Proč zrovna kůň a proč zajíc?

„Autor: Aleš Hvízdal. Super práce!“ konstatoval Hřib k ocenění uměleckého počinu s vysvětlením, že použité motivy mají konkrétní významy, odkazující na minulost jednotlivých lokalit.

Leckomu to napoví především hlava tura v blízkosti Holešovické tržnice. O té je obecně známo, že se nachází v místě někdejšího dobytčího areálu s obřím jatečním provozem. „Na holešovické straně, kde byl býčí trh, je hlava býčka. Na Štvanici, kde se pořádaly štvanice psů na zvěř, je hlava zajíce. A na karlínské straně, kde byla vozovna koňky, je hlava koně,“ shrnul Hřib na sociální síti stručné vysvětlení.

„Zrovna včera mi je kamarádka fotila,“ reagovala uživatelka Lucie Volencová. Říkaly jsme si, že musíme zapátrat, proč kůň. Toho jsme nevěděly. Takže díky za vysvětlení,“ konstatovala. Pro lektorku Terezu se zase tohle vysvětlení stalo zdrojem poznání, kde se vzalo pojmenování ostrova Štvanice.

Více příspěvků očekává, že zrovna tyhle hlavy se mohou snadno stát terčem vandalů či zlodějů – nebo možná i nenechavců, za pomoci síly zkoumajících, jak jsou připevněné. „Jsem zvědav, jak dlouho to tam vydrží: počítám maximálně týden,“ očekává Walter Sobchak.

Krátkou životnost předpověděli i Robert Zemčík, Jiří Havle, Ondřej Babický, Václav Rájek, Marťas Buchrtů nebo Standa Pýcha. Či Šourek de Solé, Ferenkac, Sidheagh a Majklx.

Třeba uživatel Radim radí: „Na tu hlavní bránu, prosím, instalujte ještě kamery, aby se vědělo o případných vandalech.“ Přičemž zdůrazňuje, že to nemyslí v žertu: „Berte tohle vážně a v potaz. Díky.“

Stejného mínění je i Ivan Komenda, jenž se za kamery sledující dění také přimlouvá. „Byla by velká škoda případné vandaly nechytit a nepotrestat náhradou škody. Naše společnost bohužel ještě kultivovaná opravdu není,“ míní.

A například Mindaugas s nadsázkou doporučuje: „Ke každé zvířecí hlavičce postavte jednoho strážníka, který tam bude v trojsměnném provozu hlídat tyhle roztomilé pitomosti.“ Více uživatelů také předpokládá, že se nová lávka stane velkou výzvou pro sprejery.

Najdou se ale i nesouhlasné hlasy, kterým použití zvířecích hlaviček nejde do hlavy. „O to si při nejbližší příležitosti nějaké dítě rozbije hlavu,“ poznamenává kupříkladu kLEIN. Podobně to vidí i milionman: „Nejsou moc bezpečné!“

Kyrie eleison vyjadřuje stejný úsudek: „Má to nebezpečné hrany. Udělat něco hezké a zároveň funkční a bezpečné, není snadné. V tomto případě se to nepovedlo.“

Zcela konkrétní výhradu pak má Potrefenej houser: „Chápu to správně, že uši tvoří krásné háky v protisměru – takže když někdo bude tak nerozumný a bude se zábradlí přidržovat, tak tam nechá prsty?“

Nadšení i odpor. Socha budí emoce

Rozsáhlejší a ostřejší diskuse na sociálních sítích připouští Hřib v souvislosti s jiným uměleckým dílem, které prostor lávky dotváří. U ústí bočního ramene lávky na Štvanici stojí ženská postava „Řeka“ od sochaře Jana Hendrycha. „Ztělesňuje prý její duši a vytváří zajímavý dialog tvarů mezi oblými tvary sochy a minimalistickou linií lávky,“ poznamenal Hřib.

Nezastírá současně, že je toto dílo předmětem debat a dostává se mu velmi protichůdného hodnocení. „Na mém facebooku rozvířilo diskusi o tom, jestli mají být figury žen jen takové, které odpovídají ideálům krásy, mládí a jsou ‚pěkné‘ na pohled,“ uvedl náměstek primátora s tím, že on má jasno. Soudí, že je dobře, když umění nepodléhá trendům – a vzbuzuje reakce i vášně. „Každopádně se mi líbí přístup, kdy velké stavby doplňuje také tvorba umělců,“ konstatoval Hřib.

