Poblíž divadla Gong na Praze 9 postává hlouček dospívajících dětí, kousek od nich je nízkoprahový klub, kde můžou bezpečně trávit svůj volný čas.

„Před rokem jsme se rozhodli služby klubu rozšířit i o terapii, psychologické a adiktologické poradenství právě proto, že se duševní zdraví dětí hodně zhoršilo a my už jsme na klubu nedokázali nabídnout potřebnou podporu,“ vypráví vedoucí Klubu Hopo Zuzana Zelenková Bedřichová.

Komplexní služba pro rodiny

Reset centrum otevřela organizace Neposeda v únoru. „Původně jsem myslela, že centrum bude pro sto dětí. Dokázali jsme sehnat finanční prostředky a navázat spolupráci s magistrátem, tak jsme kapacity rozšířili. Ročně budeme moci pojmout tři sta dětí a třicet rodičů, jejichž děti chodí na terapii. I pro ně tu budeme mít psychology, svépomocnou skupinu a sociální pracovníky,“ vysvětluje v příjemně zařízené místnosti ředitelka organizace Neposeda Jana Hamplová.

Do sociální služby posílají děti učitelé z lokálních škol, Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) nebo třeba lékaři po propuštění z psychiatrické léčebny. Vstupní branou je psycholožka, která s rodiči anonymně vyplní dotazník. Dítě ale může přijít i samo. Problém bývá prostoupený celou rodinou a organizace chce pomoci všem členům rodiny tak, aby řešení bylo co nejobsáhlejší.

Podle preferencí potom dítě vstupuje do skupinových nebo individuálních terapií. Psychoterapeut Tomáš Majtán upřesnil, že skupiny jsou pro čtyři až sedm dospívajících plus dva odborníky, kteří je vedou. „Je to intenzivní, potkáváme se dvakrát týdně po dobou dvou a půl měsíce na půl druhé hodiny.

Samotná přítomnost v bezpečném prostředí, kde děti ‚můžou, ale nemusí, má blahodárný vliv na nervový systém,“ vysvětlil psychoterapeut s tím, že sezení je vždy orámované takzvaným rituálem, v rámci kterého si skupina řekne s čím přichází a následně odchází. Terapeuti často řeší sebepoškozování, které s pandemií covidu u dětí vzrostlo, ale doprovází ho i další problémy.

Sociální služby suplují pomoc lékařů

Kapacity zdravotnických zařízení a psychiatrických léčeben jsou vyčerpané a čekací lhůty se protahují i na půl roku. I když centrum patří mezi sociální služby, tak do něj dochází i děti, které do primární a sekundární preventivní péče už nepatří, a měly by být spíše hospitalizované. Místo pro ně ale není a rodiče se potom chytají každé volné kapacity.

Příkladem může být slečna, která v centru absolvovala první kolo terapií. „Poté volně přešla do nízkoprahového klubu, ale ta situace se u ní nezlepšila a přišla pořezaná. Byť jí to přišlo normální, stejně jsme zavolali záchranku, protože už to bylo za hranou,“ popisuje Hamplová. Přitom jako důvod označuje zásadní zanedbání právě preventivní péče.

Systém podle ní ještě do nedávna na péči o dušení zdraví dětí prakticky nemyslel. Podcenění prevence potom vede k přetěžování zdravotnického systému, který má řešit především krizové situace.

Aktuálně se plní kapacity i v Reset centru. Zájem o služby je tak masivní, že se prodlužují čekací lhůty. Sociální služba ale nemůže pomoc lidem odmítnout, a tak se snaží hledat kapacity pro klienty, kteří nemůžou počkat na uvolnění místa v podzimním kole terapií, v jiných institucích. Ty se často zaměřují jen na jeden problém a z kapacitních důvodů nedokážou obsáhnout komplexní řešení.

„Je naivní se domnívat, že nám rodiče dají dítě, my ho opravíme a vrátíme ho zase normální. Když se vrátí do toxického prostředí, tak obratem putuje zpět k nám. Máme tu i slečnu, která byla v psychiatrické léčebně čtyřikrát,“ upozornila na závěr ředitelka a poznamenala, že jde o začarovaný kruh a obrovské kvantum práce vyžadující tým odborníků a především účast krajů, která zřizovaní podobných institucí musí podpořit