„Větším Pražákem“ než leckterý rodák z Vinohrad nebo ze Žižkova se dnes cítí třeba nejeden obyvatel Říčan. Nebo dejme tomu Jesenice či třeba Odoleny Vody, abychom nahlédli i k sousedům. Ať už je to dáno návštěvami kulturních událostí v hlavním městě, anebo třeba životním stylem. Jednou se však může stát, že rozdělování „my“ a „oni“ pozbude smyslu.

Kdo ví, jak se věci vyvinou. Člověk žijící dejme tomu v Rudné by se za čas možná mohl stát regulérním Pražákem. Naopak nelze vyloučit, že by dejme tomu třeba Kunratičtí jednou opět mohli být Středočechy jako kdysi. Nebo například lidé ze Zbraslavi? Všechno jsou to jen teorie, úvahy či hypotézy – avšak. Nejde totiž o nepodložené spekulace. Něco visí ve vzduchu; něco se chystá.

Metropolitní region může získat různé podoby

O možném připojení části středních Čech k Praze, v rámci utváření struktur metropolitního regionu, Deník poprvé slyšel v roce 2018 od tehdejšího (a nynějšího rovněž) náměstka primátora hlavního města Petra Hlaváčka (tenkrát za TOP 09, nyní za STAN). S tím, že takový krok by usnadnil územní plánování, ale i mnohé v rámci operativního řízení běžných záležitostí. Zejména v atraktivních oblastech podél příjezdu do metropole po dálnicích.

Tyhle myšlenky žijí – a nabývají na aktuálnosti, plyne ze slov náměstka hejtmanky Středočeského kraje Jiřího Snížka (Piráti), který má v radě kraje na starost oblast regionálního rozvoje a územního plánování. I on naznačuje, že by změny v územním uspořádání mohly přispět ke snazšímu zvládání četných výzev.

Obzvlášť v mimořádně intenzivně se zalidňující oblasti: prstenci již nyní hustého osídlení při pomezí hlavního města a středních Čech. Velký nápor se i nadále očekává zejména v lokalitách Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Říčany, Hostivice, Roztoky – tady v oblasti „Zápraží“ – a intenzivní zřejmě bude také na Českobrodsku. Stěhují se sem další a další příchozí z různých krajů. Za lepší nabídkou pracovních příležitostí, vyššími výdělky, dostupností metropole.

Jestliže mají výrazné zastoupení mladé rodiny, nepřekvapí, že se zde jako problém jeví citelný nedostatek míst pro děti ve školkách i školách. Jak na středočeském území, tak v přilehlých oblastech hlavního města; třeba radnice Prahy 6 vnímá situaci jako velmi tíživou. Neváhá se dokonce soudit kvůli platnosti omezujících opatření pro zápisy dětí do první třídy, týkajících se předškoláků, kteří na jejím území nevyrůstali.

Jenže: napadlo vás, že tyhle děti, které vlastně „není kam dát“, záhy dorostou, budou chtít zakládat rodiny – a ty potřebují někde bydlet? Nejlépe v regionu, kde žily dosud (a kde jsou zajímavé pracovní i mzdové příležitosti, jež přilákaly už jejich rodiče). Zase pro ně nebude dost místa.

Podívejme se ještě na lidi o pár desítek let starší. Na seniory potřebující péči. I těch bude přibývat; navíc s narůstající potřebou služeb pro lidi s Alzheimerovou chorobou či dalšími typy demence. Bude je kam umístit, když už nyní může řada rodin hovořit o zoufalém hledání a nekonečném čekání?

Aby Oni nedělali trable a táhli za jeden provaz

Tohle všechno jsou patálie, jejichž řešení by se mohlo dařit účinněji koordinovat na metropolitní úrovni. Pohledem na jeden region – ne že máme Středočeský kraj s jeho okresy a Prahu mající také funkci kraje s jejími městskými částmi; existuje tedy hranice, kde na jedné straně žijeme my a na té druhé oni. Ti Oni by možná byli fajn lidi – jenže dělají Nám potíže. Už jen tím, že tu jsou; právě zde. Jezdí k Nám autem, vozí k Nám děti, dýchají náš vzduch. Kdyby čára v mapě představující hranici zmizela, možná by se snáz hledalo řešení společných problémů na jejích obou stranách.

Řečeno je to možná trochu kostrbatě, ale jazyk úředníků to zvládá ještě hůř. Hovoří o „institucionalizaci a posílení motivace metropolitní spolupráce v pražsko-středočeském prostoru“, což by do budoucna umožnilo hlubší vazby mezi Prahou a Středočeským krajem – a ano, třeba i možné splynutí. Prostě: sloučení v nějaké formě – ať už by vznikl jeden celek, nebo by došlo na jiné varianty posouvání hranice či její mazání v mapě.

Nejsou to jen úvahy ve stylu „co by, kdyby možná“, potvrzují Snížkova slova. „Společně s Ministerstvem vnitra ČR a dalšími subjekty sbíráme analytické podklady pro nastavení systému veřejné správy v Pražské metropolitní oblasti, a to včetně kvantifikace finančních dopadů,“ konstatoval náměstek hejtmanky. A netají, že kvůli rozvoji Pražské metropolitní oblasti se zvažuje i možné sloučení středních Čech s hlavním městem. Ve hře by ale mohly být i různé dílčí varianty. Třeba Velká či Malá Praha – kdy by se k hlavnímu městu nově přičlenilo nové území, anebo naopak oddělila část dosavadního. Vše je zatím ve stadiu úvah – což však neznamená, že se na obzoru nemůže objevit překvapivé rozhodnutí. Pro někoho asi šok.

Možné varianty „slučování“ Prahy se Středočeským krajem

- Současný stav se vznikem dalších společných institucí (podle „vzoru“ systému Pražské integrované dopravy): třeba v oblasti sociálních služeb.
- Reforma na Praze-západ, kde nyní celý okres představuje správní obvod jediné obce s rozšířenou působností (ORP) Černošice – území by se rozdělilo do tří menších ORP.
- Intenzivní meziobecní spolupráci mezi Prahou (zvláště jejími okrajovými městskými částmi) a přilehlými obcemi Středočeského kraje.
- Vznik novodobé „Velké Prahy“ integrací bezprostředně provázaných obcí Středočeského kraje – tedy připojením části okolního území. Naopak varianta s pracovním názvem Malá Praha by metropoli některé dosavadní městské části ubrala ve prospěch Středočeského kraje.
- Vytvoření zvláštní organizace zastřešující metropolitní spolupráci: zřejmě by vznikla „velká rada“, která by přerozdělovala peníze (tato instituce by mohla být inspirována komisí ITI, jež řeší evropské dotace pro metropolitní regiony v rámci integrovaných územních investic reagujících na potřeby větších celků).
- Vytvoření společného Pražsko-středočeského kraje jako jednotného celku; s úpravou postavení Prahy jako hlavního města, které by však nemělo postavení kraje.

Zdroj: Josef Holek, Krajský úřad Středočeského kraje