Ten připomněl, že zjištěná pochybení nejsou taková, aby byl důvod za ně kohokoli trestat. Kolegy chce ale přesvědčit, že se je třeba zlepšovat. Aby příště, pokud by nastala podobná situace, se chyby neopakovaly.
Na potřebu změny poukázal Matějček v případě policistů z operačního střediska. „Špatně komunikovali s lidmi volajícími na linku 158,“ konstatoval. Z dalších nedostatků zmínil nesprávné zápisy. Připustil, že i on sám se mohl dopustit přehmatu, když určoval perimetry (vymezení územní působnosti) a jejich velitele. Upozornil však, že šlo o skutečně mimořádnou situaci: za čtyřicet let kariéry v policejní uniformě se s něčím podobným nesetkal.
Také policejní prezident Vondrášek poznamenal, že sice vidí prostor pro zlepšení, ale nestalo se nic fatálního. „Nevidím pochybení, ze kterého bych měl vyvozovat osobní odpovědnost,“ naznačil i on, že nemá důvod kohokoli trestat.
Oceňuje, že policisté „postupovali logicky správě“ a „neudělali zásadní chybu“. Proto za nimi stojí a varuje před snahami o hledání viníka v řadách svých podřízených. „Viník je pachatel – a pachatel je mrtvý,“ zdůraznil. Zopakoval své dřívější vyjádření, že tragédii nešlo zabránit, ale rychlý zákrok výrazně zmírnil její následky. Podle množství připravené munice, kterou viděl na místě, prý zachránil řadu životů – a další zachráněné přineslo ošetřování zraněných policisty přímo na místě.
Jaké byly aktuální poznatky?
Jak Matějček, tak Vondrášek varují před zjednodušeným hodnocením policejního postupu. Zdůrazňují, že ten lze posuzovat jedině z pohledu informací, které v té době měli policisté k dispozici; nikoli na základě nově zjištěných skutečností, jež se objevily během půlročního vyšetřování a jsou k dispozici nyní. A i to, co bylo známo osudný čtvrtek 21. prosince, se postupně vyvíjelo.
Matějček připomněl, že na počátku byla informace, že na středočeský dispečink tísňové linky záchranné služby 155 zavolala kamarádka budoucího střelce z fakulty, že od něj dostala podivné SMS zprávy. Neobsahovaly nic konkrétního, avšak ona odhadla, že by mohl chtít spáchat sebevraždu. Od jeho matky pak policisté zjistili, že student filozofické fakulty měl z domova v Hostouni na Kladensku odjet do Prahy do školy.
Situace se měnila
První informace pražské policie zněla: pátrá se po psychicky narušené osobě ze středních Čech, která chce spáchat sebevraždu. Následně přibyla informace, že dotyčný je evidován jako držitel osmi střelných zbraní. Později další doplněk: v jeho bydlišti v Hostouni se našlo tělo muže v tratolišti krve – šlo o zavražděného otce – a u něj sekera (víc se v té chvíli nedalo zjistit kvůli nálezu nastraženého výbušného systému). Tehdy aktuální poznatek? Nelze vyloučit, že hledaný je pachatelem vraždy.
Tohle všechno byly podle Matějčkových slov indicie ukazující, že nejde o standardní pátrání po sebevrahovi. Povolávány tedy byly další a další posily; nakonec včetně příslušníků speciální pořádkové jednotky i zásahové jednotky. Počet zapojených policistů se postupně zvyšoval: 80 – 120 – až na 240.
Velkou pozornost vyvolává zjištění, že budovu fakulty, kde kvůli řádění střelce zemřelo 14 lidí a dalších 25 utrpělo zranění, policisté navštívili – a zase ji opustili. Dnes víme, že došli do druhého patra, zatímco vrah se ukrýval na toaletách o dva podlaží výš: ve čtvrtém patře. U hlavního vchodu se s ním minuli jen o pár minut. On prošel vrátnicí jako první a výtahem vyjel do čtvrtého patra. Zatím proto, aby se schoval na záchodě. Tam čekal hodinu a půl.
Proč policisté odešli?
Jakkoli zní výčet faktů smutně a rodiny obětí mají jiný pohled, podle výkladu policie nebyl odchod chybou. Na centrálu filozofické fakulty byly vyslány dvě tříčlenné hlídky, aby zjistily základní informace: zda tam dotyčný studuje – a pokud ano, kde by se mohl nacházet či kde by měl mít výuku. Nejprve policisté ukazovali fotografii hledaného na vrátnici. Marně. Nikdo ho nezná, neviděl, nevšiml si, neví.
