzdra na dvě pistole a naplněné zásobníky. Opakovaně dokázal uniknout a vyhnout se tak zatčení, i když se mohlo zdát, že okupanty někdy až provokoval. „Byl takový český James Bond – jenže skutečný,“ oceňuje Černý. Morávek byl ze Tří králů nejmladší – a také se mu dařilo zůstat nejdále na svobodě. Zemřel 21. března 1942 při přestřelce s gestapem na Prašném mostě.

Skupina Tři králové se zaměřovala nejen na zpravodajskou činnost, ale i na diverzní aktivity. K nim se řadily například útoky na lokomotivy (tenkrát šlo o parní mašiny) německých železničních transportů přimícháním vybuchujících „briket“ do zásob uhlí, ale je jí připisováno i zosnování výbuchů v Berlíně (včetně předně načasované exploze, která měla být atentátem na šéfa SS Heinricha Himmlera, kdy však úspěchu akce zabránila porucha Himmlerova vlaku). Skupina také shromažďovala, rozvážela a ukrývala zbraně.

Zpravodajská činnost zahrnovala nejen vlastní shromažďování informací o protektorátním dění, ale i kontakt se výjimečným agentem A-54 (Paulem Thümmelem); to byl úkol právě pro Morávka. Údaje pak skupina předávala vysílačkou londýnskému odboji – a v počátcích svého působení využívala i kurýrního spojení. K její činnosti dále mimo jiné patřilo rozšiřování ilegálních tiskovin.

Bádání přineslo o Morávkovi mnoho nových informací

Je to akční román – ale doplněný poznámkovým aparátem s fakty, která se dosud nikde neobjevila, řekl Deníku Pavel Černý – autor neobvykle pojaté publikace nazvané Morávkova zpověď, aneb Věřím v Boha a své pistole.

Poznal by se Václav Morávek, kdyby četl vaši knihu?

Doufáme. Jestli na nás kouká někde shora na obláčku, doufám, že se v ní poznává. Snažili jsme se hodně a hodně poznat ho podle výpovědí lidí, kteří ho znali, podle jeho činů; někde jsou i přesné citace toho, co skutečně řekl.

Odkud pocházejí?

Z výpovědí lidí, kteří přežili: Líkařové, Rezkové, Bílkové – a spousty dalších, z nichž někteří válku přežili v koncentračních táborech. Zajímavé jsou také výpovědi z německé strany – a to nejen překladatele gestapa Chalupského, ale i dalších po válce souzených gestapáků, kteří v případě Morávka vypovídali a přinesli nám nemálo velmi cenných svědectví o této osobě.

close Pavel Černý v rámci Veterán párty na Chvalské tvrzi v Horních Počernicích představil nejenom novou knihu Morávkova zpověď, aneb Věřím v Boha a své pistole, ale také různé artefakty vztahující se k tomuto odbojáři. info Zdroj: Deník/Milan Holakovský zoom_in Pavel Černý v rámci Veterán párty na Chvalské tvrzi v Horních Počernicích představil nejenom novou knihu Morávkova zpověď, aneb Věřím v Boha a své pistole, ale také různé artefakty vztahující se k tomuto odbojáři.

Když jste knížku představoval, říkal jste, že jste se snažili napsat akční příběh, který osloví dnešního čtenáře „zhýčkaného“ akčními filmy. Jsou akčně popsány i obecně známé historické momenty?

Samozřejmě. Je tam slavný útěk Peltána s Morávkem v ulici Pod Terebkou, kdy gestapo zatklo Mašína, je tam obrovská, skutečně neuvěřitelná přestřelka v Karlově ulici – ale je tam i spousta dalších příhod, které pomalu nebyly nikde uvedeny. Nebo k nim dosud bylo málo informací. Jaroslav Čvančara jednou trefně řekl, že spousta lidí dnes opisuje, ze dvou knížek udělá svou – a moc nebádá. My jsme se snažili bádat a vycházet z prvoplánových zdrojů. On je to, doufám, dobře čtivý akční román – ale doplněný faktologicky poznámkovým aparátem. Kolikrát mají každý odstavec i věta podklad v konkrétních faktech: ve výpovědi, v dobovém protokolu.

To se ale ne vždy shoduje se záměrem nabídnout akční čtení…

My se snažili udělat něco atraktivního – ale na skutečně exaktním základu.

