Novinky o střelbě na fakultě v Praze najdete ve speciálu ZDE

Osudné odpoledne ve čtvrtek 21. prosince 2023 šokovalo celou republiku. Čtyřiadvacetiletý student, který nedlouho předtím přijel z domova na Kladensku, zneužil legálně držené střelné zbraně k vražednému běsnění. Než v budově školy na náměstí Jana Palacha zastřelil i sebe, vzal zde život 14 lidem; dalších 25 utrpělo zranění. Policie posléze oznámila, že před odjezdem z domova zavraždil i svého otce a doma nastražil improvizovaný výbušný systém.

Mimo to byl i pachatelem dvojnásobné vraždy v Klánovickém lese z pátku 15. prosince. Tehdy vrah zastřelil muže a miminko v kočárku: jeho nedávno narozenou dceru.

Záhy po činu z 21. prosince vešlo ve známost, že policisté budovu fakulty na Palachově náměstí, kde pak umírali lidé, navštívili krátce před střelbou. Na studijním oddělení, u ostrahy na recepci i lidí, jež náhodně potkali, se vyptávali na studenta, který posléze vraždil. Podle informací fakulty postupně oslovili policisty přítomné v budově proděkani Daniel Berounský a Jakub Rákosník.

Ti uvedli, že policisté ukazovali na mobilu fotografii hledaného studenta – přičemž říkali, že dotyčný je zřejmě psychicky narušený, může být nebezpečný a mohl by být ozbrojen. Oba proděkani policisty upozornili na aktuální jednání kolegia děkanky, kde jsou přítomni zástupci vedení fakulty – a pokud je něco třeba řešit, mohou tam zástupci policie přijít. To se nestalo a policisté budovu opustili. Jak se posléze ukázalo, odnesli si poznatek, že dotyčnému zanedlouho začíná přednáška v budově školy v Celetné ulici.

Tisková konference ke zhodnocení zásahu policie proti střelci v budově FF UK. | Video: Deník/Radek Cihla

Špičky pražské policie i na účasti policejního prezidenta Martina Vondráška ještě v prosinci vysvětlovaly, že policisté pracovali s těmi informacemi, které v dané chvíli byly k dispozici. Přičemž nic nenasvědčovalo tomu, že hledaný student má namířeno do budovy na náměstí Jana Palacha, kterou běžně nenavštěvoval; stejně jako nebylo známo, že má v úmyslu střílet na lidi.

Vědělo se, že z domova, kde bylo nalezeno tělo mrtvého otce a nastražený výbušný systém (jehož existence znemožnila detailní prohledávání domu až do pyrotechnického zásahu), odešel student, který si přednedávnem zaregistroval větší počet střelných zbraní. Upozornění, které policie dostala od blízké osoby pachatele, hovořilo o tom, že zřejmě odjel do Prahy, aby spáchal sebevraždu. Žádný náznak nenasvědčoval, že by chtěl zabít ještě někoho dalšího.

Policie tedy přizpůsobila svou činnost tomu, co bylo známo: mladý muž, který nejspíš zavraždil otce a může být ozbrojený, odjel do Prahy; patrně úmyslem zabít i sebe. Má mít přednášku v budově v Celetné ulici. A výskyt jeho mobilního telefonu byl naposledy zaměřen v oblasti Pařížské ulice: kousek od Staroměstského náměstí (které bylo tehdy zaplněno nejen běžným turistickým ruchem, ale i v souvislosti s pořádáním adventních trhů). To byla podle Vondráškových slov místa, kam policie soustředila maximum dostupných sil: na evakuaci budovy v Celetné a na prohledávání Pařížské ulice a širšího okolí. Zapojili se i policisté, kteří předtím navštívili budovu fakulty na Palachově náměstí.

Čekání na odpovědi

Lence Šimůnkové vysvětlení policejního prezidenta nestačí. Matka jedné z obětí se netají tím, že k osudnému dni má spoustu otázek. K těm zásadním patří: kdo odvolal policisty od budovy univerzity, kde se pak střílelo? „Chci vidět toho člověka, který rozhodl,“ uvedla. Policii veřejně vyzývá: přijďte mi říct pravdu. Míní, že totéž je přání i dalších rodičů: dozvědět se, proč policisté odjeli, když předtím na fakultě byli.

Nechtěla by to přitom slyšet z televizní obrazovky, ale z očí do očí. „Čekám na vás, až přijdete,“ vyzvala odpovědné policejní činitele. „Bydlím v Čelákovicích, telefon na mě všichni máte,“ vzkazuje. S tím, že nechce čekat, až policie uzavře spis s tím, že bylo uděláno všechno správně. To se podle ní rozhodně nestalo: kdyby ano, Eliška by byla naživu.

„Všechno má určitě své opodstatnění, svůj důvod – ale já potřebuji, aby mé otázky byly zodpovězeny. Abych je mohla uchopit – zpracovat a již se nemusela tázat,“ řekla s tím, že chce vědět pravdu o své dceři. O dceři, která šla do školy a nevrátila se. A jako máma zatím neví, proč. Proč Eliška nepřijela domů ve čtvrtek v půl šesté odpoledne, jak slíbila, když se s ní naposledy loučila…

Stěžuje si také na nedostatek informací. Dodnes prý nezná přesný čas úmrtí ani nemá k dispozici pitevní zprávu. Výhrady má i k jednání univerzity. Nelíbí se jí, že se nedočkala setkání s rodiči obětí, prý opakovaně slibovaného, stejně jako to, že škola nevyslala oficiálního zástupce na pietní setkání na čelákovickém náměstí. To se tam z podnětu spolužačky z víceletého gymnázia uskutečnilo 26. ledna – v den, kdy by Eliška slavila 21. narozeniny. Lidí přišla spousta, avšak nikoho za školu neviděla, třebaže ji o akci informovala.

Splnit dceři její sny

Maminka se do televizních kamer svěřila, jak se o střelbě dozvěděla od kolegyně, jejíž partner je policista. Ve chvíli, kdy se dceři nemohla dovolat a SMS zprávy zůstaly bez odezvy, odjela do Prahy. Marně objížděla nemocnice, načež se na policii setkala s několika dalšími rodiči v podobné situaci. A pořád marně čekala, až jí někdo přijde říci, co je s Eliškou. Pak jeden muž bohužel přišel. Naplnily se ty nejčernější obavy – a ona nezastírá, že jejím úmyslem se zprvu stalo „jít za svojí dcerou“.

Dnes ví, že je tady za Elišku a bude se snažit dokončit, k čemu ona nedostala čas. Mimo jiné dál usilovat o prosazení manželství pro všechny, když sama chtěla o Vánocích požádat o ruku Adélku. Maminka také plánuje činnost nadace, která by nesla Eliščino jméno. I její vznik byl jedním ze snů její dcery.