Hodně Pražanů si však tenkrát dobře všimlo, že podstatná část těchto vojsk dorazila s koňskými potahy nebo na kolech. A celé ságy se vyprávěly o tom, jak se hladoví Němci vrhli na pražské cukrárny, lahůdkářství nebo uzenářství.

Záhy se jako liché ukázalo zdání, že tihle bojovníci, zprvu „válčící“ hlavně s Lippertovými chlebíčky nebo třeba mlsající u Myšáka, někdy případně i hodující u Šroubka, by navzdory respekt budícím uniformám a odhodlanému výrazu ve tváři nemuseli přinášet takové hrůzy, jaké se očekávaly pod dojmem předchozích událostí nejen z pomnichovského období.

Vlastně to bylo ještě horší. Přišla doba mimořádně těžká, ba zlá: začalo kruté období „šesti let a šesti týdnů“, které bylo třeba přečkat do konce války – a mnozí neměli takové štěstí, aby se ho dožili.

Jedenáct kilometrů, dvacet stanovišť

Výročí německé okupace je za současného jarního počasí pozvánkou k návštěvě naučné Stezky svobody 1938–1945. Ta v jižní části Prahy už čtvrtým rokem přináší originální pohled na to, co této oblasti doba takzvaného protektorátu přinesla – včetně představení řady konkrétních událostí a příběhů. Na celkem 20 stanovištích přibližuje historii zdejšího protinacistického odboje. Prostřednictvím sociálních sítích i svého webu na ni nyní upozorňuje Vojenský historický ústav (VHÚ) Praha.

Připomíná sice komentovanou procházku s výkladem pracovníka VHÚ Zdeňka Munzara (jenž je spoluautorem konceptu stezky), kterou zde uspořádá až ke květnovému výročí konce války před 79 lety, avšak užitečná je rada projít si části trasy samostatně už nyní.

Osmého května, kdy zájemci o výšlap za historií vyrazí v 10 hodin z náměstí Antonína Pecáka v Praze 12-Točné, to totiž bude celodenní výlet. S programem plánovaným až do podvečera; organizátoři ze spolku KVH Deutschmeister Infanterie, Československé obce legionářské a VHÚ počítají s návratem na toto náměstí před 18. hodinou.

Kdo se na delší štreku necítí (celá trasa měří 10,5 kilometru a nevede vždy zrovna po rovině), může se k účastníkům připojit cestou. Klidně poté, co si část úseků s informačními zastaveními projde předem. A třeba už teď – zvlášť když výletům nyní počasí mimořádně přeje!

close Stanoviště Stezky svobody 1938–1945 na jižním okraji Prahy. Ta v Modřanech, Komořanech a Točné připomíná místní události v době nacistické okupace. info Zdroj: Deník/Milan Holakovský zoom_in Stanoviště Stezky svobody 1938–1945 na jižním okraji Prahy. Ta v Modřanech, Komořanech a Točné připomíná místní události v době nacistické okupace.

Těm, kteří už se s částí trasy seznámili, Munzar doporučuje tři místa, kde je obzvlášť vhodné se k účastníkům procházky přidat. Před polednem u stanoviště číslo 6 na Čihadle, zhruba hodinu po poledni u stanoviště číslo 10 na centrálním pietním místě – anebo po půl třetí odpoledne na Závisti před nepřehlédnutelným občerstvením U Posledního Kelta (což je jen kousek od zastávek městské hromadné dopravy Nádraží Zbraslav – a vlastně i od samotné železniční stanice).

Hitler musel prezidenta Háchu předstihnout

VHÚ nezapomíná ani na připomenutí samotného 15. března. Opět jak prostřednictvím webu, tak na sociálních sítích vykresluje truchlivý den, kdy do Prahy přijeli nejen němečtí vojáci, ale po jednání v Berlíně postupně přicestovali na Pražský hrad také dva státníci.

Vůdce Třetí říše Adolf Hitler a Emil Hácha ve své nové funkci státního prezidenta. Dorazili právě v tomto pořadí – a nešlo o náhodu. Háchův vlak byl záměrně zpožďován, aby Hitler mohl ukázat, kdo je tady pánem. Aby přijíždějícího Háchu vítala na nádraží už německá čestná stráž – a ve chvíli, kdy prezident dorazí na Hrad, už tam dlel Hitler, který zde strávil noc.

Následujícího dne, 16. března 1939, pak podepsal výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Formálně v čele s Háchou, nicméně skutečná moc náležela říšskému protektorovi. Tím prvním se stal Konstatntin von Neurath.

Co také nabízí naučná Stezka svobody 1938–1945:

- Představeno je působení sovětsko-československo-polského zpravodajského paravýsadku Lukaševič/Suliga a jeho spolupráce s ilegálními národními výbory a s vojenskou organizací Obrana národa.
- Lze získat poučení o propojení této části Prahy 12 s činností partyzánů na Podbrdsku.
- Nechybějí údaje o ofenzivě amerického letectva během dubna 1945 v této lokalitě.
- U letiště a leteckého muzea Točná zaujme pojednání o službě československých vojáků v silách britského krále RAF.
- Zahraniční odboj je představen také v místě, kde strávil podzim svého života Ladislav Bedřich: důstojník 1. čs. armádního sboru v Sovětském svazu s hodnotí podplukovníka.
- Květnové povstání roku 1945 přibližuje představení bojů v komořanských lesích, kde místní povstalci s podporou osvobozených sovětských zajatců a roty takzvaných vlasovců (příslušníků Ruské osvobozenecké armády) bránili postupu jednotek SS Kampfgruppe Wallenstein od Benešova na Prahu.
- Zájemci najdou i méně známé informace o konečném osvobození Modřan, Komořan, Závisti a Točné, jež jednotky SS opouštěly až 9. května 1945 večer – a ještě ráno 10. května pokračovala „dočišťovací akce“ za společného nasazení povstalců a vojáků Rudé armády.



Zdroj: Vojenský historický ústav Praha