Jestliže jste zmínil bádání, vím, že jste pátrali i s Kriminalistickým ústavem Praha – a s pomocí jeho techniky našli kulku, jež se zachovala z přestřelky, k níž v podkrovním bytě v Karlově ulici došlo 20. prosince 1941

To je ona; mám ji tu u sebe. Je to skutečná střela gestapa, která letěla na štábního kapitána Morávka. Je vzrušující pocit držet to v ruce. Mohla letět tři centimetry od futer, kde jsme ji našili – a pro toho národního hrdinu vše mohlo skončit už tehdy v Karlově ulici; ne až na Prašném mostě asi dva a půl měsíce později.

Bude někde vystavená, aby se s ní zájemci mohli seznámit zblízka?

Určitě bude k vidění na křtu knihy 13. května v Löwitově mlýně v Libni – a je to den pro příběh zásadní: tehdy, jak jsem zmínil, Peltán s Morávkem utekli z vysokého okna po drátu vysílačky. Mimochodem – 26. dubna jsme dělali test a z toho konkrétního okna jsme „jezdili“; sice ne po drátu od vysílačky. Byla to reportáž pro CNN Prima NEWS – a i my jsme si chtěli zkusit (a dlouho nás to lákalo) dohodnout si s majitelkou bytu a majitelem domu možnost udělat bezpečně provedenou rekonstrukci toho slavného a pro nás neuvěřitelného útěku.

Takže fotografie, kterou máte zveřejněnou na facebookovém profilu, není nahraná.

To visím skutečně z toho okna, z kterého tehdy viseli Morávek s Peltánem.

Odbojáře Václava Morávka jsme se snažili poznat podle výpovědí lidí, kteří ho znali, i podle jeho činů, říká autor knihy Morávkova zpověď Pavel Černý. | Video: Deník/Milan Holakovský

Jak jste na tom s prsty? Morávek tehdy sjel po drátu tak, že přišel o část ukazováčku levé ruky.

My jsme jme to udělali moderním způsobem; co nejbezpečnějším. Ale také s přípravou – na rozdíl od nich, kteří měli jen několik sekund, kdy gestapo kopalo do dveří. Já mám svůj život rád, nechtěl jsem ho obětovat, a tak jsem se na místě připravoval velmi odpovědně asi hodinu – a hodiny předtím jsem dělal speciální konstrukci a systémy, s kterými by to šlo realizovat. A nejen bezpečně, ale také zachovat bez poškození ten byt, jak jsme slíbili obyvatelce i majitelům domu. Tak se díkybohu stalo.

Víte ale i to, jak ztrátu části prstu klíčového pro střelbu řešil Morávek: vyrobil jste si dokonce repliku jeho rukavice.

Je to rukavice, kde je ten prst vycpán, jak to podle svědectví měl. I když: tady mám pátračku: oběžník z 29. října 1941, kde protektorátní četnictvo definuje, kolik mu chybí z ukazováku: dva články. Je zajímavé, že to znali, takže na gestapu museli z někoho dostat svědectví. Zajímavé také je, že uvádějí, že chodí ozbrojen – a ruku s chybějícím prstem velmi často schovává v kapse.

Domníváte se, že se s tou rukavicí dalo střílet?

Současní policisté dělají průpravu, kdy střílejí v rukavicích. Je to logické: když policista jde po ulici a bude muset zakročit, někdy v minus patnácti a on bude mít rukavice, nebude mít čas si je sundavat. Jako větší problém bych viděl manipulaci se zbraní, a to zejména výměny zásobníků (kterých si Morávek v přestřelkách „užil“ dosyta), s tím amputovaným ukazovákem.

close Odbojáře Václava Morávka jsme se snažili poznat podle výpovědí lidí, kteří ho znali, i podle jeho činů, říká autor knihy Morávkova zpověď Pavel Černý. info Zdroj: Deník/Milan Holakovský zoom_in Odbojáře Václava Morávka jsme se snažili poznat podle výpovědí lidí, kteří ho znali, i podle jeho činů, říká autor knihy Morávkova zpověď Pavel Černý.

Mezi artefakty, které s sebou vozíte na setkání s příznivci jako ukázky vybavení odbojářů, zaujala i injekční stříkačka, o které jste vyprávěl zajímavý příběh.

Podle svědectví Marie Líkařové s ní „dodělávali“ nějakého gestapáka. Asi to nebyl gestapák, protože nejsou prokázány žádné ztráty, ale konfident – ale to svědectví je hodnověrné. Měl být přiotráven jedovatou cigaretou, „dodělán“ nějakým jedem v injekci – a pak zahrabán nad Žižkovem na kopci, kde byly už připraveny jámy pro podobné gaunery. Takže zbavování se konfidentů, práskačů – i to byl denní chleba Tří králů a lidí kolem.

Pro ně měli odbojáři už předem připravené hroby?

Tvrdí to Líkařová, která rozhodně nepůsobí ve své výpovědi jako lhářka.