Na rozdíl od jeho dalších prací, často označovaných jako kontroverzní, prý tato socha žádnou kontroverzi neobsahuje. Původně v době konání letních olympijských her budila pozornost před Českým domem v Paříži. V sousedství míst, kam tato sportovkyně často chodívala cvičit v Praze, zůstane nejméně rok.
Do příštího roku, kdy Tyršův dům bude slavit sto let služby jako chrám českého sportu, připomněl starosta České obce sokolské Martin Chlumský. „Socha je prvním dárkem k těmto kulatým narozeninám,“ konstatoval. Čáslavskou, již označil jako „paní Věru“, oceňuje nejen jako nejlepší československou a českou sportovkyni, ale také jako morální autoritu. Už proto byl potěšen nabídkou společnosti Rockaway, že uhradí veškeré náklady spojené s jejím umístěním.
Investiční skupina Rockaway Capital byla u vzniku díla i jeho předchozího umístění v Paříži. Postarala se o peníze, výrobu technicky náročného díla poháněného servomotory ovládanými složitým řídicím systémem, o dopravu (k převozu jsou potřebné dva kamiony) i instalaci. Pravidelnou údržbu díla podle slov Černého zajišťuje speciální firma. Třeba z pohledu počasí je nejnáročnější vyrovnat se s námrazou a sněžením, řekl autor Deníku, nač také při návrhu bylo třeba pamatovat. Naopak třeba vítr nebo déšť pro dílo, jehož podoba vychází z fotografií zachycujících skutečné pohyby sportující Čáslavské, velký problém nepředstavují.
play_fill
Jestli u Tyršova domu socha setrvá i déle, si starosta Chlumský zatím netroufá odhadnout. Jak pokračovat, se uvidí po oslavách stého výročí jeho otevření. „V této chvíli je to dočasná instalace – a v případě, že bychom uvažovali o nějaké dlouhodobější, už je tam nějaký proces, který bychom museli absolvovat v rámci schvalování; to ale budeme vyhodnocovat až v příštím roce,“ odpověděl starosta Sokola na otázku Deníku.
Černý připomněl, že v režimu, jak je zde dílo umístěné nyní, nebylo potřeba řešit povolení: z tohoto pohledu sochu přirovnal k „llednici na dvoukoláku“. Vysvětlil, že to umožnilo vyhnout se polemikám například se zástupci Klubu Za starou Prahu, jehož název se mu ve středu při oficiálním představení sochy u Tyršova domu nějak nedařilo vyslovit a písmenka se pomíchala. „Zasr…,“ znělo z jeho úst, ať už mluvil do mikrofonu, nebo do kamer.
Chlumský netají, že dlouhodobější umístění by se mu zamlouvalo. „Propojení Věry a Sokola je velmi silné už jenom tím, že k nám chodila cvičit i závodit, podporovala i sokolské gymnasty – a mimo jiné byla také pozitivně ovlivněna olympijským vítězem z roku 1936 Aloisem Hudcem, který nám přinesl první olympijskou medaili z gymnastiky,“ svěřil Deníku. Zdůraznil, že reprezentovala hodnoty, k nimž se hlásí i spolek, v jehož čele stojí: občanství, osobnost, ale i laskavost. „A také reprezentovala gymnastiku, která hraje v sokolské historii klíčovou úlohu,“ vyzdvihl.
Osobnost Věry Čáslavské a její zásady včetně protikomunistických postojů oceňuje i Černý, jenž připomíná, že s ní byl v úzkém kontaktu. „Skvělá ženská,“ prohlásil. Už v devadesátých letech se potkávali na různých akcích, blíže se pak poznali při spolupráci na volební kampani Karla Schwarzenberga. A umělec netají, ze s ní i rád poseděl v podniku nedaleko Tyršova domu.
Společně – a také za účasti předsedy Českého olympijského výboru Jiřího Kejvala – plánovali i vznik a umístění jedné jeho sochy; nikoli však té, o níž je řeč nyní. A nešlo ani o klikující autobus, který Černý vytvořil při příležitosti olympijských her v Londýně, ani o nohy Emila Zátopka, jež vymyslel pro olympiádu v Riu. Řešili sochu pro olympijské hry v Tokiu v roce 2020 – s tím, že toto dílo by v Japonsku mohlo zůstat. A Čáslavská se prý pro to nadchla.
play_fill
„Nápad posadit do Tokia sochu napořád se jí moc líbil; dokonce kvůli tomu napsala japonskému císaři, který jí odpověděl, že to bude podporovat. Jenomže: pak Věra onemocněla rakovinou slinivky – a i když vedla statečný boj, bohužel do půl roku zemřela. Po jejím úmrtí jsme s Jirkou Kejvalem nevěděli, co dál,“ připomněl Černý. S tím, že navrhl změnu koncepce na tribute (památku, hold) Věře. „Jenže pak přišel covid a olympiáda bez lidí. Tak jsme se rozhodli, že náš nápad realizujeme až v roce 2024 v Paříži,“ osvětlil autor pozadí vzniku díla.
Na dotaz Deníku, zda původní námět má pořád v hlavě, Černý reagoval: „Nejen v hlavě.“ Ale pst, víc už nepoví: žádné „co“, „proč“, „kde“ anebo „kam“; na to teď není chvíle. „Své nápady nikdy neprozrazuji,“ řekl k tomu Černý.
