Zradily ji ledviny, aniž ví, jak se to mohlo stát. Ani po poradách s lékaři nedokáže říci, co bylo příčinou. Proto od ní neuslyšíte: kdybych byla bývala… Ano; každý můžeme žít zdravěji – nicméně nějaké závažné pochybení či cokoli, co se nemělo stát, se odhalit nepodařilo.

„S tím, co dnes vím, bych nic nedělala jinak,“ krčí rameny.

Pět hodin třikrát týdně

Nemoc přišla bez varování, když jediný náznak problémů lze zpětně vidět ve větší únavě.

„Před osmi lety mi byla diagnostikována cukrovka, s ledvinami se léčím šest let,“ svěřila se Volfová. Na to, že má i tento problém, tělo nijak neupozorňovalo. Žádné zhoršování únavy, pokles výkonnosti, zadýchávání se nebo motání hlavy ji netrápily. Prostě ji lékaři sledovali jako diabetičku a pacientku s vysokým krevním tlakem – a laboratoř odhalila varující hodnoty.

„Moje ledviny jely na 21 procent,“ vysvětlila, že zahájení léčby bylo nezbytné. A aby toho nebylo málo, ještě se pak přidaly další zdravotní problémy: plicní embolie a infarkt.

Pokud zůstaneme u jejích slov, paní Danuše už má za sebou stovky „fárání“. Dialýzu zatím absolvovala 850krát. Třikrát v týdnu to znamená napojení na přístroj, kdy člověk má pět hodin „pro sebe“. Může si číst, přemýšlet, rozjímat.

„Většinou se díváme na televizi, bereme si tablety nebo hrajeme hry na telefonu,“ připomněla pacientka. A pozor – také se jí, co by si člověk jinak dopřávat neměl.

„Nesmíme moc peckového ovoce – a já miluji meruňky; když je jejich sezona, musím je mít, ať stojí co stojí,“ svěřila se.

Mimo návštěvy dialýzy si dá nanejvýš jednu denně; při napojení na přístroj jich může být víc. Souvisí to s draslíkem, který tělo vylučuje převážně – z 95 procent – právě ledvinami, vysvětluje primář dialyzačního střediska před Bulovkou Vladimír Vojanec.

„Proto pacientům doporučujeme, ať si vezmou ovoce s sebou: kvůli odstranění draslíku při dialýze,“ konstatoval.

„A dostanete tu i bagetu, kafe, čaj; sestřičky jsou moc fajn,“ chválí Volfová. Kromě docházení na dialýzu a úprav jídelníčku pacient nemá zásadní omezení. Není problém ani s cestováním: „jeho“ dialyzační středisko zajistí dialýzu v místě, kam má namířeno; i v zahraničí.

I s cukrovkou mistrem světa

Že diabetes ani onemocnění ledvin nebolí, ale přesto představují problém, před kterým není radno přivírat oči, potvrzuje strongman a osobnost spojená s tělocvičnami Chrám Síly Jiří Tkadlčík. Chlap jako hora; náramný silák podle vizáže i podle jména, jehož postava i pověst budí respekt a obdiv.

Aby ne: 33letý sportovec je čtyřnásobným vítězem závodu Arnold Classic, mistrem Evropy i mistrem světa ve střední váze z roku 2018. Ačkoli nepůsobí dojmem člověka, se kterým byste dali řeč o píchání inzulinu, klidně můžete: on si ho píchá čtyřikrát denně. A bohužel toho hodně ví i o onemocnění ledvin: tím zase trpí jeho nyní tříletá dcera.

Ne náhodou se tak právě Tkadlčík stal ambasadorem české části Světového dne ledvin, v jehož rámci řada nefrologických ambulancí nabídne ve čtvrtek 9. března základní vyšetření bez objednání; přehled pracovišť lze najít na webu svetovydenledvin.cz. Ten je letos zaměřen právě na lidi s diabetem – mezi pacienty trpícími onemocněním ledvin jich je téměř polovina – a včasnou prevenci.

Vzájemná spojitost není náhodná: vysoká hladina glukózy ledviny potichu zabíjí. Jejich kapiláry ztrácejí schopnost zadržovat bílkovinu albumin a jejich filtrační schopnost se snižuje. Proto se v rámci Světového dne ledvin zkoumá přítomnost bílkovin v moči a zjišťuje se hladina krevního cukru: z kapky krve odebrané z prstu.

Nebojovat, ale starat se

Za klíčovou označuje prevenci Vladimír Tesař – přednosta Nefrologické kliniky 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

„Poslední studie totiž ukazují, že onemocnění ledvin kvůli cukrovce by v tom nejčasnějším stadiu mohl být vratný proces,“ připomněl Tesař. Úzkou spojitost onemocnění potvrzuje i zjištění, že nejmodernější léky na cukrovku , glifloziny, pomáhají i pacientům s onemocněním ledvin, kteří diabetem netrpí.

Rozhodně věnovat pozornost preventivní návštěvě ordinace, kdy se do deseti minut ukáže, jestli se vše zdá v pořádku, nebo budou potřebná další vyšetření, radí i strongman Tkadlčík. Hlavní je podle něj přijít včas – a zařídit se podle toho, co lékaři zjistí. Sám říká, že odmítavě kroutil hlavou, když se o sobě někde dočetl, že od dětství bojuje s cukrovkou.

„Nebojuji; snažím se s ní koexistovat: žiji s ní od tří let,“ vysvětlil, v čem je rozdíl. Ano, musí si píchat inzulin. Být na sebe opatrný. Respektovat omezení, hlídat se. To všechno ale neznamená, že se nemohl stát vítězem na mistrovství světa siláků.

Jeho přístup dává za příklad předseda České diabetologické společnosti Martin Prázný.

„Kdyby se cukrovce nevěnoval a nestaral se o ni, nevypadal by tak, jak vypadá dnes – a nebyl by mistrem světa,“ zdůraznil.

I tak je to někdy vážně boj.

„Stalo se mi na mistrovství světa, že jsem ve finále dostal těžkou hypoglykémii. Tak si dáte cukr a jdete na to – i když takového výkonu jako jindy nedosáhnete,“ konstatoval Tkadlčík. O onemocnění dlouho mlčel; svůj příběh se rozhodl zveřejnit teprve nedávno.

S tím, že by to mohlo pomoci dalším diabetikům, kteří svoji diagnózu vnímají jako omezení – nebo tak na ně pohlíží jejich okolí. Nemýlil se: nyní už má ve své tréninkové skupině čtyři cukrovkáře, kteří se buďto báli, nebo jim náročnější fyzické aktivity zakazovalo jejich okolí. A ukazuje se, že to jde.

„Ano, musíte se hlídat,“ připouští mistr světa.