František Topič se narodil v roce 1858 ve vsi Chvalín na Ústecku. Vystudoval obchodní akademii v Praze a několik let poté pracoval jako účetní. Byl velký vlastenec a právě národní cítění ho dovedlo k myšlence propagovat češtinu, která se teprve nově stala úředním jazykem.

Důraz na výtvarnou stránku

Roku 1883 si proto společně s tchánem otevřel knihkupectví ve dvoře jedné budovy na tehdejší Ferdinandově, dnešní Národní třídě, kde prodával téměř výhradně jen české autory. O rok později jej následovalo i nakladatelství.

Čtenáři hltali především Topičova vydání děl Jana Nerudy, K. H. Borovského, Svatopluka Čecha či Boženy Němcové. Podnikatel dával velký důraz na spolupráci s kvalitními grafiky a ilustrátory, uvědomoval si totiž, že zákazníka může estetická stránka knihy přimět k její koupi.

Přes knihy k umění

Touto oklikou se postupně dostal k zájmu o umění a svůj podnik rozšířil o výstavní síň. Naplnily ji obrazy, sochy i sklo a šperky, konaly se tu také pravidelné výstavy, na kterých se Pražané seznamovali s moderním uměním, ale i dílem Mikoláše Alše, Alfonse Muchy či mladého Jana Zrzavého.

Výstavní trakt již nestojí, majitel domu jej nechal strhnout poté, co se Topič přestěhoval do sousední budovy čp. 1011, kterou vyprojektoval architekt Osvald Polívka.

Znovunabytá prvorepubliková krása

V roce 1936 po smrti jediného syna se zdrcený Topič rozhodl úspěšný byznys prodat. Kupcem se stal Jaroslav Stránský, majitel Lidových novin, jejichž redakci do domu přemístil.

Firma neunikla znárodnění po roce 1948 a společně s několika dalšími podniky se stala součástí státního nakladatelství Československý spisovatel. Výstavy se nově konaly pod hlavičkou Svazu čs. výtvarných umělců.

Po revoluci se budova v dezolátním stavu vrátila Martinu Janovi Stránskému, synovi posledního majitele. Rekonstrukce trvala dlouhých třináct let, v roce 2007 se však Topičův salon blýskl ve své původní kráse, aby opět hostil umělecké výstavy.