„Byla to hodně zvláštní svatba. Snoubenci vyznávali sado-maso a byli hodně drsní,“ zavzpomínala pro Pražský deník Ivana Cabrnochová z Prahy 10, která se svatby zúčastnila.

Ženich měl v době svatby zlomenou ruku. A zapomněl si doma občanku. „Jel si pro ni. Čekalo se na něj docela dlouho. Chvilku to dokonce vypadalo, že ze svatby sejde. Nakonec to však stihnul,“ říká Ivana Cabrnochová, která tak díky tomu zažila opravdu nezapomenutelnou svatbu.

Nechybělo ani ANO s drsnými průpovídkami. „A do toho se rodiče nevěsty na svou Terezku dívali něžně a láskyplně. Opravdu divná svatba,“ směje se s odstupem desetiletí Cabrnochová, která byla do letošního října zastupitelkou v desáté městské části.

Oddávající se zasekla na Jižní spojce

A právě jedna z jejích posledních svateb měla velmi adrenalinový nádech. „Byla sobota, a tak jsem na Vršovický zámeček jela z naší chalupy. Při příjezdu do Prahy se z motoru auta začaly ozývat ošklivé zvuky. Po chvíli jsem musela auto odstavit na ne úplně vhodném místě na Jižní spojce. Do obřadu zbývalo 20 minut. Naštěstí jsem během chvilky sehnala známého, který mě od porouchaného auta dopravil do Vršovic.“

Ivana Cabrnochová měla zpoždění, ale obřad nakonec stihla. „Novomanželé byli moc fajn, a proto jsme si udělali na můj telefon na památku několik společných fotografií. Po pár dnech se mi ozvala paní matrikářka, že novomanželům nevyšly jejich svatební fotografie a prosili mě, jestli bych jim poslala ty mé. Tak jsem jim mohla pomoci na oplátku já,“ usmívá se Ivana Cabrnochová, která následně v servisu zjistila, že poruchu auta způsobila kuna, která nakousla v autě plochý řemen, jehož část se utrhla a dostala se do rozvodů.

A jaká byla její poslední svatba? „Oddávala jsem neslyšící pár. A překládala to tlumočnice. Byl to nádherný obřad.“

Prosincové svatby? Z pragmatických důvodů

Na svatby v zimním období pro Pražský deník zavzpomínal i Roman Petrus, bývalý starosta Prahy 8. „Moje svatby v zimním období, které jsem oddával, byly většinou praktické. Hypotéka, těhotná nevěsta nebo nemoc,“ vyjmenovává Roman Petrus, díky kterému vstoupilo do svazku manželského více než 300 párů.

Zimní svatby, ty byly pro Petruse hlavně pragmatické. „Našly se ale i romantické. Ale byly i ty smutné. To když jsem oddával například v nemocnici na onkologii. Za dva dny pak dotyčný zemřel,“ vzpomíná Petrus.

Vyměňte si své prsty

Daleko více však zažil veselých momentů. To když například vyzval snoubence, aby si vyměnili své prsty, místo prstýnků.

„A když už jsme u těch prstýnků… Jednou si novomanželé vyměnili místo prstýnků náramky. Bylo to zvláštní, ale proč ne,“ krčí rameny Petrus a doplňuje, že obřad nemá žádnou pevně danou ceremonii.

„Snoubenci musí přijít na radnici a musí projevit souhlas. A nesmí to být znevažující obřad. Jinak je to na nich. Může to být klidně svatba bez prstýnků i bez novomanželského polibku. I takových jsem měl dost.“

Na desítce žádná, na osmičce 31

Prosincové svatby bývají nejen pragmatické, ale také unikátní vzhledem ke svému nízkému počtu. „V prosinci jsme neměli žádnou svatbu,“ přiznal Pražskému deníku Jan Hamrník, mluvčí Prahy 10. V Praze 8 jich měli 31, což je zhruba o polovinu méně, než je běžné v letních měsících. „Povětšinou šlo o páry čekající miminko nebo o cizince,“ vyjmenoval Martin Šalek, mluvčí Prahy 8.

Ať už jde o letní nebo zimní svatby, oddávající se shodují, že je jedno, kdy se snoubenci vezmou. Důležitá je hlavně tolerance. „Jeden novomanžel po mně chtěl, abych do projevu dal, že smí chodit o víkendu na Spartu. To jsem sice během obřadu neřekl, ale zdůraznil jsem, že by oba měli více podporovat zájmy toho druhého, což nevěsta pochopila,“ uzavřel se smíchem Roman Petrus.