Náhodně se u nich zastavil jeden z proděkanů, aby se otázal, co uniformy přivedlo na akademickou půdu. Dozvěděl se, co bylo v té chvíli aktuální: pátrá se po jednom ze studentů, který je asi ozbrojen a je podezření, že chce spáchat sebevraždu. Posléze přišel druhý proděkan – a dozvěděl se totéž. Nabídl, že kdyby bylo něco potřeba, vedení fakulty právě sedí u děkanky ve třetím patře. Policejní prezident Vondrášek k tomu podotýká: byť šlo o náhodná setkání, informace vedení fakulty touto cestou dostalo.
Další policisté mezitím na chodbě potkali vedoucího knihovny, se kterým procházeli některé prostory. Zavítali také do zahraničního oddělení, jde je odkázali na oddělení studijní. Tam si ofotili jiný portrét hledaného studenta a dozvěděli se, že celá třída má výuku na adrese Celetná 20. Ta začíná za deset minut: ve 14.00. Tam tedy po „horké stopě“ policisté odjeli.
Takový postup je v pořádku, naznačil vedoucí 1. oddělení pražské kriminálky Aleš Strach. Jít po horké stopě s cílem co nejrychleji vypátrat hledanou osobu je běžné. „Musíte se rozhodovat na základě relevantních podkladů, které máte k dispozici – a to určuje další postup,“ poznamenal. S upozorněním, že v té chvíli neexistovala informace, jež by naznačovala, že dotyčný má v úmyslu spáchat masovou vraždu. Mimochodem – k té podle znalců vedla snaha 24letého pachatele pomstít se společnosti vycházející z frustrace, že nebyl schopen navazovat sociální vazby – ať přátelské, nebo partnerské.
V okolí v té chvíli už byla „spousta“ kriminalistů v civilu, připomněl Matějček: v ulicích Pařížská, Kaprova, monitorovali situaci před fakultou – bohužel pachatel odhodlaný zabíjet byl uvnitř. Pražský policejní ředitel však připomíná, že síly bylo třeba rozdělit: na Staroměstském náměstí se konaly vánoční trhy s programem, dohlížet bylo třeba židovské hřbitovy, stanice metra i další místa.
Policie se chce poučit a zlepšit
Jestliže Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), která okolnosti případu smrtící střelby na fakultě zkoumala (se závěrem, že nikdo z policistů nespáchal trestný čin – a neexistuje ani podezření na přestupek), naznačila, že vázla komunikace, policejní prezident Martin Vondrášek zdůrazňuje: nejde o fatální chyby, ale o doporučení analyzovat předávání informací v reálném čase.
Připomíná v té souvislosti unikátní systém komunikačního propojení útvarů pomocí systému pro operační řízení Jitka. Na něj je napojena i takzvaná mobilní bezpečná platforma – policistům v terénu tedy chodily fotografie na mobil nebo tablet.
Prostor pro zlepšení vidí Vondrášek v případě komunikace kriminalistů. Ti, kteří jsou nasazeni v rámci konkrétního opatření, mají radiostanici (vysílačku), při běžném působení v terénu mají mobil. Oba systémy jsou částečně propojeny, radioprovoz mohou kriminalisté poslouchat i na mobilu. „Obecně ale prostor pro zlepšení existuje,“ řekl Vondrášek.
Metodické doporučení GIBS navrhuje změny celkem v pěti oblastech:
- sdílení a předávání informací včetně získávání údajů z otevřených zdrojů
- změny zbraňové legislativy
- lokalizace mobilních telefonů (to však policejní prezident nemůže blíže komentovat, aby neohrozil plnění úkolů policie prozrazením informací, které by mohli zneužít zločinci)
- komunikační dovednosti při kontaktu s osobami mimo policii
- samotný zásah policie proti aktivnímu střelci – zde je na místě věnovat větší pozornost jak evakuacím a stanovení uzávěry nebezpečného prostoru, tak obměně specifického materiálu (například balistického vybavení, ale i zdravotnického)
Náměstek policejního prezidenta pro kriminální policii Tomáš Kubík připomněl vlastní vyhodnocení, kde prostor pro zlepšení a změny vidí policie. „Chceme se maximálně poučit,“ konstatoval.
Určené oblasti se částečně překrývají s doporučeními GIBS:
- vyhodnocování dat
- spolupráce týmů pracujících na místě s větším počtem obětí
- zbraňová legislativa
- výcvik příslušníků kriminální policie a jejich vybavení
- krizová intervence