Schovat se před horkem do protiatomového krytu vůbec není špatný nápad. K tomuto mínění se přiklonila spousta lidí, kteří využili možnosti nahlédnout do úkrytu Folimanka z padesátých let. Do podzemního komplexu s hlavním přístupem z ulice Pod Karlovem, který má v Praze obdobu ještě pod Vítkovem.
Zvědavci se do úkrytu Folimanka mohou bezplatně dostat vždy jednu sobotu v měsíci (podle termínu vypsaných na webu (příští možnost bude 14. září) na nekomentované prohlídky. Zájemci tam zadarmo zavítají také jako členové objednaných skupin, pro něž je připraven i výklad průvodce. Mimo to tam Praha 2 příležitostně pořádá i různé akce; k vidění jsou tak vedle památek z éry civilní ochrany za studené války třeba i výtvarná díla nebo poučení o ochraně obyvatelstva před povodněmi.
Kryt poslouží svému účelu i dnes
V srpnovém termínu se návštěvníci dostavili v nebývalých počtech. Vedle češtiny a slovenštiny zaslechl Deník také ukrajinštinu, angličtinu, ruštinu a (snad) portugalštinu. Ne všichni se však přišli do podzemí schovat před sluncem. Třeba Lenka doprovázená vnukem měla návštěvu předem naplánovanou. Ještě se prý chlapce ptala, zda by raději nedal přednost plovárně. Na změnu programu ale nekývl.
To Miloš z Prahy, který přišel s přítelkyní, nezastírali, že si záměrně vyhlédli místo, kde bude chládek a chladněji (celoročně je tu kolem 18 stupňů, i když pocitově se místy zdá méně – a kvůli vlhkosti musí být některé prostory vytápěny; za přítomnosti ukrývaných osob a provozu všech zařízení by zde ale bylo tepleji). Pár potěšilo, že nejen mohl procházet chodbami a místnostmi (i když se dvojice nedočkala očekávaných velkých sálů), ale obhlédnout lze i rozmanité technologie a technické vybavení.
Třeba v místnostech se vzduchotechnikou se staly lákadlem kliky ručního pohonu filtroventilace, připraveného pro případ výpadku elektromotorů. Atraktivní nejen pro děti; nutkání zatočit si neodolali ani dva dospělí návštěvníci, s nimiž se zde Deník náhodně setkal. Vyfotit se u toho ale nechtěli. „Ještě nás uvidí správce – a vyhodí nás všechny,“ řekl jeden z nich. Již starší Vladimír zase netajil nadšení, když se se mohl zastavit u panelu s informacemi o aktivitách nadšenců oživujících bunkry prvorepublikového opevnění na takzvané Pražské čáře.
Právě z jejich řad, konkrétně z okruhu provozovatelů muzejního objektu A4/51u Bratronic. pochází i dobrovolník Václav Sládek, který odpovídal na otázky zvědavců. Mimo jiné potvrdil, že v případě, pokud by to bylo nutné, poslouží tento úkryt jako útočiště i dnes: schová se zde až 1,3 tisíce osob – beze zvířat, jen s evakuačními zavazadly. Na 72 hodin.
Šlo by o opravdu bezpečný úkryt. „Filtroventilace je plně provozuschopná, protože náplně filtrů jsou uloženy ve skladu, zabaleny v zapečetěných obalech a životnost mají neomezenou. Pokud se týče energie, agregát je také plně provozuschopný, dieselový motor je každý měsíc asi tak půl hodiny v provozu – kvůli vlhkosti a také proto, aby se ‚protočil‘ olej,“ konstatoval Sládek. Plně funkční jsou ostatně i záchody. Také se prý skutečně využily, když se v podzemí konaly příležitostné diskotéky.
Ukrývaní lidé by zde seděli na lavicích podél stěn. „Tisíc tři sta lidí namačkaných vedle sebe,“ konstatoval Sládek s tím, že vzhledem k době pobytu plánovaného na 72 hodin je význam úkrytu spíše psychologický. Řekl to v prostoru u dieselgenerátoru, kde je nad hlavou 22 metrů skály (a nejhlubší místo, výlez do kopule u dámských toalet, sahá až do hloubky 25 metrů), Deníku připomněl, že úkryt, před šesti desítkami let zamýšlený jako ochrana před účinky tehdejších zbraní hromadného ničení, by měl odolat ‚prakticky všemu‘ – i atomovému výbuchu. „No ale – co pak?“ klade otázku.
Sprchy, ošetřovna i dvě márnice
Původně utajovaný podzemní komplex úkrytu civilní ochrany Folimanka byl v podzemí pod Karlovem budován kolem přelomu padesátých a šedesátých let minulého století; dokončen byl v roce 1962. Původně byl zcela suchý; zatékat do jeho prostor začalo až počátkem sedmdesátých let v souvislosti s výstavbou linky C metra a Nuselského mostu. Před deseti lety, v roce 2014, Praha 2 nechala bývalý úkryt zpřístupnit veřejnosti.
Komplex vyniká nejen velikostí, ale i bytelností. Řadí se ke stálým úkrytům s tlakovou odolností. Zahrnuje i řadu specializovaných místností. Nechybí sklady, dílna údržby, dvě kyslíkárny napojené na filtrační systém, schopné doplňovat vydýchaný vzduch na hodnotu 21 procent, filtroventilační a prachové komory, toalety – nebo třeba ošetřovna. Ale i dvě provizorní márnice se zásobou vápna na prosypávání, kam by se vešlo po deseti tělech.
Nechybí však ani svlékárna se sprchami pro případnou dekontaminaci. A samozřejmě větrací šachty či nouzové výlezy, stejně jako několik studen zajišťujících užitkovou vodu. Či strojovna energetického centra se zmiňovaným dieselagregátem, jehož součástí je každý měsíc zkoušený tříválcový motor Škoda z roku 1955. Dodává energii pro osvětlení, vodní čerpadla i filroventilaci. Součástí komplexu je i pozorovatelna umožňující vyhodnotit aktuální situaci na povrchu, která má kopuli nad ulici Bělehradská. Ta však neslouží jako provizorní výlez. Jeden z nouzových východů sice také ústí do Bělehradské, ale nachází se opodál. Kvůli ochraně před vnikáním bezdomovců je vstup zavařen, ale v případě potřeby lze při takzvaném zpohotovení krytu zajistit rychlé zprůchodnění. Se zprovozněním už se naopak nepočítá u někdejší spojovatelny, která natrvalo dosloužila. Původně měla zajišťovat telefonický kontakt s veškerými stálými úkryty na území Československé socialistické republiky.
Kryt Folimanka spravovala od jeho vybudování až do 11. 11. 1994 armáda. Tehdy byl převeden pod hlavní město Prahu. Nadále však zůstával nepřístupný, a to až do roku 2014. Před deseti lety se o změnu postarala městská část Praha 2 společně s organizací Správa služeb hl. m. Prahy. Od té doby významná část komplexu příležitostně slouží jako prohlídkový okruh, ale i výstavní prostory. Zhlédnout lze například výstavu Popel Popeleční středy přibližující bombardování Prahy spojeneckými vojsky v únoru 1945 nebo představení velkých pražských úkrytů.
