Jako malý miloval řízení. Vyzkoušel kombajn i traktor a jeho koníček mu zůstal až do dospělosti. Nezůstal ale u zemědělství, Petr Ježek z Humpolce se rozhodl zasvětit svůj život převozu lidí. Když seknul s prací stewarda, kde působil řadu let, rozhodl se, že začne řídit metro.

„S létáním jsem skončil před pandemií a začal jsem přemýšlet, co budu dělat. Nejsem kancelářský typ, miluju řízení. A konkrétně metro a vlaky mě vždy fascinovaly,“ popisuje zrod myšlenky Ježek.

Ve stejný čas probíhal nábor strojvedoucích u pražského dopravního podniku. „Počáteční kurz trval šest měsíců, z toho dva a půl měsíce v učebně. Po složení zkoušek začne jízdní zácvik, ten trvá také dva a půl měsíce. Když vše splníte, dostanete licenci strojvedoucího,“ vysvětluje dnes už zkušený strojvedoucí.

Ačkoliv je řízení metra podle Ježka krásná práce, nese s sebou mnoho náročností. Například střídání světla a tmy mezi stanicemi. To se za 10hodinovou směnu stane až 400krát. „Ano, někdy je člověk unavený, ale vlak má světla, takže nemám úplnou tmu. Snažím se o pauze odpočívat na denním světle," říká jeden z dvě stě padesáti strojvedoucích na trase B, která je nejdelší ze všech tří podzemních drah.

Během špiček jede ve stejný čas na trase B spolu s Petrem Ježkem dalších 45 strojvedoucích. „V noci nás jezdí třeba jen osm, protože není tolik cestujících. Většinou děláme 10 až 12hodinovou směnu. Pak se s kolegou v určitý čas vystřídám. Na trase B máme pět nástupních míst, kde si většinou udělám povinný odpočinek a pak zas vystřídám jiného kolegu,“ zmiňuje systém střídání na soupravě. Řidiči soupravy mohou řídit maximálně dvě hodiny a dvacet minut v kuse.

Maximální rychlost vlakové soupravy je 80 kilometrů v hodině. „Většinou jedeme maximální povolenou rychlostí, když mě nezbrzdí souprava přede mnou. Máme maximální povolenou vzdálenost, kterou nesmíme porušit. Většinou zastavujeme právě proto, že vlak přede mnou nabral na zpoždění kvůli dobíhačům. Ti jsou nejhorší,“ svěřil se Ježek.

Mezi dobíhači vlaku jsou i matky s dětmi, které se nebojí strčit kočárek do zavírajících se dveří. „Najednou nabereme zpoždění třeba i dvacet sekund. Když je na trase 40 souprav, zpozdí to kompletně všechny. Dveře se navíc mohou lehce zaseknout a rozbít. V takovém případě musím vystoupit z kabiny a dveře manuálně zavřít. Samozřejmě jsme tu od toho, abychom lidi vozili, ne jim ujížděli, ale on pořád někdo dobíhá," vtipkuje Ježek, který se z Humpolce přesunul a žije v pražských Vysočanech.

Nebezpečí na nástupištích

Práce strojvedoucího obnáší mnohdy i strasti v podobě podnapilých a zdrogovaných cestujících. Na konečné každé ráno a v noci čeká ochranka, která vyvádí problémové lidi ven. „Stalo se mi, že na konečné stály děti se samopalem a mířily na mě. Jeden na začátku a druhý na konci. Příjemný pocit to nebyl,“ vzpomíná na situaci strojvedoucí, kterému ale dost často děti spíše mávají. "No ale taky mi jedna holčička na Palmovce ukázala zdvihnutý prostředníček,“ říká.

Strojvedoucí Petr Ježek:

Strojvedoucí Petr Ježek. | Video: Deník/Jan Herzán

Mezi nepříjemné situace patří i sebevrazi. „Mě osobně nikdo pod vlak neskočil, ale nedávno se to stalo kolegovi, který jel přede mnou. Když se něco takového přihodí, zastaví to provoz většinou na dvě hodiny. Strojvedoucí, kterému do kolejiště někdo skočil, musí co nejrychleji zabrzdit a situaci ohlásit dispečerovi,“ vypráví Ježek s tím, že situace v českém podzemí není zdaleka tak špatná, jako v některých jiných zemích.

„Nejhorší zážitek bylo metro v New Yorku. Všude špína a myši. Dokonce se mi stalo, že vedle mě pán vykonal velkou potřebu. Úplný opak jsem zažil v Japonsku. Tam se zas dá jíst ze země. Máte k dispozici zdarma toalety a vše je naprosto čisté. Česko bych zařadil do průměru. Nemáme si na co stěžovat,“ zhodnotil Ježek, který je přesvědčený, že dopravní prostředek měnit nebude. „Když se podíváte na provoz v Praze, řidiči autobusů a tramvají musí být daleko víc ve střehu než strojvedoucí v metru. Mají můj obdiv, mě to samotného vůbec neláká,“ má jasno.

Do budoucna se v pražském metru plánují autonomní vozy. O svou práci se ale Petr Ježek nebojí. „Trasa C má být v roce 2029. I tak tam bude muset být strojvedoucí pro případ, že se souprava rozbije, a on ji bude muset odvézt manuálně. To za vás počítač neudělá. Navíc stále probíhají nábory nových lidí, takže nás budou určitě potřebovat,“ je přesvědčen strojvedoucí, který z nebe přeskočil do podzemí.