Odpověď pro něj má třeba uživatelka Chytrá blondýna. „Tahle socha je jednoduše hnusná,“ nabízí své hodnocení. „Nevím, jestli odpor je zrovna ta ‚vášeň‘, která je ve veřejným prostoru žádoucí jakožto reakce na umělecký dílo. Já chci, aby umění bylo krásný – nebo klidně nepochopitelný. Ale ne na první pohled hnusný,“ nabízí svůj postoj.

Připouští, že jako ošklivé nebo „kontroverzní“ může vnímat i některé obrazy, divadelní představení, filmy, ale i tance nebo módu – to ale podle ní není totéž. „Můžete si vybrat, jestli se na to budete dívat, nebo ne. A já si nemůžu vybrat, když tudy jdu, abych tohle nepotkala. Nutíte mě se na to dívat, i když nechci,“ ohrazuje se. Iren zase zmiňuje pocity, které pojmenovává jako „rozpaky“ a „nechuť“.

Přesně opačná je například reakce Jana Hřebejka: „Že je umění součástí architektury a veřejného prostoru, je určitě skvělé. Odmítavé reakce tady píšou ignoranti a lidi, co si obraz domů koupí v Hornbachu…“

I Tomáš Kotulák má jasno – a je pro: „Jan Hendrych je vynikající sochař a člověk. Osobně ho mám velmi rád. Je skvělé, že tam ta socha je.“

iDeer pak „všem neználkům“ doporučuje podívat se na celé Hendrychovo dílo: „Alespoň zrychleně.“ Sám či sama dílo označuje za „perfektní,“ kdy „Hendrych nezklamal“. „Nemáme mnoho světových umělců. Tento je – a navíc pevně navázán na nejlepší z historie nejen české kultury. Ošklivost není jeho téma!“ uvádí k autorovi.

Jiné diskusní názory připouštějí různé pohledy. Michaela Kudláčková hodnotí: „Je to realistické… Každá žena není 90-60-90… Za mě: proč ne.“ K tomu ještě dodává svůj postřeh: „Vlastně se mi líbí, že je to syrový. Jenom nevím, proč má ten chobot.“

close Otevření Štvanické lávky, která propojí Holešovice a Karlín. info Zdroj: Deník/Radek Cihla zoom_in Otevření Štvanické lávky, která propojí Holešovice a Karlín.

„Ale tak jo, umění se nemusí líbit každému,“ pomyslně přikývla Eveqi. „Mně přijde taková motivační – až tamtudy poběžím, řeknu si: přidej, neflákej se, nebo budeš vypadat takhle‘. A ta chybějící ruka je někde na druhém břehu? Dejme tomu.“

Jiří Rychtera je ve svém úsudku opatrnější: „No – nevím tedy. Asi nemám dost abstraktní vidění.“ A Radima Modrého dílo inspirovalo k žertu: „Myslím si, že pan sochař to mohl odevzdat plně dokončený; ne jen dodat polotovar.“ Kaši z podobného soudku nabídl do debaty uživatel ales: „Co asi ženy autorovi provedly? To musely být strašné věci.“

A legrácku, jež může být i odpovědí na poznámku paní Evy, připojil také Prostě Petr: „Dneska tam kdosi vyprávěl svým přátelům, že je to takhle ‚osekané‘, protože na ruce už nebyly peníze.“

Prototyp nového značení pro chodce

Dalším důvodem k porozhlédnutí se v okolí Štvanické lávky (a možným podnětem k tříbení názorů) jsou nové směrovky a informační „obelisky“. Ty představují úplnou novinku. Součástí těchto samostatně stojících sloup(k)ů jsou i mapy blízkého a širšího okolí (kam se dá dojít za pět minut, ale i za čtvrthodinu). Upozorňují na to internetové prezentace Pražské integrované dopravy s tím, že právě u Štvanické lávky se testují prototypy pěší navigace v rámci projektu Čitelná Praha.

Do budoucna má v celé metropoli nahradit dosavadní značení hnědými „turistickými“ směrovkami. Ohlasy na jejich podobu a vyhodnocení zkušeností s prototypy ovlivní budoucí podobu pražské navigace pro pěší. Jejího plošného zavádění se má hlavní město postupně dočkat od roku 2025.

Na první masivnější kroky má však dojít i dříve: během příštího roku a v omezené míře už letos. Půjde o osazení značení v takzvaných pilotních lokalitách: na trase ze Staroměstského náměstí na holešovické výstaviště, ve vybraných oblastech Prahy 7 – a také v okolí vstupů do stanic metra Háje, Palackého náměstí a Palmovka.