Voják, policista a vyjednavač Jiří Basl ze SEC agency se hlasitými výkřiky s maketami zbraní v ruce snaží při školení ukázat, jak může vypadat napadení aktivním útočníkem. „Kde je moje žena?“, „Dejte mi léky!“, „Zabilas mi dítě!“ nebo „jak dlouho tu mám čekat?“ vykřikuje na rukojmí.

Při modelových situacích nejdříve útok spolu s dobrovolníkem z řad účastníků školení předvede a následně rozebírá, jak se má potenciální oběť zachovat a čeho se vyvarovat.

„Kde je moje žena?“ hlasitě volá a přikládá přitom maketu nože na krk ženě ze zdravotnického personálu. I když jde jen o školení a nebezpečí nehrozí, adrenalin stoupá. „Nevím, já jí neznám,“ odpovídá mírně roztřeseně žena. „Falešný“ útočník ale předstírá napadení dál a dotaz několikrát opakuje. „Tam je,“ ukazuje žena a snaží se ho setřást.

Modelová situace končí a následuje její rozbor. „Není dobré útočníkovi lhát, nebude vám věřit a nebude to fungovat,“ vysvětluje Basl a pokračuje dotazem: „co má v tuhle chvíli udělat vaše kolegyně?“ ptá se posluchačů v nemocnici.

Utečte a přivolejte pomoc

Důležité je v krizových situacích zachovat klid a sebekontrolu. Je také nutné situaci neustále vyhodnocovat. V tomto případě by byl nejvhodnější útěk a přivolání pomoci, pokud si kolegyně není jistá, že je v jejích možnostech útočníka zpacifikovat.

Školení pokračuje demonstrací vyhrůžek. „Okamžitě si sedněte, nebo jí podříznu.“ V takovém případě, pokud přítomné osoby zvolí variantu, že útočníka poslechnou, se stávají rukojmími a místo jednoho života, je najednou v ohrožení dvacet. „Primární je váš život,“ říká důrazně Basl s tím, že pokud navíc z místnosti, kde probíhá útok, nikdo neuteče, tak ani nikdo nepřivolá pomoc.

Ale i útěk je ošemetný. Pokud uslyšíte výstřely z chodby, může být lepší volbou hledat vhodný úkryt, popřípadě se zabarikádovat v místnosti, kde zrovna jsem.

Jak se zachovat v rizikových situacích - simulace útoku, zdroj sec-agency.cz | Video: sec-agency.cz

„Pokud bez rozmyslu vyběhnete na chodbu, odkud slyšíte divné zvuky, můžete vběhnout přímo do rány útočníkovi,“ vysvětluje dál Basl. Když už se skupina rozhodne utíkat, je nutná opatrnost. Nejdříve na chodbu pouze nahlédnout, zastavit na každém rohu a také být připraven útěk kdykoliv přerušit a opět se schovat. Vhodnější je také útěk v malé skupině nebo v jednotlivci. Masa lidí může být větším terčem a navíc hrozí „zácpa“, při opouštění budovy jedním východem.

Nezbývá než bojovat

Pokud nezbývá jiná možnost, měl by se člověk připravit i na variantu boje. Vytipovat vhodnou obrannou zbraň, kterou se v rámci sebeobrany může stát třeba i kovová propiska mířící do útočníkova oka. K boji je ale dobré se uchylovat pouze v případě, že není jiná možnost. V případě snahy pomoci někomu jinému by si měl obránce rozmyslet, zda si na útočníka troufá. Jinak se může situace nehezky zvrtnout.

Jednou z reakcí na aktivní útok může být i zamrznutí, tedy situace, kdy se člověk nemůže pohnout. „V takovou chvíli se zhluboka nadechněte a na chvíli zadržte dech. Soustřeďte se na dýchání, popřípadě zatínejte a povolujte pěsti,“ radí Basl s tím, že metoda pomáhá převzít opět kontrolu nad svým tělem.

Útok na filozofickou fakultu nebyl ojedinělý

I když si nedávná hrůzná střelba na filozofické fakultě vyžádala čtrnáct životů a černě se tak zapsala do historie České republiky, nejednalo se o ojedinělý útok. V minulosti se třeba objevil případ vraha Viktora Kalivody, který se chystal na střelbu v metru. Výjimkou nejsou ani útoky v nemocnicích. V jednom případě hospitalizovaný pacient kvůli hádce postřelil další dva, kteří s ním byli na pokoji. Nechvalně známá je také Michelle Sudků, která ubodala v nákupním centru prvního člověka, na kterého narazila.

Vědět, jak se zachovat v podobných krizových situacích, může přítomným lidem zachránit život. Školení proto kladou důraz na co nejvěrohodnější simulaci útoků a také vyzkoušení si vlastních reakcí, aby člověk tušil, jak se v krizi zachová a naučil se, jak se co nejlépe zachránit.

Výběr ze zásad při aktivním útoku
- Primární je můj život.
- Přivolat pomoc.
- Při křiku agresora se snažit „vyrovnat úrovně“. Pokud sedím a agresor stojí, můžu se pomalu zvednout, dát mezi nás židli, popřípadě vymezit si prostor předpaženou rukou bez dotýkání.
- Utéct z místa, pokud to jde.
- Důležitá je sebekontrola. Útěk by měl být opatrný, je potřebné neustále vyhodnocovat situaci, případně útok přerušit a schovat se.
- Schovat se a zabarikádovat. Dveře neotevírat, ani kdyby se ozývalo bouchání a výkřiky „tady policie“. Nikdy nevíte, zda nejde o trik.
- Při zabarikádovaní si vybrat místo, kam se útočník nedostane. Jedná se třeba o místnost chráněnou dveřmi, za které naskládáte nábytek. Důležité je ztišení telefonu, ať zvonění útočníkovi neprozradí polohu.
- Při zabarikádování přemýšlet a hledat případnou vhodnou zbraň k obraně. Tou se můžou stát i židle mrštěná po útočníkovi, kdyby se do místnosti dostal.
- Vhodnými nástroji pro obranu jsou pepřový sprej a ostrá baterka.
- Málo účinný je paralyzér, který způsobuje jen lokální bolest, která útočníka nezneškodní.