„Teď hlavně povzbuďte svoje děti – a uklidněte je,“ obrací se k rodičům. „Buďte trpěliví, protože školy aktualizují data postupně. Každý žák měl možnost podat dvě přihlášky, a tak ne všichni na školu nastoupí. Některá místa se ještě uvolní. A seznam bude postupně aktualizovaný,“ upozornila, že se věci vyvíjejí.

close Hejtmanka Středočeského kraje Petra Pecková. info Zdroj: Deník/Radek Cihla zoom_in Hejtmanka Středočeského kraje Petra Pecková.

„Hlavně klid,“ vybízí hejtmanka pro případ, že nevyšla vysněná škola – a možná ani druhá volba. Jednak se ukáže, že ne všechna místa, která se původně jevila jako nedostupná, jsou obsazená i ve skutečnosti – školy budou data aktualizovat – a jednak má k dispozici středočeské přehledy, které ukazují, že stále zůstává řada volných míst.

Nepřijatá dcera si nakonec vybírala

Už v době, kdy se dcera dozvěděla dvakrát přísné „ne“ a měla pocit, že se kvůli tomu zhroutil svět, se prostřednictvím facebooku Pecková podělila o zjištění, jak reagovala její dcera: začala hned oslovovat školy, kde by ještě měla šanci.

„Než jsem přijela z práce, mezi slzami poslala dvacet e-mailů s motivačním dopisem a životopisem na školy, které si našla. A zeptala se, jestli budou vyhlašovat druhá kola nebo jestli může přijít na pohovor.“ Přičemž hejtmanka připomíná, že hodně o tom, jak se k žákům chovají, napověděly už reakce jednotlivých škol. Důležité bylo, že odpovědi přišly – a daly naději: někde stačil k přijetí poslaný motivační dopis v kombinaci s výsledky jednotných přijímacích zkoušek, jinde ještě pořádali vlastní písemky nebo pohovory. A výsledek?

„Dnes dcera studuje na jiném gymnáziu, než byla původní volba – a je spokojená. Strašně ji ta zkušenost posunula,“ hodnotí za slečnu Peckovou paní Pecková.

Zdůraznila, že každý neúspěch posiluje jak děti, tak i jejich rodiče. „Je třeba je uklidnit a vysvětlit, že na nějakou školu se dostanou, i když to třeba nebyla jejich původní volba – a i kdyby třeba měla po roce přijít změna, je to jen řešitelná komplikace, s jakými se člověk v dospělém životě setkává běžně,“ radí Pecková rodičům.

Na facebooku za to sklidila slova chvály – a to nejen od rodičů deváťáků. Třeba Zuzana Aghová napsala: „Včera jsem měla pocit, že se zhroutil svět: zklamání, bezmoc, únava… Přesto jsme se večer nakonec objali a řekli si, že to určitě dobře dopadne,“ připomněla na sociální síti. I syn už měl podle jejích slov připravené odvolání. „A díky za tip: připojíme i motivační dopis,“ uvedla Aghová.

Rozhodně není sama, kdo nyní prožívá něco podobného, jak naznačila Gabriela Murová Peřinová: „U nás dvojité zklamání.“

Řemeslo prý má zlaté dno

Rozpoutala se současně debata o tom, že „učňák“ vůbec není sprosté slovo a šikovných lidí, kteří umějí pracovat rukama, začíná být kritický nedostatek. Pecková k tomu připsala, že úroveň je dnes úplně jinde než kdysi – stejně jako možnosti uplatnění.

„Naše odborné školy běžně v rámci programu Erasmus+ jezdí do zahraničí. Studenti mají stáže ve firmách v Německu, Rakousku, Velké Británii a jinde, je řada soutěží odborné činnosti. Nedávno jsem předávala tituly Kominík roku – byli jsme nejlepší v republice. Nástrojaři, strojní obory, elektrikáři, truhláři – jedna firma za druhou, kterou navštívíme, tyhle profese fakt hýčká.“

Na to reagovala Ida Kupsová - dokonce i s narážkou na film Marečku, podejte mi pero z roku 1976: „Vím, že po těhle profesích je fakt poptávka. A jak víme, i dělník ve šroubárně si může číst Vergilia v originále.“

Připojila se i uživatelka Nata Lia: „Bylo super, kdyby víc dětí šlo na učňák, protože je nedostatek obráběčů kovů, instalatérů, elektrikářů, údržbářů a podobně…“

A přitakává i Pecková: „Nástrojaři a vůbec strojní obory, to je dnes nejpožadovanější profese. Volají po nich všichni zaměstnavatelé. Školy se na tyhle obory teď nezaměřuji, snažíme se je podporovat ve vybavení, výuce. Dnes je běžné i jazykové vybavení, stáže v zahraničí přes Erasmus+ ve firmách v zahraničí. Protože většina zaměstnavatelů dnes pracuje na mezinárodní úrovni – a tyhle profese jsou potřebné s jazykem a už i ve spojení s IT. Platí pak tyhle lidi fakt výborně.“

Proti představám, že řemeslo má zlaté dno, se však ohrazuje uživatel Tomáš Photonic Bajer.

„Realita je taková, že pokud je řemeslník OSVČ [živnostník fungující jako osoba samostatně výdělečně činná], v drtivé většině je použit jen na vytvoření konkurenční nabídky. Přičemž zakázku vyhraje „spřátelená“ firma s nižší cenou, ale dvojnásobnými vícepracemi,“ shrnul svoji zkušenost s tím, že podle něj jde o naprosto běžnou praxi zadávání obecních zakázek.

„O tom, že by řemeslníci chodili domů s pytlem zlata, si můžete leda tak nechat zdát. Není vůbec neobvyklé, že řemeslníci přijdou o státní zakázku ne kvůli své neodbornosti, ale naopak: kvůli své odbornosti – protože do problému vidí. To je realita řemesla. Je nepříjemné, když jako řemeslník přijdete na zakázku a lidé vás považují za méněcenného, protože se živíte rukama,“ míní Bajer.