Kdo o něm nikdy neslyšel, je šťastný člověk. Tak se totiž označuje pískání, zvonění, šumění, hučení, tikání či šelest v uších. Nepříjemné zvuky dokážou pořádně potrápit – a je jen pramalou útěchou, že těmito obtížemi podle tradice trpěli i takoví velikáni jako třeba Michelangelo, Vincent van Gogh nebo Ludwig van Beethoven.

Potíže se dají léčit – alespoň v řadě případů to je možné – avšak poté, co lékaři odhalit jejich příčinu. Těch, jak na webu Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze obsáhleji rozebírají její specialisté, může být celá řada: od nedostatku vitaminu B12 či důsledku nadměrného užívání některých léků nebo psychedelických látek přes výkyvy krevního tlaku a rozmanitá onemocnění (včetně neurologických nebo psychiatrických diagnóz) až po následky úrazů; třeba těch při autonehodách nebo sportovních aktivitách.

Vždy je třeba zaměřit se na léčbu konkrétního problému: univerzální řešení tedy neexistuje.

Něco nepomůže, něco ublíží

Svaz, který je u nás největší organizací pomáhající lidem se sluchovým handicapem, dlouhodobě varuje před reklamami slibujícími nesplnitelné, které se objevují jak na internetu, tak v tištěných médiích. Při příležitosti Světového dne sluchu, který se připomíná 3. března, na to upozornila jeho mluvčí Veronika Širc.

„Různé firmy nabízejí ‚zázračné‘ pilulky, kapky, kapsle, spreje či oleje do uší. Slibují, že začnete lépe slyšet. A těm, co trápí tinnitus, ho tyto preparáty vyléčí,“ připomněla.

Představa je to hezká a jistě osloví řadu lidí: v České republice jich má problémy se sluchem půl milionu. Někteří neslyší vůbec, jiní třeba nemohou telefonovat nebo mají problémy s komunikací například v rušné restauraci. Pak se chce věřit tomu, že stačí koupit vychvalovaný výrobek a problémy zmizí.

„Svaz neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR varuje, že žádné tyto nabízené preparáty nefungují. Jde pouze o klamavou reklamu,“ zdůraznila Širc.

Prezidentka svazu Šárka Prokopiusová připomíná, že tyto preparáty sice nepomohou, avšak uživatelům alespoň sluch dále nepoškodí. To ale může udělat jiná skupina nabízených výrobků: zesilovače zvuku. Řada lidí je často zaměňuje se sluchadly, s nimiž však ve skutečnosti nemají nic společného. Sluchadla jsou zdravotnický prostředek, z velké části hrazený z veřejného zdravotního pojištění, který nastavuje lékař individuálně podle audiogramu a dalších výsledků vyšetření.

„Je to podobný postup, jako když si jdete vybrat brýle. Ty jsou také vyrobené přesně podle výsledku vyšetření, na míru. To, co se však prodává v těchto akcích, nejsou sluchadla, ale naslouchadla, naslouchátka nebo zesilovače,“ upozornila Prokopiusová.

Právě označení zesilovač podle jejích slov tyto výrobky charakterizuje nejlépe: zesilují všechny zvuky bez rozdílu, tedy i ty, které člověk zesílit nepotřebuje.

„Nositel je potom zahlcen hlasitým zvukem, který mu nepřináší lepší srozumitelnost. A protože to zesílení není nijak korigováno, může dojít až k poškození sluchu,“ vysvětluje Prokopiusová, proč před tímto zbožím varuje.

Prezidentka označuje za jedinou správou cestu řešení problémů se sluchem návštěvu ušního lékaře nebo foniatra. Tam dojde na důkladné vyšetření sluchu – načež následuje nabídka moderního digitálního sluchadla, na jehož pořízení zdravotní pojišťovny přispívají sedmi tisíci.

Hlasitá hudba umí škodit

Prokopiusová však radí sluch si chránit, což především znamená nevystavovat uši příliš hlasitému hluku. Pro každodenní život to zejména představuje doporučení používat pro poslech hudby pouze homologovaná sluchátka neumožňující takové zesílení, které by mohlo poškodit sluch (levná sluchátka bez certifikace tento práh často umožní překročit).

„Při práci v hlučném prostředí používejte ochranná sluchátka, na koncertech nechoďte příliš blízko k reprobednám,“ připomněla Prokopiusová, jež sama neslyší už od předškolního věku.

Jak důležitá jsou právě slova o koncertech, může potvrdit nejen jako prezidentka svazu, ale také jako matka. Její dcera Štěpánka určitě dlouho nezapomene na návštěvu HudliceFestu, kde poslouchala vystoupení rockových kapel. Postupně se přiblížila až k pódiu, aniž si uvědomovala, jak hlučné vystoupení je; projevilo se to tím, že nerozuměla, co jí říká kamarádka stojící vedle. Už cestou z koncertu jí hučelo v uších – a neustálé pískání ji trápilo i v dalších dnech.

„Večer po koncertu jsem se snažila najít nějaké informace o pískání v uších. Tou zásadní informací bylo, že má jít člověk urychleně k lékaři a řešit to, což mi potvrdila i mamka,“ zaznamenala Širc její slova do cyklu příběhů Jsem jedno ucho.

| Video: Youtube

Prokopiusová mladší pak dostala dvoje léky a měsíc užívala dvoje vitaminy (užitečné je vědět, že šlo o B12 a B-komplex); lékařka jí také poradila vyhýbat se hlasitým místům. To se však někdy snáz řekne než udělá, jak se záhy přesvědčila třeba v Chorvatsku, kde na lodi hrála až příliš hlasitá hudba, nebo na svatbě příbuzného.